Agentury OSN nepřestávají kritizovat Izrael, přestože její generální tajemník António Gutteres jasně řekl, že tato předpojatost musí skončit. Odsuzují Izrael za zabíjení teroristů při útocích na jeho občany, obviňují ho z „apartheidu“ či dokonce z „mučení dětí“ a tvrdí, že Jeruzalém je hlavní město neexistující Palestiny.

Rada OSN pro lidská práva přijala od svého založení 135 rezolucí, z toho 68 proti Izraeli. Kromě ní je nejaktivnější UNESCO, které se sice ve svém názvu pyšní výrazy jako „vzdělání, věda a kultura“, ale už dlouho předvádí neznalost historie.

Jen letos schválilo čtyři kontroverzní protiizraelská rozhodnutí. Ignorují historické a náboženské vazby Židů na jeruzalémskou Chrámovou horu, na které stál První židovský chrám už v 10. století př. n. l., označují ji za výhradně islámské svaté místo, přehlížejí i její význam pro křesťanství a tvrdí, že izraelský archeologický výzkum ohrožuje historické památky.

Židům podle členů UNESCO nepatří ani další jejich svatá místa – v roce 2010 označili Hrobku biblické pramáti Ráchel u Betléma a Jeskyni patriarchů v Hebronu za „muslimské mešity“.

Minulé úterý UNESCO znovu odmítlo historický a náboženský nárok Židů na jeruzalémské Staré Město a v pátek zařadilo hebronské Staré Město s Jeskyní patriarchů, kde jsou podle židovské tradice pohřbeni Abrahám, Izák, Jákob, Sára, Rebeka a Lea, na seznam ohrožených památek.

Město je prý „islámské“ a nalézá se ve „státě Palestina“. Je to poprvé, kdy UNESCO přiřklo Palestincům významné židovské náboženské místo.

Odmítlo dokonce posudek Mezinárodní rady památek a sídel, která zařazení Hebronu na seznam nedoporučila. Upozornila, že palestinský návrh se „přehnaně soustřeďuje na nedlouhou historii muslimů a opomíjí judeo-křesťanské dědictví“.

Palestinci mají podle nich návrh přepracovat a zdůraznit „význam vývoje všech tří monoteistických náboženství, jenž začíná už od roku 2200 př. n. l.“ Nedoporučili ostatně ani označení dalších dvou údajných palestinských míst za ohrožená.

Přesto se jimi před pěti lety stal Chrám Narození Páně v Betlémě a před třemi roky starověké zemědělské terasy v Battiru u Jeruzaléma, ve skutečnosti Bejtaru, který byl poslední baštou židovského povstání Bar Kochby v 2. století n. l., tedy nejméně 500 let před příchodem prvních Arabů na území Palestiny. O tomto protiřímském povstání se však zápis UNESCO nezmiňuje.

Kvůli dlouhodobé zaujatosti OSN vůči Izraeli snížil jeho premiér Benjamin Netanjahu už vloni finanční příspěvky celé organizaci a po pátečním rozhodnutí UNESCO je zredukoval o další milion dolarů. Chce je věnovat na zřízení „muzea židovského dědictví“ v Hebronu, které světu ukáže židovskou historii města starou tisíce let.

Zatímco ještě před prosincovým přijetím odsuzující rezoluce Rady bezpečnosti platil Izrael OSN 10 milionů dolarů, teď bude přispívat jen částkou 1,7 milionu.

Palestinci jsou ovšem na vrcholu blaha – dělali všechno pro to, aby Hebron na seznam ohrožených památek dostali, navíc ve zrychleném řízení. Ani to rada expertů ve svém odmítavém posudku nedoporučila, protože ke zrychlenému postupu nebyl důvod.

Hebronské Staré Město – stejně jako betlémský chrám nebo Bejtar – není ohrožené ani trochu. Izrael Jeskyni patriarchů neohrožuje „vojenskými zásahy proti palestinským obyvatelům, slzným plynem a silničními zátarasy“, jak v žádosti tvrdili Palestinci, ale velmi pečlivě ji udržuje, protože je po jeruzalémské Zdi nářků druhým nejposvátnějším místem judaismu, zatímco pro islám až čtvrtým jako takzvaná Ibrahímího mešita.

Bible se o Hebronu zmiňuje už v souvislosti s Abrahámem v první knize Genesis, ale arabské dějiny města začaly až s počátkem Mamlúckého sultanátu v roce 1250. A hlavní budovu Jeskyně patriarchů dal vybudovat král Herodes ještě před Kristem.

UNESCO Hebron na seznam zařadilo, přestože na Blízkém východě je v akutním ohrožení řada mešit, kostelů, synagog i celých starověkých měst ničených Islámským státem a válkami. Nelze než souhlasit s prohlášením americké velvyslankyně v OSN Nikki Haley, že rozhodnutí je „urážkou historie“.

Palestincům nejde o Hebron, ale pouze o zpochybnění nároků Židů na celý Izrael, jehož území je podle nich odjakživa výhradně arabské. Politicky motivované rozhodnutí tak ještě víc poskvrnilo pověst organizace UNESCO, která se už tolikrát zachovala jako nevzdělaná skupina politických lobbistů.