10.12.2019 | Svátek má Julie


SVĚT: „Už jim to konečně došlo?“

24.11.2015

Jak Izrael soucítí s Francií

Francouzský velvyslanec v Izraeli Patrick Maisonnave je viditelně dojat. „Obdrželi jsme nesčetné projevy soustrasti. Tisíce lidí vyšly do ulic dát najevo svou solidaritu. Díky, pane premiére,“ obrací se přímo k Benjaminu Netanjahuovi, „že jste ve své zemi spustili vlajky na půl žerdi.“

Převážná většina Izraelců mohla skutečně ze srdce souhlasit s Maisonnavým konstatováním: „Naše země spojuje neochvějné přátelství.“ Série útoků v Paříži v noci z 13. na 14. listopadu 2015, při nichž zahynulo sto dvacet devět lidí a více než čtyři sta utrpělo zčásti těžká zranění, Izraelem otřásla. Není to jen tím, že v této zemičce na východním břehu Středozemního moře žije velký počet občanů francouzského původu, ale i tím, že jí Francie v těžkých dobách poskytla Izraeli rozhodující pomoc.

„Proč se vlastně Francie probouzí teprve teď?“ ptá se mladý novinář se silným francouzským přízvukem televizního vysílače i24. Během zkoumání faktů si uvědomil, že před několika lety sám chodil s jedním z teroristů do stejného ročníku téhož gymnázia. Podle profesora telavivské univerzity Ejala Zissera by nikdo neměl být překvapen. Z ankety mezi pařížským muslimským obyvatelstvem prý vyplynulo, že dvacet procent francouzských muslimů sympatizuje s džihádistickými skupinami. „Bylo to nabíledni!“

„Neprobouzíme se teprve teď, jako by šlo o nějakou novou skutečnost! “, reaguje na otázku francouzský velvyslanec: „Francie byla už dlouho terčem cílených teroristických útoků.“ Jako důkaz uvádí čtyřicet tisíc francouzských vojáků, kteří sloužili v Afghánistánu. Více než sto jich za boj s terorismem zaplatilo životem. Zjevně však francouzského diplomata jeho osobní porovnání situace Izraele se situací jeho vlastní země zcela neuspokojuje. Po chvilce vysloví sám takřka vyčítavou otázku, kterou by si podle jeho vlastních slov „mohli položit Izraelci“: „Kde byla Francie, když útočníci napadli Izrael?“

Večer 13. listopadu, když celý svět otřesen hleděl k Paříži, zastřelili nedaleko izraelské osady Otni’elu na jihu Hebronského pohoří rabbiho Ja ́akova Litmana a jeho syna Netanela. Sanitka Palestinského červeného půlměsíce, která projela kolem, těžce zraněné jednoduše ignorovala. Mezinárodní média přešla tuto - časově s řadou pařížských útoků zhruba současnou - událost prakticky bez povšimnutí. Zato Izraelci ji nyní v různých souvislostech připomínají stále znova. Zdůrazňují paralely mezi evropskými zkušenostmi a svou vlastní situací. Zavraždění obou Litmanů nezní evropským uším nijak zvlášť tragicky - šlo přece o „osadníky“! Carline B. Glicková, vždy brilantně útočná novinářská hvězda listu Jerusalem Post, mluví svou trefou do černého z duše mnoha Izraelcům: „Už to tentokrát Evropanům došlo?“

Izraelci prožívají zklamání nad tím, že - podle jejich názoru - „evropské elity tyto radikály horlivě ospravedlňují“. Příčinu veškerého terorismu prý vidí v „represívním Západě, v sionistech a snad i ve světovládě Židovstva“.

Když švédská ministryně zahraničí Margot Wallstromová uvedla pařížské útoky ve spojení s izraelsko-palestinským konfliktem, reagovaly oficiální izraelské kruhy velice dotčeně. Mluvčí izraelského ministerstva zahraničí v Jeruzalémě Emanuel Nachšon odhodil všechny diplomatické servítky a mluvil o „šokující chucpe“ (drzosti), o „systematickém protiizraelství“ a „skutečném nepřátelství“. Podle něho „každý, kdo hledá příčinu islámského extrémismu v izraelsko-palestinském konfliktu, klame sám sebe, svůj národ i mezinárodní veřejnost“.

Profesor Zisser píše sarkasticky: „Pokud palestinský teror proti Izraeli opravdu pramení z beznaděje a nouze, jsou jistě i pařížské útoky logicky důsledkem toho, že se Francie připojila ke koalici bojující proti Islámskému státu v západní Africe, v Sýrii a v Iráku. A Rusko si podle toho samo zavinilo havárii letadla MetroJet při letu č. 9268, protože Putin přišel pomoci Asadovi.“

Izrael doufá, že Evropa konečně pochopí: „Palestinský teror neexistuje kvůli okupaci, ani kvůli absenci mírového procesu nebo proto, že Palestinci nemají svůj stát.“ A dále: „Cílem Palestinců již po celá desetiletí není zřídit si vlastní stát, nýbrž zničit ten židovský.“ Izraelci chtějí, aby v nich svět konečně poznal předvoj boje Západu proti džihádistickému islámu a přestal v nich vidět poslední výspu evropského kolonialismu. Svalovat odpovědnost na oběti je podle premiéra Netanjahua absurdní.

Izraelští odborníci na otázky bezpečnosti se ptají: Jak je možné, že série útoků spáchaných na sedmi místech současně byla připravena bez povšimnutí? Jak mohli belgičtí a francouzští státní občané nahromadit tak obrovské zásoby zbraní a výbušnin? Jedním z atentátníků byl osmadvacetiletý Francouz Samy Amimour. Už před třemi lety jej obžalovali pro teroristickou činnost a měl být pod dohledem. Byl na něj vystaven mezinárodní zatykač. Nebyly snad útoky na Charlie Hebdo a Super Casher dostatečným varováním?

Jiní si všímají, že v postupu Islámského státu došlo k obratu. Pumový útok na charterový let ruského stroje na Sinaji a nynější řada útoků na Paříž mají zřejmě strategický podklad, jehož cílem už není jen vybudovat chalífát v Levantě. Hodlá snad nyní IS zaútočit na další západní instituce? Míří tyto útoky pouze na státy přímo zapojené do války v Sýrii? Plánuje teď „Daeš“ [zkratka pro Islámský stát užívaná jeho odpůrci - pozn. překl.] export džihádu do západního světa?

Elí Karmon z Ústavu pro boj proti terorismu při Mezivědním středisku v Herzliji soudí, že se pařížskými útoky tato organizace vzniklá z irácké al-Káidy dopustila závažné strategické chyby. Vyprovokovala jimi Západ, aby vůči islamistům zahájil totální vyhlazovací válku nejen v Sýrii a Iráku, nýbrž možná i v Libyi a Nigérii. Tím vyšlo najevo, že „Daeš“ není „tak ukázněný a pragmatický jako jeho duchovní příbuzní - egyptské Muslimské bratrstvo, palestinský Hamás nebo Strana spravedlnosti a rozvoje, která vládne v Turecku“ a podle všeho doma stále více podléhá nátlaku.

Arabista Re ́uven Berko vysvětluje, že islamisté sledují promyšlený, globální plán. Ne náhodou zaměřili svůj pohled na Řím, vlastní cíl radikálního islámu v boji proti „křižákům“. Rozpoznává „násilný a cílevědomý operační kód hluboce zakořeněný v islámu jako složku učení a odkazu proroka Mohameda, kterou dále rozvinulo Muslimské bratrstvo a která tvoří živnou půdu Islámslého státu, al-Káídy, Hamásu a Islámského džihádu“.

Dále si Berko, jehož manželka promovala na základě práce o sebevražedných atentátnicích a je od posledních voleb poslankyní Knesetu za stranu Likud, stěžuje na slabost Západu, který se vyčerpává bojem za pluralismus a lidská i občanská práva. „Evropa se svou politickou korektností sama připravila o zmužilost,“ stěžuje si sloupkař listu Jisra’el ha-jom. Uznávaný novinář Dan Margalit vidí - stejně jako Re ́uven Berko - přímou souvislost mezi slabostí Západu a rozkvětem džihádistického teroru. „Slabost Západu vytvořila vakuum, které se snaží vyplnit terorismus,“ poučuje Berko a dodává: „Kdo je slabý, musí platit vysokou cenu.“

Premiér Netanjahu ví, že kdo chce porazit terorismus, musí nepřítele „identifikovat, odsoudit a potírat“. List Jisra’el ha-jom se obává, že Hollande, Kerry a Obama kapitulovali již před začátkem skutečného boje. „Naučte své jazyky nazývat nepřítele jménem,“ volá Dror Ejdar, „je to džihádistický islám!“ Profesor Zisser jen doufá, „že teď nebudou Francouzi sami provádět to, co léta kázali Izraelcům, nýbrž že se naopak konečně od Izraelců poučí, jak se vede neúprosná válka proti teroristickým organizacím, jež neprojevuji žádný zájem o dialog, mír nebo vzájemné soužití.“ Levicově liberální Ha ́arec při tom všem dává námět k zamyšlení nad tím, že „demokratické hodnoty a boj proti teroru rozhodně nejsou navzájem v rozporu. Naše demokratické hodnoty jsou naopak důvodem, proč musíme vést proti teroru nesmiřitelný boj.“

Někdejší ředitel Mosadu, Šabtaj Šavit, dává bez váhání pokyny, jak má Západ konkrétně vést válku proti radikálnímu islámu. Podle něj je nutno, aby USA a jejich spojenci „Islámský stát srovnali se zemí stejně, jako na konci Druhé světové války německé město Drážďany” a sice teď. “Islámský stát - to je třicet tisíc lidí, které spojuje pouze krutost a touha vraždit,“ vyjadřuje svůj poznatek veterán tajné služby a nešetří při svém rozboru historickými přirovnáními: Ničení, jakého se dopustil IS, nemá obdoby „od oněch dnů, kdy v pátém století vpadli do střední Asie a do Evropy Hunové“. Vyzývá proto USA i Evropu: „Přestaňte řečnit, jednejte!“ Konkrétně Šavit radí: Západ by už mohl konečně dodat kurdským bojovníkům tanky a pořádnou výzbroj. Kurdové podle jeho názoru prokázali svou hodnotu a jsou v daném okamžiku nejlepší bojovou skupinou v oblasti.

Zdá se, že pro “start up nation” Izrael, národ novátorů a zemi technologického rozmachu se mezitím ohrožení Evropy terorem stává hotovým zlatým dolem. Hlasy z Izraele varující před teroristickými útoky bylo skutečně slyšet ve Francii už řadu dní před tím, než k jejich sérii opravdu došlo. A nyní se u izraelských firem, které představují světovou špičku v bezpečnostním průmyslu a vědí, jak bezpečně identifikovat člověka z velké dálky nebo jak někoho stíhat prostřednictvím internetu, telefony netrhnou.

© Johannes Gerloff
Překlad: Ivana Kultová
www.wilberforce.cz



OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?
OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?

Propadli jste pleťovým a tělovým olejům a hledáte inspiraci? Vyzkoušeli jsme olejíčky Frei öl®, které slibují tu nejlepší péči pro pokožku dospělých i našich nejmenších.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.