Určitě se shodneme na tom, že přejeme Ukrajincům (i sobě) žít ve svobodné, demokratické a prosperující zemi, která nebude v područí Ruska. Letos jsem byl na Ukrajině již potřetí a moje ukrajinsko-skeptické zkušenosti, resp. texty neznamenají, že bych Ukrajincům takovou zemi nepřál, ale jsou varováním před nereálnými očekáváními obou stran (tedy Ukrajinců i nás).

Parlamentní volby 26. října, volby po „Majdanu“, ztrátě Krymu, volby s novým podporovaným prezidentem Porošenkem, ale i s válkou v Doněcku a Luhansku, volby se statisíci uprchlíky z těchto oblastí, volby v těžké ekonomické situaci, s teplotami pod nulou a s ještě nezahájenou topnou sezonou, tyto volby považovali mnozí ukrajinští i světoví komentátoři za nejdůležitější v moderní ukrajinské historii. Také ukrajinská veřejnost vkládá do těchto voleb velké naděje a očekává od nově vzešlé vlády změny zahájené „Majdanem“. Očekává se společenský zlom, zahájení (dosud nezahájených) reforem, nové nasměrování země a konec oligarchie.

Pozitivní zcela jistě je, že Ukrajinci zatím snášejí všechno strádání i nedostatek tepla bez reptání. Ve východních oblastech již několik týdnů nedostali důchodci důchod a státní zaměstnanci plat. Všechny nedostatky jsou nahrazeny opravdu pozitivním národním vzepjetím: všude vlají ukrajinské vlajky, obří transparenty oslavují živé i mrtvé hrdiny Majdanu i obrany země na východě. Z toho mála, co mají, lidé podporují dobrovolnické prapory, které na východě bojují za celistvost Ukrajiny.

Ukrajinská politická scéna není dělena na pravici či levici, ale strany s flexibilními programy jsou formovány okolo osobností typu Porošenka, Klička či Tymošenkové. Lidé očekávají změny, ale politické strany se nijak nezměnily. Pouze se popraly o „tváře“ Majdanu či „hrdiny obrany země“ z východu, které populisticky dosadily na své kandidátky. Při pohledu z Evropy se lze také pouze dohadovat, který oligarcha za kterou stranou či hnutím stojí. Je jisté, že Ukrajinci chtějí žít život bez všudypřítomné korupce. Ale kromě rétoriky pro to nic nedělají. Korupce je nadále součástí společenského systému. Platí se všude a za všechno. Reformní zákony, jejichž přijetí Evropská unie či tlak občanských aktivistů požaduje, jsou sice přijaty, ale nejsou plněny. Krym je ztracen a Donbas je již „zamrzlý konflikt“, což znamená, že centrální vláda nemá kontrolu nad svým územím. Ke všem těmto problémům je nutné přiřadit dva nové.

Evropská unie svým vyjednáváním o podpisu asociační dohody a Putin umělým prodlužováním konfliktu na východu země dostali Ukrajinu na hranu plynové krize. Ještě nejsou uzavřeny smlouvy na dodávky plynu a Ukrajina na něj nemá peníze. Evropské instituce se budou muset oprostit od zažité byrokracie a poskytnout Ukrajině půjčky na plyn opravdu rychle. Ani dotazovaní Ukrajinci však nejsou přesvědčeni, že půjčka v miliardách eur bude opravdu použita na nákup plynu pro obyvatelstvo, nikoliv částečně jako další příjem oligarchů.

Za druhý zásadní a zatím nepříliš diskutovaný problém považuji existenci soukromých armád, které si postavili oligarchové jak na obranu země, tak hlavně svých majetků. Armáda oligarchy Kolomojského z Dněpropetrovska, která dnes pozitivně brání celistvost Ukrajiny na východě, má tisíce mužů ve zbrani včetně tanků. Ukrajinští oligarchové tak ke svým televizním kanálům, novinám a politickým stranám přidali ozbrojené složky. Zatímco prapory oligarchů jsou registrovány u ministerstva vnitra, vojáci Pravého sektoru registraci odmítli. Bůh ochraňuj Ukrajinu.

Osobně jsem velmi skeptický k zahraniční politice Evropské unie. Příkladem budiž podpora „demokratických revolucí“ v arabských státech. Svržením diktátorů nebyla nastolena proklamovaná demokracie, ale chaos, který vyústil v „islámský stát“. V žádné zemi, kde proběhlo „arabské jaro“, se nežije lidem lépe než předtím. Naopak. Statisíce mrtvých, statisíce lidí na útěku. Ať se Ukrajina dostala do současné situace jakkoli, všichni se dnes musíme snažit, aby se arabský scénář neopakoval. Nemysleme si, že to je nereálné. Bavíte-li se s uprchlíky z východu země, řeknou vám, že by je na jaře ani ve snu nenapadlo, že budou mít rozbombardovaný byt a mrtvé v rodině.

Celá situace, ač si to nikdo z nás jistě nepřeje, může rychle vyústit ve fyzickou a morální dezintegraci Ukrajiny. Bohužel, bude spíše záležet na Putinovi, jak si vyhodnotí povolební a geopolitickou situaci, než na Ukrajině, která je ekonomicky na dně, nebo na Evropské unii, která ještě nezačala o platbě za plyn jednat. Držme však Ukrajině palce, ať těžkou situaci zvládne, je to i v našem národním zájmu.

Autor je senátor za ODS