Ukrajinský velitel rebelů přiznal, že bojovníci měli raketový systém BUK? Opravdu?

Je to opravdu neuvěřitelná shoda okolností. A přiznám se, že mě to překvapilo.

Dočetl jsem se, že ti Američané opravdu vědí, co říkají a proč to říkají a jak to říkají.

Rebelové opravdu měli BUK, měli ho v oblasti sestřelu malajského letadla a odvezli jej do Ruska. A žádné tajné fotky John Kerry nepotřebuje, aby to dokázal. Najdete to přímo na You Tube, a doplňující informace najdete na internetu, což americká vláda pilně dělá, skoro tak pilně jako já.

Já jsem se podíval na zprávy, rozhodil jsem síť a našel jsem.

Ten velitel mě zaujal. Pro nikoho, kdo je tak pilný jako John Kerry a já, není jeho jméno neznámé. Alexander Chodakovsky. Ukrajinský James Bond. Před chvílí jsem o něm slyšel v jiné zprávě, v té o tom, jak Moskva řídí ukrajinské separatisty. Jak „naši lidé, vysoce postavení lidé v Moskvě, se velmi zajímají o ty boxy“. Ta zpráva, přesně jak já a CIA a John Kerry víme, je – kde jinde než na You Tube.

"I have a request for you. It is not my request," a man identified as Battalion Vostok Commander Alexander Khodakovsky, a separatist leader, is heard saying on one recording. "Our friends from high above are very much interested in the fate of the black boxes. I mean people from Moscow." (viz)

A tak jsem začal pátrat. Samozřejmě, že na internetu, my profíci to jinak neděláme. A vypátral jsem kdo je ode dneška můj hrdina – Alexander Chodakovsky.

Poprvé o něm svět slyšel 3. června tohoto roku. Tenkrát udělal něco nezvyklého.

Představte si, že se snažíte něco utajit, o čem nechcete, aby svět věděl. A v momentě, kdy se vám to podaří, si zavoláte novináře a pochválíte se, jak se vám to povedlo.

Byl to ten příběh o čečenských teroristech poslaných Moskvou na Ukrajinu, aby vám pomohli.

Není to divné? A zvlášť když to vaše organízace, v tomto případě „separatistická vláda“ v Doněcku, popírá a váš nepřítel, v tomto případě vláda v Kyjevě, vás a vaše přátele z toho bez jediného důkazu obviňuje a světová media vás kvůli tomu pranýřují. A podařilo se to utajit, buď tam ti lidé nebyli, nebo je nikdy, nikde a nikdo neviděl. A v den, kdy prý opustili Ukrajinu, to Alexander Chodakovsky, velitel batalionu Vostok, vyprávěl novinářům.

A protože ani dobré, ani špatné zprávy nechodí po jedné, následuje hned druhý den nová zpráva, a nejen zpráva. Debakl jednotky rebelů: na letišti v Doněcku došlo k malému masakru. Tak o něm vypráví jeden z těch, kdo přežili, Artur Gasparyan:

Obviňuje jednoho z povstaleckých velitelů, Alexandra Chodakovského, z nekompetentnosti a ze špatného úsudku. Chodakovsky prý rozhodl, že kyjevská vláda nepoužije letectvo a nebude letiště a jeho nekryté bojovníky v jeho jednotce bombardovat. Letectvo bombardovalo a navíc, jaká náhoda, ostatní jednotky v okolí byly varovány povstaleckou zpravodajskou službou o výsadku kyjevských jednotek na letišti. Byla to dezinformace, díky které se dva nákladní automobily plné bojovníků, kteří opouštěli bombardované letiště, dostaly pod palbu vlastních spolubojovníků a oba automobily byla zasaženy. V jednom zemřeli všichni, v druhém přežili tři, mezi nimi Artur Gasparjan.

A hádejte, kdo byl tím velitelem, který vedl své bojovníky do otevřeného prostoru přímo do míst, na která krátce potom začaly padat bomby, a kdo byl zároveň náčelníkem zpravodajské služby štábu povstalců.

To byste neuhodli, byl to Alexander Chodakovsky (viz).

Už předtím měl nějaké výhrady nebo snad i podezření, že Chodakovského zásahy do událostí nemusí být nešťastné náhody a chyby, jakých se oficír rebelů může nevinně dopoštět, ministr obrany doněcké rebelské republiky Strelkov, označovaný západními novináři za „Muže Kremlu“.

Chodakovsky byl dokonce zapleten do malé „války mezi rebelskými veliteliů a nebylo to na Strelkově straně. Podezření bylo na chvíli utlumeno včasným zásahem kyjevské vlády, která zařadila Chodakovského mezi jedenáct Ukrajinců, na které Evropská unie uvalila sankce.

Jak se náš neúspěšný velitel dostal do tak prominentní společnosti?

Alexander Chodakovsky, šéf rebelských zpravodajců a batalionu Vostok, nebyl jen tak nějaký špion, který přišel ze zimy. Přišel k povstalcům z jarního Kyjeva a byl předtím pracovníkem kyjevské Státní bezpečnosti (SBU) a hlavou její jednotky „ALFA“. Na jaře 2014 „dezertoval“ a připojil se k rebelům.

Na tu evropskou listinu se dostal právě včas, možná mu to zachránilo krk a alespoň na chvíli spravilo pošramocenou důvěru.

Je to složité a celý příběh jeho peripetií a sporů v rebelském štábu si můžete přečíst na internetu, v odborném časopise Foreign Policy, jako to děláme my - já, John Kerry a kolegové z CIA

Na začátku června dal Chodakovsky další rozhovor západnímu tisku: agentuře Reuters tentokrát vyprávěl o zahraničních bojovnících v jeho jednotce a o tom, že povstalečtí lídři jsou již natvrdo rozhodnutí – chtějí připojení východní Ukrajiny k Rusku. Téma, kterému se vojenští veltelé rebelů vyhýbali a nechávali ho „lidovým guvernérům“ a vládám jejich republik. A opět jeho rozhovor potvrdil, co říkala vláda v Kyjevě – hranice mezi rebely ovládaným územím je otevřená a plynule přes ni rebelům z Ruska přicházejí zásoby a zbraně. Chodakovsky to asi zase nějak vysvětlil svým kolegům a zase přežil, jen se již o něm od určité doby nehovoří jako o šéfu zpravodajské služby, ale jen jako o veliteli Vostoku.

Řekl toho hodně, i když nevím, co z toho byla pravda a co lež. A divím se, že znovu přežil.

V červnu se začaly v západním tisku objevovat zprávy o protiletadlových raketách rebelů. Ukořistili je na jimi obsazené základnách ukrajinské armády.

Tyto zbraně začaly být, jak si povšiml reportér New York Times Andrew Roth, nápadně často vystavovány na odiv. Co nejokatěji se s nimi chlubili příslušníci elitní povstalecké jednotky jménem Vostok. Jejich velitel, Alexander Chodakovsky, opět rozdával rohovory, vyjevoval věci, o kterých kromě něho nikdo nevěděl, a svěřoval se západním novinářům, že je víceméně nezávislý, že se nikdy nevzdá a bude za svobodu Ukrajiny bojovat do posledního dechu. A kdyby se povstalecká vláda rozešla se zájmy lidu, obrátí se i proti ní.

„Každý chápe, že toto je válka mezi Ruskem a Amerikou, a my musíme zvolit stranu – jednu, nebo druhou,“ řekl reportéru New York Times Rothovi.

Chodakovského hvězdná hodina ovšem přišla se sestřelením malajského letadla nad rebely ovládaným územím. Jeho batalion Vostok byl opět u toho, zúčastnil se ochrany místa dopadu letadla a opět se objevila jeho nahrávka – ta, o níž píši na začátku. „Moskva,“ říká na ní, “se zajímá o skřínky."

A opět na to skočil tisk a media. Jen John Kerry, americká vláda, já a CIA víme své.

Ano, bylo toho hodně. Poslední, co jsem o svém hrdinovi Alexandru Chodakovském slyšel, je, že coby velitel batalionu Vostok řekl novinářům z agentury Reuters, že rebelové opravdu měli raketový systém BUK a že ho po sestřelení letadla asi odvezli zpět do Ruska.

Potvrdil vše, co říkaly americká a kyjevská vláda.

Chodakovsky o tom hovořil před bojovníky své jednotky, kteří to popřeli.

A ve chvíli, kdy toto píši, probleskla na internetu zpráva, že Alexander Chodakovsky, velitel batalionu Vostok, byl odvolán.

Tento příběh má několik možných konců.

Jeden je, že odvolaný Chodakovsky odejde na penzi a bude odpočívat a vzpomínat na vzrušující chvíle své slávy.

Druhý je, že odvolaný Chodakovsky bude odpočívat. R.I.P.

Třetí je, že pan Chodakovsky neodpočívá a je na cestě do Kyjeva.

A ten poslední se mi líbí nejvíc .

Pan Chodakovsky již do Kyjeva dorazil a ohlásil se svému řídícímu důstojníkovi slovy: „Mission accomplished!“

Tak, jak mně slyšíte. „Mission accomplished!“

Dalo by se toho napsat o mém hrdinovi, ukrajinském Jamesi Bondovi, víc. Na co sáhl, to zdánlivě zkazil, v každém rozhovoru řekl vše, co pracovalo ve prospěch Kyjeva nebo Washingtonu, a vždy potvrdil jejich tvrzení.

Byl u všeho, co povstalcům uškodilo.

Dalo by se toho napsat moc, ale já už půjdu spát a návod State departmentu na hledání na internetu jistě slyšeli všichni naši novináři, a tak bude pan Chodakovsky brzy předmětem jejich zájmu.

Zapsal se do dějin zpravodakských služeb – nejméně dvou - a do mého srdce.

U tohoto příběhu trvám na tom, že se nevzdám autorských práv na zfilmování. O panu Chodakovském, Sašovi, se bude jiste jednou točit film.

Chci si vyhradit, že ho budu hrát já sám.

Jen ne ten závěr, podle okolností by tu roli měl převzít kaskadér – já na pády z oken a tak nejsem trénovaný.

Doporučuji pana Srstku, je sympaťák jako Saša nebo já a kolega Kerry, a navíc to umí s pejsky.

Příběh Alexandra Chodakovského totiž trochu připomíná příběh filmu Vrtětí psem.

Je to dokonalé.

Jen kdyby pro tu krásu neumírali lidé.

Dokonce jeho vlastní vojáci.

P.S. A úplně poslední zpráva je, že Alexandr Chodakovsky do Kyjeva nedorazil a všechno odvolal. Takže ten příběh ještě bude pokračovat. Jupí, to bude dlouhý film!