Středa 21. května 2025, svátek má Monika
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 99 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

SVĚT: Válka na Ukrajině v širších souvislostech

diskuse (256)

1. V těchto dnech nemá smysl a není správné dělat nic jiného než rezolutně odsuzovat ruský útok na Ukrajinu. Válka je pro mne absolutně nepřijatelnou metodou řešení jakýchkoli, jakkoli formulovaných nebo jakýmkoli ideologem vysvětlovaných a obhajovaných sporů mezi zeměmi. To říkám zcela jednoznačně a jsem si jist, že to není v rozporu s žádným mým dřívějším výrokem. Občané žádné země se nesmí dostat do pozice rukojmích těch či oněch politických či ideologických ambicí. A tyto ambice zejména nesmějí přejít v ambice válečné.

2. Patřím mezi ty, kteří o Ukrajině do poslední chvíle před 24. únorem 2022 jednali (v posledních letech spíše jen mluvili a psali) na základě předpokladu, že přes všechny silácké výroky z té či oné strany k přechodu od těchto výroků k bombardování raketami nedojde. Ukázalo se, že to byl z mé strany omyl, ale nejen z mé strany. Od těch, kteří se také mýlili (a také vycházeli z tohoto předpokladu), ale poté rychle naskočili na vlnu dnes vyžadovaných výroků, se liším v tom, že na veškerou diskusi o Ukrajině, která probíhala v posledním desetiletí, a na to, co se na tomto území vysoce problematického odehrávalo, nezapomínám.

Souhlasím s připomenutím dvou – na celém světě existujících – odlišných postojů k předinvaznímu Putinovi v článku Pavla Barši v Salonu Práva (3. 3. 2022). Vedle chápání Putina „jako nového převtělení Stalina a Hitlera“ byl velmi silný proud těch, kteří považovali Putina za racionálního hráče a zdůrazňovali převážně „reaktivní povahu Putinova chování“. Patřil jsem do druhé skupiny. Stalina a Hitlera jsem v Putinovi neviděl. A tyto zavádějící příměry nedělám.

Musím se přiznat, že si ani dnes, v devátý den války, radikální změnu jednání ruského prezidenta a lidí kolem něho neumím vysvětlit. Že by tento obrat plánoval už dávno a jenom si své plány nechával pro sebe, se mi nezdá logické. I teď si myslím, že předpokládal, že jeho „harašení zbraněmi“ zapůsobí a že se začne vážně jednat. To se nestalo. Ukrajina i Západ se do poslední chvíle tvářily, že ruské obavy z přibližování NATO do své bezprostřední blízkosti neslyší. Resp., že je možná slyšely, ale myslely si, že je to z ruské strany jeden z dalších pokusů o zastrašování a o zlepšování vyjednávací pozice pro další kolo nějakých jednání.

Znovu opakuji, že je přechod od slov k raketám neobhajitelný, ale neměl by být zábranou o těchto věcech přemýšlet. Hlavně proto, že dosud nemám (a nemáme) žádný přesvědčivý výklad toho, co dramatický zvrat v postojích Putina a Ruska způsobilo. Je třeba ho hledat.

3. Teď se střílí a umírají lidé, a proto se – zcela oprávněně – mluví jen a jedině o Putinovi a ne o předcházejících problémech spojených s Ukrajinou. Ty jsou jen zdánlivě passé. Na leccos se zapomíná. Zapomíná se na širší okolnosti vzniku samostatné Ukrajiny po rozpadu Sovětského svazu. Zapomíná se na nesourodost – v minulých staletích opakovaně děleného a k sousedním zemím připojovaného – území dnešní Ukrajiny. Zapomíná se na nepopíratelnou rozdělenost země na ukrajinské a ruské obyvatelstvo.

Zapomíná se, že na rozdíl od Československa, kde byla evidentní dualita našeho státního celku vyřešena rozdělením na dva státy mírovou cestou, neboli jednáním, dlouhými a nelehkými negociacemi, na Ukrajině žádná jednání o vyřešení vnitřní rozpolcenosti – pokud vím – nikdy neproběhla.

Oranžovou revolucí a Majdanem nebyla stávající dualita Ukrajiny překonána, rozpolcenost země se naopak ještě zesílila. Důsledkem toho byla v polovině minulého desetiletí válka na východě Ukrajiny, která stála nemálo lidských životů a která vedla k velmi nestandardnímu vytvoření kvazi-samostatných Doněcké a Luhanské republiky. Tento nestabilní stav byl dlouhodobě neudržitelný. Někteří optimisticky sázeli na to, že bude realita ukrajinského dualismu přijata jako fakt a že dojde k vážným jednáním. Nestalo se tak.

Kompromis hledán nebyl. Považoval jsem to, a ukrajinským politikům jsem to opakovaně říkal, za strašlivou chybu. Vycházel jsem ze zkušenosti s tím, kdy kompromis nebyl hledán v devadesátých letech v Jugoslávii (a kdy nebyl hledán ve stejné době ani v různých post-sovětských republikách). U nás na počátku 90. let kompromis hledán byl, a proto rozdělení Československa dopadlo tak přátelsky, jak dopadlo. Jednání v roce 1992 bylo plné kompromisů, na tom jako jejich přímý účastník trvám. Bez těchto kompromisů se mohlo stát ledacos.

4. Prognózovat, jak to všechno dopadne, by bylo věštěním z křišťálové koule, kterou nevlastním. Jednou šancí jsou negociace typu těch, které byly zahájeny v Bělorusku. Ty ale stačit nebudou. Musely by být na vyšší úrovni. K něčemu bude spíše muset dojít buď uvnitř Ukrajiny, nebo uvnitř Ruska. Nebo obojí. Ukrajina je – zdá se – sjednocena a vpádem ruských armád na své území dodatečně a asi definitivně právě touto ruskou agresí dotvořena. Změnu uvažování na Ukrajině proto neočekávám.

Co by se muselo stát, aby došlo ke zvratu situace v Rusku? Nedovedu si ji představit bez personální změny ruského politického vedení. Je to vůbec představitelné? „Klidnou“ (tedy bez občanské války) změnu blokuje historický deficit ruského státu – absence skutečných politických stran a s tím spojená absence parlamentní demokracie. Vyjádřeno naší terminologií, v Rusku nebyla provedena postkomunistická politická transformace. Bylo to dlouho vysvětlováno carskou minulostí způsobenou nepřipraveností Ruska (ale i Ukrajiny) na skutečnou demokracii, o komunistické éře ani nemluvě, i když i to určitě není jedinou příčinou dnešního stavu.

Vždy jsem zastával názor, že u nás lidé po komunismu na parlamentní demokracii (stejně jako na tržní ekonomiku) připraveni byli. Domnívám se, že to nikoli identicky, ale obdobně platí i pro Rusko. Lidé kdekoli na světě jsou v principu exempláři modelových typů homo oeconomicus i homo politicus.

Příčiny nevzniku demokracie našeho typu v dnešním Rusku bych hledal jinde. Klíčoví ruští lídři – Gorbačov, Jelcin, a stejně tak Putin – nebyli radikálními politickými reformátory, nebyli bojovníky za standardní demokracii, nepřáli si parlamentní pluralismus. Chtěli „po rusku“, v ruském stylu, řídit Rusko. Proto akceptovali v Rusku dlouhodobě existující autokratický režim a pouze odmítali jeho komunistickou verzi.

Přesto posun v nežádoucím směru nastal. Tento režim byl v poslední době ve své odtrženosti od reality a ve své nekontrolovatelnosti veřejným míněním nesmírně posílen dvouletým covidovým potlačením demokracie na celém světě. Opět souhlasím s Pavlem Baršou, že „s nástupem covidové krize dovedl Putin „sociální distanci“ do extrému, když se poslední dva roky zcela izoloval od okolí, možná i v důsledku vážné nemoci, která ho také mohla přimět k přemítání, co zanechá následujícím generacím a jaký bude jeho obraz v dějinách Ruska“. V minulosti neznámá fyzická vzdálenost Putina od vrcholných ruských představitelů, když jim na počátku minulého týdne oznamoval své plány, mluví za všechno a stane se „obrázkem dějin“. Vedlo toto zesílené odtržení politiků od reality k dnešním ruským krokům na Ukrajině? Je to možný výklad toho, co se stalo 24. února?

Nebo došlo u Putina bez našeho povšimnutí k radikálnímu myšlenkovému posunu z jiných důvodů? Změnil se – v průběhu posledního období – vždy antiideologický Putin, chladný pragmatik, v ideologa euroasiatství? Podlehl Putin lidem typu Aleksandra Dugina (viz „Eurasianism: Putin’s New World Order“, Quadrant online, 24. 2. 2022 nebo Duginův český rozhovor „Modernita osvobozuje člověka od samotného lidství“, Rádio Wave, 15. 6. 2020), kteří z ultrakonzervativních pozic ideologicky napadají „atlantistický světový řád“, který pro ně představují NATO, EU a USA?

A kteří opravdu věří v „nový světový řád“, který přijde z Euroasie, hlavně z Ruska a Číny a který – podle slov Dugina – nutně potřebuje Ukrajinu na své straně barikády? Mám trochu obavu, že u Putina mohlo dojít ke kvazi-náboženskému splynutí s těmito myšlenkami. Covidové „distanční“ nesetkávání se lidí s lidmi k tomu mohlo přispět. V každém případě Putin prohrává. A prohraje. Znovu připomínám Pavla Baršu: „Ať již dopadne vojenská část operace jakkoli, z politického hlediska Putin poprvé prohraje.“

Největší obětí ruské agrese je teď nesporně Ukrajina. Nebude sama. Obětí je a bude víc – nás nevyjímaje. Souhlasím s Karlem Křížem v jeho rozhovoru v Reflexu 27. února 2022, že „my za to zvlášť hodně zaplatíme“. Asi nejbeznadějněji však vypadá situace pro Rusko samotné. (Ale o těchto dalších souvislostech až příště.)

4. 3. 2022

Jan Kovanic
21. 5. 2025

Život „po svém“ znamenal smrt „po svém“.

Gustav Sitař
21. 5. 2025

Média hlavního proudu se připojila ke kritice Bidenova Bílého domu

Aston Ondřej Neff
21. 5. 2025

Rusové jsou ochotni vraždit neomezenou dobu.

Jan Ferenc
21. 5. 2025

Číňané sebrali českým e-shopům 10 až 15 % jejich tržeb.

Aston Ondřej Neff
19. 5. 2025

Kéž by jednání v Istanbulu někomu otevřelo oči

Aston Ondřej Neff
20. 5. 2025

Rumuni tedy rozhodli, jak rozhodli.

Aston Ondřej Neff
21. 5. 2025

Rusové jsou ochotni vraždit neomezenou dobu.

Tomáš Jirsa
19. 5. 2025

Jsem zděšen nad lehkomyslností evropských politiků.

přečetl Panikář
20. 5. 2025

Západní civilizace ve jménu „záchrany klimatu“ páchá sebevraždu.

Eva Sovová
21. 5. 2025

Od června 2025 přináší novela zákoníku práce zásadní změny. Jednou z nich je výpověď kvůli ztrátě...

Miroslav Korecký
21. 5. 2025

Babiš–Havlíček–Fiala. Průzkum agentury STEM pro televizi CNN Prima NEWS ukázal, koho chtějí lidé za...

Josef Kopecký
21. 5. 2025

Za překročení zákazu fotografování vybraných vojenských objektů, které tak budou označeny, bude...

kroc Tereza Krocová
21. 5. 2025

Pražští policisté prohledávali obchodní centrum Flora a přilehlé okolí. Anonym tam mailem nahlásil...

Lidovky.cz, ČTK
21. 5. 2025

Evropská komise (EK) navrhuje zavést plošný poplatek ve výši dvou eur (zhruba 50 korun) za každý...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz