Jméno Buča si zapamatujeme navždy. A Rusové?

S tím, že ruská válka proti Ukrajině buď brzy skončí, anebo bude stále hnusnější, jsme všichni tak nějak pochmurně počítali. Jenže jsme se obávali něčeho trochu jiného, než se pak stalo. Báli jsme se použití termobarických bomb, totálního zničení civilní ukrajinské infrastruktury od elektráren po přehrady a samozřejmě jaderné války. Místo toho přišly zprávy o masakru civilistů v Buči. V této souvislosti vyvstává řada otázek.

Například co se přesně stalo. A co o tom můžeme vědět. Jak to zapadá do kontextu dosavadního ruského postupu. Změní-li to průběh války. Zda bude někdo potrestán. Změní-li to západní přístup. A v neposlední řadě, jak to ovlivní ruské vedení a, čistě teoreticky, ruskou společnost.

Obvinění z genocidy už v souvislosti s ruským postupem padlo několikrát. Ruský postup byl zatím brutální a bezohledný, ale nezdálo se, že jeho primárním cílem je zlikvidovat existenci ukrajinského národa, možná poškodit jeho kulturu a jeho šance na budoucí prosperitu a samostatnost.

Nyní přišly zprávy o tom, že v Buči byli systematicky zabíjeni civilisté. Ve válce se používají všechny zbraně i dezinformace a zmanipulované informace včetně obvinění nepřítele z činů, kterých se nedopustil.

Nevíme přesně, co se v Buči odehrávalo, a ruská strana informace o systematickém masakru popírá. Tedy, v tuto chvíli si každý musí udělat vlastní závěr. Můj osobní je, že tento masakr se skutečně odehrál.

To, co také nevíme, je, zda bylo násilí v Buče nařízeno shora a proč vlastně? Anebo šlo o osobní iniciativu vojáků? A kteří vojáci to byli – odvedenci, profesionálové, anebo žoldáci? Byl to zločin spáchaný z frustrace, nebo s chladnou hlavou? Zatím nevíme a jen tak vědět nebudeme.

Západ je zhrozen, jméno obce Buča zůstane v evropské paměti zapsáno stejně, jako třeba Srebrenica nebo Sarajevo, a na desítky let uvězní Rusko v roli pachatele. Potíž je, že ani masakr ve Srebrenici nezměnil zásadně běh tehdejší balkánské války.

Podobné to bylo s řadou jiných neblaze proslulých událostí od Guerniky až po Aleppo. Vyvolávaly zděšení, ale to bylo vše. Jediné, co lze odhadnout, je, že prezident Volodymyr Zelenskyj bude mít při žádostech o zbraně nebo jinou podporu další silný argument. Západ má ještě velké rezervy v tom, jak utáhnout Rusku šrouby. I když se zdá, že pokud tak učiní, asi ne kvůli tomuto konkrétnímu činu.

Ruská strana – jaksi pochopitelně – obvinění z masakru popírá. Nechce poskytnout argument zahraniční kritice svého postupu, ale není to pro ni výhodné ani vnitropoliticky.

Základem ruské vnitřní propagandy je tvrzení, že Rusko má právo na to, co dělá. Ale také, a možná především, společností sdílené přesvědčení, že Rusko je vždy silou dobra, nanejvýš dělá chyby. V kombinaci s válečným zápalem a informačním utěsněním dnešního Ruska zprávy o masakru provedeném vlastními lidmi základní ruské cíle nezmění.

Pachatelé masakrů na Balkáně byli nakonec stíháni, ale jen proto, že pocházeli ze slabé země. Rusko nikdo neobsadí a ruská armáda asi nebude události vyšetřovat. Není pravděpodobné, že by třeba Moskva někdy někoho vydala ke stíhání do Haagu. Dokonce ani poté, co by se současný systém zhroutil.

V tuto chvíli je nejdůležitější se snažit, aby se žádá další Buča neopakovala, pokud je to vůbec v naší moci.

Autor je komentátor Českého rozhlasu