Sotvakdo může pochybovat o mé desetiletí trvající oddanosti vůči Státu Izrael. Kdyby člověk, který není Žid, mohl být sionistou, pak jsem sionista.

A byl jsem to já, kdo na Neviditelném psu upozornil 6. listopadu (ZDE) na „nenápadné“ heslo, které na proarabské demonstraci v Praze konané 1. listopadu držel asi desetiletý chlapec: „From the River to the Sea, Palestine will be Free“.

Napsal jsem tehdy: „Bude se policie zabývat také heslem na plakátu onoho chlapce, které je po mém soudu mnohem nebezpečnější (než nápis 1972 Olympics na triku jedné aktivistky - LS)? Jde totiž o přímou výzvu k likvidaci Státu Izrael, na jehož podporu se týž den manifestovalo o třináct set metrů dál, na Staroměstském náměstí, kde mezi řečníky byl i český premiér Fiala. Kdo dal tomu chlapci onen plakát a co tím jeho autoři mysleli?“

Uplynuly dva týdny a mluvčí Rakušanova resortu zveřejnila (15. 11. 2023) informaci, že zástupci Ministerstva vnitra, policie a Nejvyššího státního zastupitelství „diskutovali o posuzování projevů na aktuálních protiizraelských demonstracích. Shodli se na tom, že používání hesla ´From the River to the Sea/Palestine will be free´ může naplňovat znaky trestného činu, z čehož plyne, že policie se bude „provolávání tohoto hesla i jeho propagaci na transparentech během demonstrací aktivně věnovat“.

Ačkoli v informaci Ministerstva vnitra (ZDE) není nikdo jmenován, žádná organizace, první „potrefená husa“ se ozvala. Podle článku na webu Seznam Zprávy (16. 11. 2023) se aktivisté protiizraelské iniciativy „Ne naším jménem!“ proti kroku Ministerstva vnitra ohradili. Spatřují v něm omezování svobody slova.

Nemohu říci, že v tomto bodu nemají pravdu, ale o tom níže. Nejprve musím připomenout, že zmíněná iniciativa zveřejnila na svém webu 8. listopadu 2023 svůj výklad týkající se uvedeného hesla, v němž je zdůrazněno, že „heslo od řeky k moři nevzniklo s myšlenkou na vyhánění, ale jako vyjádření touhy po svobodě, důstojnosti a rovných právech všech. Všech lidí žijících od řeky k moři, pro něž tato země je a zůstane domovem, ať jsou to Židé, Palestinci, nebo příslušníci jiných menšin“.

Tak idylické to ale není. Před závorku budiž vytknuto, že aktivisté používají nesprávnou terminologii, zjevně pod vlivem arabské propagandy, které mimo jakoukoli pochybnost podléhají. Zabýváme-li se územím „od řeky k moři“, tedy historickou Palestinou, nemůžeme hovořit o Židech a Palestincích, ale o Židech a Arabech. Palestinci jsou v tomto případě všichni, Židé, Arabové a ostatní menšiny. Proč je to problém? Je to stejně nepřijatelné, jako kdyby v době existence Československa bylo používáno označení Čechoslováci pouze pro Čechy, ale nikoli pro Slováky. Konstatování, že v ČSR žili Slováci a Čechoslováci (případně Češi a Čechoslováci) je stejně nesmyslné jako tvrzení aktivistů, že jim jde o mírové soužití mezi Židy a Palestinci na teritoriu mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem.

Teď ale k tomu podstatnému, co se týká předmětného hesla. Teze o svobodné Palestině od řeky k moři nejenže nevznikla ve vzduchoprázdnu (abych použil módního výrazu šéfa OSN), ale, na rozdíl od tvrzení proarabských aktivistů, je přímo založena na vyhánění, přesněji na likvidaci Izraele. V roce 1964 byla ve východním Jeruzalémě, ještě když tato část historické metropole židovského lidu byla pod jordánskou okupací, založena PLO - Palestine Liberation Organization, Palestinská osvobozenecká organizace; její oficiální český překlad ovšem zní Organizace pro osvobození Palestiny. Jaký byl její smysl, její cíl? Od čeho chtěli palestinští Arabové Palestinu osvobodit? Od nadvlády Jordánska, okupujícího Západní břeh a východní Jeruzalém? Nikoli. Od nadvlády Egypta, který obsadil Pásmo Gazy? Nikoli. Primárním smyslem vzniku PLO bylo osvobodit Palestinu od „sionistické okupace“, tedy zlikvidovat Izrael. Jinými slovy, vytvořit od řeky k moři jednu, arabskou Palestinu. V Palestinské národní chartě z roku 1968 (revidovaná verze) čteme v článku 2, že Palestina v hranicích britského mandátu je nedělitelná, v článku 19, že rozhodnutí OSN o rozdělení Palestiny (1947) a vznik Izraele (1948) je nezákonný a v článku 20, že tvrzení o historických a náboženských vazbách Židů na Palestinu je neslučitelné s historickými fakty.

Stejnou ideologií se řídí i Hamas, jak nejnověji potvrdil 24. října 2023 v libanonské televizi LBC člen jeho politbyra Ghazi Hamad: „Izrael je územní celek, který nemá v naší zemi místo. Musíme tento stát odstranit, protože představuje bezpečnostní, vojenskou a politickou katastrofu pro arabský a islámský národ; musí s ním být skoncováno.“

Tedy opět: od řeky k moři pouze arabská a islámská Palestina. Stejnou politiku praktikuje v regionu také Írán, pro který je Izrael rakovinový nádor na islámské těle a ten je zapotřebí vyříznout.

Nevím, jestli jsou si aktivisté proarabské iniciativy „Ne naším jménem!“ těchto souvislostí vědomi, ale to nic nemění na tom, že jimi obhajované heslo vychází z těchto myšlenkových kořenů. Prosazovat „osvobození Palestiny od řeky k moři“ znamená podporovat nikoli mírovou koexistenci založenou na kompromisu, ale ty nejtemnější síly zla v arabské (muslimské) společnosti.

Jak jsem ale výše naznačil, věc má ještě jeden aspekt, který souvisí s hranicemi svobody slova. Ačkoli není pochyb o tom, že heslo „od řeky k moři“ je hanebné, potenciálně nebezpečné a podle českých úřadů může dokonce naplňovat znaky trestného činu, jako stoupenec co nejširších mantinelů svobody slova v demokratické společnosti doufám, že – obrazně a v nadsázce řečeno – lidé třímající uvedené heslo nebudou plnit tuzemské věznice. Zde si nemohu odpustit aktuální osobní poznámku. Jestliže jsem zásadním odpůrcem stíhání finské političky a křesťanky Päivi Räsänenové, která byla obžalována proto, že ve veřejném prostoru svobodně vyjádřila to, co je součástí její víry a přesvědčení založeného na učení Bible, pak musím být i zásadním odpůrcem toho, aby lidé používající na svých demonstracích heslo „od řeky k moři“ byli trestně stíháni či dokonce odsuzováni. Uvádím to navzdory tomu, že s jejich interpretací arabsko-izraelského konfliktu, stejně jako s oním heslem bytostně nesouhlasím. Ta věc totiž nepatří dle mého názoru do soudních síní, případně za mříže žalářů, ale do veřejného prostoru, v němž si mimo jakoukoli pochybnost zaslouží nejtvrdší odsouzení. Preferuji boj pomocí argumentů (některé jsem uvedl v tomto textu) před použitím mocenských prostředků státu.

Jistěže lze namítnout, že si odporuji, když jsem se v jednom z minulých článků ptal, zda policie prověřuje správný nápis. Vysvětlím. Když už se policie rozhodla zabývat nápisem „1972 Olympics“ na oděvu jedné účastnice demonstrace, považoval jsem za důležité, aby se věnovala rovněž plakátu, který držel v ruce onen chlapec. V první řadě mi šlo o to, aby se zjistilo, kdo tomu dítěti nápis „od řeky k moři“ dal a co tím bylo myšleno. Za toho chlapce totiž někdo nese odpovědnost, což by mělo být objasněno. Rozhodně jsem ani na okamžik neměl na mysli to, že by kvůli tomu měl být někdo trestně stíhán. Vyzývám proto státní moc k moudrosti a maximálnímu respektu k hodnotě jménem svoboda. Demokracie musí „ustát“ i ono nehorázné heslo, pakliže je propagováno na pokojné demonstraci.