Závěrečné obejmutí a hupky k letadlu, do něhož v té předislámsky neteroristické době se vstupovalo bez bedlivé kontroly, částečného odstrojování. JAPAN AIRLINES, mluví se k nám čtyřjazyčně, před námi aspoň deset hodin letu, mátožně se seznamuji s publikacemi obsahujícími vábničky jako třeba PLASTIC AND COSMETIC SURGERY. DR.AKIHIKO MORIKAWA též nabízí zveličování penisů, mrňavých japonských pindíků, do společensky přijatelnějších rozměrů.

Konečně přistáváme. Priscilla se dovedla trošku v japonštině vyznat, ne však k užitečné rozpravě. Celník mi kufr neotvírá, ale ptá se, zda jsem profesorem archeologie.

Odpovídám a dozvídám se, že „to nevadí“. Vyřkl požadavek, abych mu přeložil větu nikoliv z latiny, ale do latiny. Nějak se mi to povedlo, dosud se tomu divím.

V další hale tabule se vzkazy, pod písmenem U nacházím obálku s tikety pro všemožné služby - jednak limousinu k odvozu do hotelu Dai-ichi, tam rezervované přespání, jiná pak oprávnění, kde pojíst, hodovat. Vše prozatím tolik americky neformální, nikdo tu tabuli nehlídal, kdokoliv mohl naši obálku vyzvednout a s ní odejít.

Sice zmalátněni, vydáváme se do ulic mnohamilionové metropole. Tehdy mi bylo necelých čtyřicet roků a mezi okolními domorodci jsem si připadal jako kmet, velmi antikvární stařešina. Zřejmě ti mí vrstevníci byli již zejména nebožtíci, inu, dopad druhé světové války, vy jste si ji zavinili.

Nyní zmínka gymnastická: Japonci jsou důslední klanivci. Číňané se klaní jen trošku, kdežto Japonci se přerážejí v pase, do pravého úhlu, a to nepřetržitě. Vrátíme se do hotelu a Japonec se okamžitě klaní. Já se míním revanžovat a rovněž se klaním. Priscilla se mi vysmívá a pak specifikuje má provinění. Jednak jsem se klaněl s rukama v kapsách, kdežto mám mít přísně připaženo. Přitom za klanění se nepovažuje pouhý pohyb hlavy, ale celého těla od pasu nahoru.

Rovněž jsem měl pocity perzekuční, že všude kolem mě se ozývá slovenština..

Když slyším cosi jako „čo to mate“, jsou slova jak slovenská, tak japonská, s významem jedné z prázdných frází typu „jak se vám vede“. Zatímco Číňané příliš nepijí, ztráty tváře se obávají, Japonci, sice rovněž nikoliv mocní pijáci, i to málo konzumované obtížně snášejí. Měl jsem dojem, že se tam pohybuji ve velkém množství důkladně namazaných Slováčků. Když jsem se po návratu o této záležitosti zmínil velkému spisovateli Egonu Hostovskému, zareagoval komentářem: „A teď si, Ulči, představte, že by těch skutečných Slováků bylo sto milionů.“

Zpět v hotelu, najednou v hale slyším dva pány, jak doopravdy spolu mluví česky.

Oblečení, jakož i dojem zřetelně oficiální.

Pokusil jsem se je škodolibě mást. Za nimi jsem šel a pak promluvil: „Všechno jsem slyšel a budu si to pamatovat.“ Načež jsem od zmatených odkráčel.

Dlouhý den - vlastně dny dva, z nichž jeden jsme zmeškali přeletem 180. poledníku - ukončíme masáží inzerovanou v kterýkoli den či hodinu. Po příslušném telefonování se do našeho pokoje dostavila kulatá, usměvavá, aspoň stokilová pracovnice středního věku, značně se klaněla, japonsky se plynně vyjadřovala. Já ležím na břiše, ona mi nahýma nohama začala chodit po hřbetu. Aby dodala potřebný důraz svému počínání, rukama se opřela o nízký strop, tím mě dolů k pelesti přitlačovala, má snad krvelačné úmysly, je to válečná vdova, zde teď má příležitost k pomstě?

Procedura trvala hodinu. Úkol či úděl konečně uskutečněn. Dali jsme jí do obálky penízky se spropitným, všichni tři jsme se klaněli, po jejím odchodu jsme se skáceli na lože, čímž nám japonská ouvertura tchajwanská končila..

- - -

Nyní tedy před sebou budeme mít Tchaj-wan, ostrov kdysi Portugalci krášlený označením Formosa. Je ve tvaru švestky, 100 mil od čínského břehu, švestka o šířce 142 a délce 377 kilometrů, čili zhruba vzdálenost z našeho Binghamtonu do New York City, což autem zvládneme za čtyři hodiny. Tehdy na Tchaj-wanu jsme potřebovali dva dny a nyní, po výstavbě velmi spěchající železniční trati, postačí pouhé hodiny dvě.

Všeho všudy ostrov skrovného rozsahu, menší než Čechy, ale napěchovaný víc než dvojnásobným počtem obyvatel ČR. Značně přelidněno, jenže tak tomu je blízko u pobřeží a nikoliv ve vnitrozemí, pramálo obydleném, v horách vyšších než Alpy. Jak jsem měl příležitost si ověřit, nejhezčí končiny jsou na východním pobřeží, kde přímo z moře vyrostly velice vysoké hory. Jednou jsem povečeřel s hodně znalým britským byznysmanem z Hongkongu, a když jsem se ho zeptal na nejzajímavější přírodu podle jeho vkusu, bez otálení jmenoval tuto Formosu.

Již se podařilo vybudovat silnici přes velikánské horské hřebeny, od jednoho pobřeží k druhému. Byl to výkon vysloužilců Čankajškovy poražené armády. Trasa 200 kilometrů dlouhá, místy čistým mramorem vedoucí. Několik tisíc těchto veteránů při takovém neválečném úsilí zahynulo. Je vlastně s podivem, že tak malý stát s tak velkou armádou vlastně není vojenskou diktaturou. Veteráni nejsou odkázáni na žebrotu, armádě patří továrny, obchody, restaurace. Vytesali mé čínské jméno na kus mramoru v právě takové, jimi vlastněné továrničce. Tisíce vysloužilců se živí přepravou veřejnosti na pedicabs - tříkolkách. Kvůli této záležitosti jsem se s tchánem pohádal. Namítl jsem, že přepravou v takovém vozíku, v němž bych si lebedil, poněvadž šlapající přepravce za mnou funí a značně usiluje, přece bych se musel stydět, jako otokář si připadat. Priscilly otec reagoval ve smyslu svého podivu, že já, citlivý dobrodinec, bych mu nedal příležitost výdělku, ať tedy raději chcípne. Takto si ale vydělá třeba víc, než místní univerzitní učitel. Však proto je raději šlapajícím bicyklistou ve zdánlivě otrocké roli.

Ostrov v půli přetíná obratník raka. Severním směrem jsme tedy v subtropech, opačným směrem již stoprocentní tropy a hanebně vlhké je to všemi možnými směry.

K Tchaj-wanu patří 70 všelijakých ostrovů, někdo třeba již postřehl ostrovy Pescadores, po rybářích takto pojmenované. Dost chudé, málo úrodné, s jednou zvláštností, že totiž zásluhou vytrvalých větrů všechny stromy tam jsou jedním směrem permanentně nahnuté.

Posléze se mi podařilo přistát na ostrově Quemoy, kde docházelo k vzájemnému bombardování komunistů a nacionalistů podle dodržovaného harmonogramu takto explozivního úsilí. V době kremelského vládnutí neposedou Nikitou Sergejevičem Chruščovem došlo k nepříjemnému konfliktu s Mao Ce-tungem, marně se tehdy domáhajícím propůjčení aspoň jedné nukleární bomby. O podrobnostech této rozkošnosti se později rozpovídám. Na řadu ostrovů jsme se s Priscillou nedostali. Neměli jsme ale důvod k politování při pominutí výspy s matoucím označením Orchid Island - prý překrásný, civilizací nedotčený, žije tam jen hrstka domorodců nečínského původu. Ti jediní jsou imunní proti střetu s tamější mrňavou blechou, která štípnutím kteréhokoliv vetřelce spolehlivě usmrtí.

- - -

Přistáli jsme v červnu a hodně sálající a neméně vlhké horko nás přesvědčilo, že v takovém klimatu toho hodně nenapochodujeme. Momentálně první prioritou bylo mé úsilí dosáhnout harmonické koexistence s rodiči Priscilly a nezopakovat si střety s předchozí nesnesitelnou plzeňskou tchyní. Jak započít úspěšnou koexistenci se zploditeli, poprvé v životě se potkáváme, mám se jim hned vrhat do náruče, líbat či jen ruku podat a příslušně se klanět? Říkat jí Mrs. Lim či Frau Kaufman či maminko? Vyřešil jsem to zbabělým manévrem, ať oni to rozhodnou.. Vše dopadlo náramně v ďábelsky tropickém vedru, Wienerschnitzlem jsem byl vítán helvétskou dámou a čínským tatínkem, kumštýřem malířem, též i profesorem umění na vojenské válečné akademii. On i jiným způsobem velikán: byl totiž jen jeden ze dvou tamějších pedagogů, který nepatřil ke KMT, straně Čankajškově, jímž srdečně pohrdal.

Není Číňan jako Číňan, v roce 1949 Mao zvítězil, Čankajšek prchá na Tchaj-wan, kde během jednoho roku poručil popravit tamějšího guvernéra. Přihrnul se s fikcí, že Tchaj-wan, jedna z 35 provincií, je sídlem vlády nad všemi provincemi, i když nelze vládnout v žádné z 34 ostatních, poněvadž tam momentálně řádí rudí bandité.

Poprvé Číňané dorazili na ostrov Tchaj-wan v sedmém století, zrovna když nám poněkud známější Samo svrhl avarské jařmo a usadil se na Vyšehradě nebo tam někde. Čínské dynastie, jedna jako druhá, se o Tchaj-wan staraly lajdácky. Tak to pokračovalo až do novověku, když po vítězné válce v roce 1895 započalo japonské vládnutí, které vydrželo až do roku 1945, s důkladnou nukleární porážkou Nipponu. Nebylo to tehdy špatné vladaření. Tokio zavedlo centralizaci a pořádek a téměř vymýtilo jak negramotnost, tak kriminalitu. Současně se postaralo o pořádnou izolaci ostrova od Číny a světa vůbec.

Po Maově triumfu všechnu moc politickou a vojenskou si drželi pramálo milovaní přivandrovaní Čankajškovci. Rozený Tchajwanec to v armádě na vyšší hodnost než majora nedotáhl, ve vládě se nestal ministrem a v diplomatické službě ho nezdobil velvyslanecký klobouk. Naprostá tehdejší většina (85 %) tchajwanského obyvatelstva sice mluvila čínsky, ale byl to fukienský dialekt, který se od jiných mluvených verzí lišil vzdáleností například češtiny od maďarštiny. Ale v psané formě to bylo vsjo rovno. Běda pak analfabetům! Ony dialekty jsou de facto jiné jazyky. Co se v jedné verzi vysloví jako LA, v druhém provedení se z toho stane PCH. Nyní jak Mao, tak KMT se snaží prosadit jednotné řešení, tzv. mandarinské - kýžená lingua franca, řeč nejen vzdělanců, ale veškeré školní výchovy, rádia, televize.

Zavedli si tam užitečnou praxi, že cizinec v hotelu dostal kartičku s čínsky napsanou adresou, kam že míní dorazit. Tu dát taxikáři, on si pak poradí. Taxikem jsem jezdil téměř každý den a povýšil jsem na samostatné navigování řidiče, říct mu kdy vlevo, vpravo a kde zastavit. Čínština, jak již přece víme, vyžaduje akustické nadání. Proto mě Priscilla - bez valného úspěchu - trénovala. Třeba výraz KAO, jímž se míní buď PES nebo HÁK nebo PĚT a též KŮŇ. Nebo je to vlastně vůbec nějak jinak. Zcela určitě, ovšem bez záruky správné intonace, je ŠE-ŠE což znamená „děkuji“, TAJ-TAJ je „paní“, a FU-FU je „pan a paní“. Paní Vopršálková by se stala Vopršálek Fu-Fu.

Pomohlo by snad čínštině zavedení latinské abecedy?. Tuze pochybuji, jeden odrazující příklad uvedu: Pavel Kratochvíl, kdysi tuze blízký přítel v dobách našeho jinošství, co se vyšvihl do záviděníhodné role sinologa na slovutné anglické univerzitě v Cambridge. Vyprávěl mi o zážitku, když na vládní recepci v Číně hostitelé se chtěli vyznamenat nápadem převodu čínského jména svých hostů do původní podoby. Napřed tedy KRATOCHVIL byl podroben mefamorfoze s procedurou jejich klikyháků, čínského rozsypaného čaje, z čehož pak mělo dojít k lingvistickému vzkříšení původního příjmení, jež v tomto případě získalo podobu GELATOKECHENER.

KONEC

(Z knihy „Priscilla. Dost svévolně se košatící Osud“, která vyjde zanedlouho.)

Neoficiální stránky Oty Ulče