19.3.2024 | Svátek má Josef


SVĚT: To by bylo, aby se to nepovedlo

21.1.2021

Bělorusko a Finsko mají něco podobného. Určitou část své existence byli součástí Ruska a Rusové dodnes litují, že to tak už není. Politicky se to pak začalo lišit.

Bělorusko bylo po rozpadu SSSR dlouho něco jako za Stalina Finsko. Stát, který byl jakž takž demokratický, ale bez alespoň tichého svolení z Moskvy nešlo nic.

Lukašenko je všechno, jen ne demokrat finského typu, ale to po válce nebyli ani Finové. Však za války Finové, tak jako major Těrazky, coby bývalý příslušník armády Slovenského štátu a pak Svobodovy armády hřímal: „Tridsať osem stupňou? Já som mal na frontě aj dvacať seděm stupňou a išel som na zteč. Urá-á-á! Automaty, gulomety, a tak sme tich bolševikou bili… Čo to táram, fašistou sme bili, a na nějakú horečku jebem ti boha sme někúkali.“

Finové nejdřív porazili za zimní války 1939 Stalina, pak byli spojenci nacistů a nakonec Němce v roce 1945 vyhnali a „udobřili“ se se sověty. Bělorusové měli za války na straně Stalina a Ruska největší ztráty lidí i materiálu ze všech oblastí SSSR. No, a nakonec se trhli (1991) a založili si polosovětskou samostatnou Běloruskou republiku.

Ta byla vedena typem vlády „socialismu s lidskou tváří“, kterou představoval Lukašenko, občané mohli jezdit a pracovat, kam chtěli, soukromé obchody mírně povoleny, na místní poměry slušná životní i civilizační úroveň a hlavně žádná válka, žádné střílení.

Až do okamžiku, kdy byly pravděpodobně zfalšovány poslední presidentské volby. Už předtím ovšem „spojení pokrokáři všech zemí“ vedli politickou ofenzivu s údajným cílem „více demokracie“ pro Bělorusko. S podtextem nedovolit, aby nový báťuška car Putin Bělorusko moc přivázal k Rusku. To, že se tomu Lukašenko cukal, se bralo jakoby nic. Bylo potřeba udělat něco zásadního a zavést v Bělorusku „tu pravou demokracii“, jak si ji představují třeba američtí vysokoškoláci. A nejlíp, abychom tam my vybudovali „nový pokrokový svět“.

Po „úžasném úspěchu“ všech těch barevných revolucí a arabských jar podporovaných a ideově řízených západními idioty – od politiků po pokrokové studenty - došlo před roky na Ukrajinu. Západu by se hrozně líbilo, kdyby posunul hranici případného budoucího protivníka co nejblíž k Moskvě. Tak jako se kdysi Stalinovi povedlo posunout hranici až skoro k Varšavě.

Výsledek známe. Občanská válka, rozvrácený stát, odtržené průmyslové a relativně bohaté provincie vyhlásily samostatnost. Doněcká a Luhanská lidová republika dnes patří prakticky Rusku. Plus Krym. No prostě úspěch jako v Sýrii, Lybii, Libanonu atd. atd.

Jako vždy to začne jako PSYWAR, tedy psychologická válka anebo psychologická operace. Psychologická operace (popř. PSYOPS nebo PSYOP, z anglického psychological operations) je plánovaná operace, jejímž cílem je předat cílové veřejnosti (většinou jiného státu) informace a ukazatele, které mají ovlivnit jejich emoce, motivy, uvažování, chování a konečně změnit či zničit oponentní vlády, politické strany, organizace, skupiny a jednotlivce.

Psychologická válka je použití psychologických technik s cílem posílit vlastní pozici a podlomit protivníkovu vůli k odporu. Jedná se o druh informační války.

V tomto případě bylo využito určité únavy obyvatel z dlouholeté vlády jedné osoby, potřeby mladých lidí „udělat věci jinak a lépe“ (viz naši svazáci po roce 1948) a použity byly moderní informační technologie.

Lukašenko udělal chybu, když vyhlásil nereálné výsledky voleb a tím spustil připravenou akci. Pokrokáři mají prakticky pro každý stát použitelnou rozvratnou metodu a plán, jak dosáhnout svých cílů, tedy stát či oblast ovládnout. Přiznejme si, že se to ještě nikde úplně nepovedlo, ale povedlo se jim rozvrátit mnoho států, a hlavně rozdělit obyvatelstvo na dvě nesmiřitelné skupiny. To ano. Viz dnes USA.

V tom jim pomáhá moderní systém internetem propojeného světa, nárůst obyvatel v mnoha oblastech, velké rozdíly v životní úrovni jednotlivých států, ale i jednotlivých skupin uvnitř států. Hnací silou jsou takzvaní „B“ intelektuálové, většinou mladí nebo středního věku, kteří nebyli a nikdy nebudou připuštěni do skupiny vybraných elit, ale zoufale se snaží dostat k nějaké moci, takže jsou použitelní jako mediálně-politický „kanonenfutr“ a zároveň jako noví komsomolci po roce 1918. Nebo, pro lepší pochopení, Maovy Rudé gardy.

Zároveň se téměř dokonale povedlo splnit cíle moderní marxistické ideologie tzv. Frankfurtské školy. Tito noví marxisté vymysleli dlouhodobou neomarxistickou strategii: nenásilný, pozvolný „pochod institucemi“ a následně nenápadný převrat zevnitř státního systému.

Tito noví marxisté pod různými názvy - gender hnutí, ekologické hnutí, boj za utlačované menšiny - skutečně dosáhli svého. V USA a v části západní Evropy je dnes podobný stav duševní nesvobody, jaký byl za nacistů a hlavně za komunistů. Kdy se velká část obyvatel bojí agresivní menšiny a ta zároveň ovládá státní aparát a media.

Překrásně je to vidět na příkladu pořádání mistrovství světa v ledním hokeji 2021, jehož část se měla pořádat v Minsku. Dlouhodobé označování Lukašenka za arcilotra a jeho režimu za „nesnesitelný“ přineslo výsledky.

Mezinárodní hokejová federace zrušila Bělorusku pořádání mistrovství pod falešnou záminkou „bezpečnosti účastníků“. Velké firmy, uvnitř plné „pokrokářů“ a pod tlakem medií, odvolaly sponzoring. Bály se, protože praktici „Frankfurtské školy“ už dávno vyzkoušeli, jak lze mediálně jakoukoli, byť sebevětší firmu nebo známou osobnost poškodit či úplně zlikvidovat pod tlakem „hněvu mas“.

Takže Mezinárodní federaci ledního hokeje IIHF nezbylo než „morálně potrestat“ Lukašenka a ukázat, kdo že má dneska moc. To, že se olympiáda pořádala v Číně, kde se běžně popravuje a ztrácejí se lidé, kde jsou obrovské lágry pro neposlušné, nebo že se pořádalo mistrovství v kopané v Brazílii pověstné svojí kriminalitou, nevadí. To si veřejně málokdo troufne říct, že je tvrzení IIHF obyčejná lež.

Jistě, v Bělorusku jsou neustálé demonstrace, ale oproti USA se na nich nerabuje, demonstranti nestřílí po lidech bránících své majetky, nehoří celé části měst…

Takže Lukašenko (a Putin) byli veřejně potrestáni, odsouzeni a označeni za vyvrhele. To bude mít své následky.

V podstatě lze říci: To by bylo, abychom Bělorusko ještě víc nerozeštvali a „naše pravda“ pak nezvítězila. Nikdy a nikde se to prozatím úplně nepovedlo.

Také to ovšem lze říci jinak: To by bylo, abychom to Bělorusko doslova nenarvali Rusku do náruče.

Skutečně Putin a Čína velkou část těchhle „pokrokářů“ neplatí? Že by byli tahle blbí sami od sebe? No, možné to je. Vzpomeňte si na prvomájové průvody v padesátých letech u nás. Diktatura jako řemen, tisíce lidí v kriminálech, venkov a soukromníci zlikvidováni a mladí svazáci a soudruzi odboráři jásali v průvodu pod nadšeně nesenými obrazy vrahů.

Karel Kryl o tom zpíval:

Byl hrozný tento stát,
když musel jsi se dívat,
jak zakázali psát
a zakázali zpívat.
A bylo jim to málo,
poručili dětem
modlit se, jak si přálo
Veličenstvo Kat.

No, vypadá to, že časy se vrací…