V Andersenově pohádce to bylo dítě, kdo vykřikl „král je nahý“. V realitě dnešních dnů to byl šéf zdravotní sekce Rady Evropy, kdo zvolal „pandemie prasečí chřipky je podvod století“. Na rozdíl od pohádky se nemůžeme o pravdivosti šokujícího zvolání přesvědčit. Ani před Wodargem, jak se ten muž jmenuje, ani po něm nevíme, zdali prasečí chřipka je podvod století. Jedno je ale zřejmé. Opět se prokázala váha slov ve společnosti.

Síla slov

Pandemie je epidemické onemocnění zasahující celý kontinent, nebo dokonce celý svět. Světová zdravotnická organizace WHO je orgán Organizace spojených národů a má značnou autoritu od 7. dubna 1948, kdy byla založena. Právě ona vyhlásila v červnu minulého roku, že hrozba tzv. prasečí chřipky má pandemický charakter. Od začátku zdůrazňovala, že zmíněná infekční choroba splňuje parametr rychlosti, s níž se šíří. Právě tato rychlost je pokládána za charakteristický rys pandemie.

Na základě tohoto autoritativního varování začaly mnohé státy světa jednat, především objednávat očkovací látku, a to vše zavdalo podnět Wolfgangu Wodargovi k tvrzení, že jde o podvod století. Vlády nakoupily vakcíny a těžko mohly jednak jinak. To slovo pandemie se v médiích ohýbalo ve všech variantách od rána do večera. Copak mohly vlády tak sociálně zainteresovaných států, jako je Británie, Francie nebo Německo, mávnout rukou? Tytéž noviny, které dnes s gustem otiskují Wodargovy návrhy na přísné vyšetřování vlivů výrobců vakcín na WHO, potažmo vládní experty, by si svoje vlády jak se patří podaly za liknavost a necitelnost vůči nebezpečí.

Pak došlo k ochlazení vášní a také k výprodejům vakcíny. Francie byla mezi prvními. Loni nakoupila 94 milionů dávek vakcíny za 869 milionů eur. Pak nevěděla, co s nimi, a začala je rozprodávat, nejinak se chovalo Německo, které objednalo vakcín proti neexistující epidemii za 700 milionů eur.

Jenže i v tom sehrálo roli slovo, tedy mediální masáž. Za nedůvěrou obyvatelstva vůči očkování stojí slova. Stačilo, aby někde vystoupil někdo se zdáním jakési autority a aby vyslovil pochybnosti, ba varování před očkováním, a jeho slova byla tlumočena po celém světě nemenší rychlostí, s jakou se šíří virus. Celá ta aféra, která zdaleka neskončila, zasluhuje bedlivou odbornou pozornost. Ukazuje totiž, jak obrovský vliv slovo má.

Prasečí chřipku předcházela aféra s ptačí chřipkou. Na námitky „nejsem pták“ odpovídali experti, že ptačí virus může snadno zmutovat - opět slovo, které mělo dalekosáhlé následky. Kurové byli vražděni po milionech a spalováni na hromadách. Noviny omílaly alarmující zprávy o „osmi mrtvých Asijcích“ a lidi se báli krmit labutě. Předtím to byla aféra se šílenými kravami. I to byla aféra pulzující světem médií a bifteky se staly krmí sebevrahů.

Vyšetřování nezačalo, přesto zapomeňte!

Dvě věci jsou nyní jisté, nebo skoro jisté, dodám opatrně.

Wodargem navrhované vyšetřování nikam nepovede. Noviny si smlsnou na jednotlivých případech, jako že britský vládní poradce sir Roy Anderson inkasoval 116 tisíc liber od farmaceutického koncernu GlaxoSmithKline, který ty stamiliony eur na prasečí panice vydělal, ale ani sečteny dohromady nedokážou tyto jednotliviny žádné systematické spolčení WHO s farmaceutickými firmami. To je jedna skoro zaručená prognóza. No a že se něco podobného bude za čas opakovat, to je právě tak jisté.

Jako se bakterie množí na živném roztoku, špatné zprávy se množí v médiích. Zdá se, že existuje nějaká morbidní touha veřejnosti pást se na neštěstích a bát se. Na tom ostatně je založeno i oteplovací běsnění. Zatímco není jisté, že WHO je přímo napojena a podplácena farmaceutickými firmami, je naprosto jisté, že jiný věhlasný orgán OSN, totiž Mezivládní panel OSN pro klimatickou změnu (IPCC), soustavně manipuluje veřejným míněním a že díky vítězství rozumu neprošel nedávno v Kodani jeho plán čerpat na pochybné účely doslova biliony dolarů. V tomto srovnání je Wodargovo tvrzení, že jsme byli svědky „podvodu století“, značně přehnané. Šlo o prkotinu, na kterou se zapomene ve víru stamilionů eur promrhaných na nesmysly ve jménu „boje proti změnám klimatu“.

Vakcína proti recidivě

Nicméně i prkotiny mají svůj význam, pokud se stanou předmětem seriózního výzkumu. Rozpoznání mechanismu „pandemické paniky“ by mohlo posloužit jako užitečná vakcína proti recidivě, k níž zcela jistě dojde.

Ovšem na seriózních výzkumech nikdo nemá zájem. Veřejnost ne, protože nejsou zábavné, a vládní a žádné další orgány ne proto, že si na nich nelze namastit kapsu.

LN, 15.1.2009