Názorové politické a mocenské střety, které momentálně probíhají na Ukrajině, mají mnoho možných výkladů. A ještě více vykladačů. Nedovolil bych si v tomto směru pronést jakýkoli definitivní názor či prognózu, protože jsme sice blízko, ale přece jen vzdáleni. Konec konců, našinci se dělají o ukrajinské současnosti velice špatně prognózy doma, v klidu a v pohodlí.

Avšak existuje jedno známé české přísloví, že "pro oči les nevidí". Což se tedy se na "ukrajinský problém" podívat trochu od lesa?

I na našem knižním trhu vzbudila v roce 2009 značný zájem kniha s názvem "Mnoho světů v jednom". Vydalo ji, jak jinak, nakladatelství Paseka, které je většinou v některých směrech vždy pohotovější, než ostatní česká nakladatelství. Její autor, teoretický americký fyzik Alex Vilenkin, se zabývá úvahou, co když je vesmír, v němž žijeme, pouze jedním z mnoha dalších? Takové teorie mě vždy fascinovaly. Zřejmě nikoli pouze mě, neboť kniha byla brzy rozebrána.

Autor totiž mimo jiné tvrdí, že "mohou existovat procesy, tj. děje, změny, které nemají příčinu". Což vlastně znamená že "z ničeho" může samo od sebe vzniknout "něco", což je naprostým popřením marxistické dialektiky. Kdyby měla posuzovat jeho myšlení poslankyně našeho parlamentu soudružka Marta Semelová, dostalo by se mu pravděpodobně jednoznačného odsouzení. Byť by ona "dáma" nebyla schopna jinak diskutovat na jeho úrovni. Ale jak jistě víte z vlastní praxe, tohle členkám občanských výboru v totalitě nikdy nevadilo. Naopak.

A tak se znovu vraťme k autorovi. Narodil se 13. května 1949 v Charkově. Tedy Ukrajinec. Vystudoval fyziku, avšak po studiu nenalezl jiné uplatnění, než že se stal nočním hlídačem v charkovské zoologické zahradě. Pochopitelně, měl-li již tehdy takové názory, které má dodnes, a navíc když jeho kariéra byla závislá na činitelích typu soudružky Semelové, co mohl jiného dělat? Pouze hlídače!

A tak se stalo, že v roce 1976, ve svých sedmadvaceti letech, emigroval do Spojených států. Za pouhý rok po emigraci zde stačil získat doktorát z fyziky! V současné době je profesorem fyziky a ředitelem Institutu kosmologie na Tufts University nedaleko Bostonu. Přednášky tohoto dnes již světově proslulého odborníka jsou hojně navštěvované a jeho jedinou zvláštností je to, že nosí při seminářích tmavé brýle. Má totiž velice citlivé oči.

Představte si jen takovou velice hypotetickou situaci, že by ve stejnou dobu jako Alex Vilenkin emigroval do Spojených států soudruh Vasil Bilak. Co by tam asi dělal tento muž, jehož celoživotní práci nedávno uctili mnozí naši takédemokraté a poslanci? Uvádím to jako hypotézu proto, aby byl zcela evidentní onen rozdíl mezi jedním Ukrajincem a jedním Rusínem, z dřívější stalinistické moci úřední vlastně také Ukrajincem.

Bohužel, i na Ukrajině mají značné slovo soudružky typu Marty Semelové. I proto se mnozí Ukrajinci bouří. Budeme-li posuzovat vývoj v této zemi pouze měřítkem, které nám nabízejí nejrůznější socialističtí vykladači ukrajinské problematiky, nemá ukrajinská opozice šanci.

Ale co když v této zemi jde také o to, aby Vilenkinové nemuseli emigrovat? A co když jde v přeneseném slova smyslu o spor mezi soudružkou Semelovou a fyzikem Vilenkinem? O spor mezi sověty a evropskou možností svobodného uvažování? A ta zde existuje a nezkoušejte ji prosím zpochybňovat Bruselem jako hnízdem novodobých komunistů.

Pokud jde o názory ze strany Ruska, pravděpodobně by zelenou měly a ještě hodně dlouho budou mít názory soudružky poslankyně Marty Semelové. I to může být příčinou bouří mladých Ukrajinců. Divíte se jim? Sověti nechali jejich dědy a pradědy svého času vyhladovět "až k smrti, aby konečně pochopili", na čí straně je pravda.

I z těchto důvodů nechtějí být mladí Ukrajinci hlídači v zoologických zahradách jen proto, že mají jiné názory. U nás jsme to po roce 1968 řešili jinak. Dali jsme oficiálně za pravdu soudružkám Semelovým a nadávali jsme občas tajně.

Když bylo po všem, hrdinně jsme zacinkali klíči. A poté jsme si klidně sedli v parlamentu vedle soudružky Semelové a jí podobných. A s nimi, pomalu již čtvrt století, vesele budujeme kapitalismus.

Co když ti mladí Ukrajinci volí jinou cestu? Méně veselou?