Je konec sluneční "zlaté horečky"? Plány na saharské sluneční elektrárny zásobující energií Evropu se ocitly na vodě.

Síť slunečních elektráren DESERTEC měla od roku 2050 vyrábět ve výhni Sahary více než 125 gigawatt elektřiny. Zčásti se s ní počítalo na pokrytí spotřeby na severu Afriky. Rozhodující část však byla určena k transportu podmořskými kabely přes Středozemní moře do Evropy. Teď z projektu DESERTEC dezertoval jeden z jeho nejskalnějších stoupenců – koncern Siemens. I když měly elektrárny stát uprostřed pouště, rázem se ocitají "na vodě".

Podle komentáře Devina Powella, který vyšel na stránkách vědeckého týdeníku Nature, Siemens zdaleka neopouští jen projekt DESERTEC. Stahuje se úplně ze sluneční energetiky. Důvodem je pokles dotací na výrobu elektřiny ze sluneční energie a kolaps cen zařízení pro sluneční elektrárny. Pokud DESERTECu nevěří podnik kalibru Siemense, pak se chvěje v základech i důvěra dalších významných firem.

Myšlenka na stavbu saharských slunečních elektráren vzklíčila v hlavě penzionovaného fyzika Gerharda Kniese v reakci na černobylskou havárii. Knies se spojil s jordánským princem El Hassanem Bin Talalem a společně zadali německým, marockým, alžírským a egyptským výzkumným ústavům vývoj potřebných zařízení. Siemens poskytl nemalé finance na rozjezd projektu. Teď tyto investice odepisuje.

Důvodů pro dezerci Siemensu je hned několik. Firma zřejmě vsadila na špatnou technologii. Získala izraelský systém, který využívá dutá zrcadla k soustředění slunečních paprsků do jednoho bodu. Takto koncentrovaná energie se akumuluje v materiálech pohlcujících teplo. Následně je s využitím naakumulovaného tepla uvedena do varu voda a pára z ní potom pohání turbínu. Není to špatná myšlenka. Její šance na realizaci se ale v současném světě limitně blíží nule. Už proto, že konkurenčním fotovoltaickým článkům spadla za posledních 7 let cena o 65 %. Bohužel, pokles cen fotolvoltaiky není předzvěstí prudkého vzestupu jejího využití. Pokles cen je dán především přetlakem nabídky na trhu, který nestačí kupovat články od všech výrobců, kteří se rozhodli na honbě za hojně dotovanou energií z tzv. obnovitelných zdrojů vydělat.

Vypadá to, že se sluneční energetika zalyká předimenzovaným rozjezdem podobně, jako se to povedlo biopalivům. Jakmile projevily aspoň některé země závan zdravého rozumu a naznačily, že do budoucna už nebude výroba solární energie takový zlatý důl, sluneční "zlatá horečka" pohasla a v řadách slunečních zlatokopů ji vystřídalo čiré zděšení.

"Poslední rok byl hotová krvavá lázeň," řekl pro Nature o sluneční energetice newyorský analytik Matthew Feinstein.

Německá firma Solon pyšnící se tím, že jako první ze slunečně energetického byznysu veřejně obchodovala svými akciemi, v tichosti zbankrotovala v prosinci 2011. Letos ji do bankrotového propadliště následovala firma Q.Cells, jež patřila k předním světovým výrobcům slunečních článků.

Lidé, kteří stojí za projektem DESERTEC, samozřejmě tvrdí, že se odchodem Siemense nic nemění a "sluneční kára" jede dál. Podobně tvrdily americké banky před hypotečním krachem, že jsou "zcela zdravé". Ostatně ujišťování řady zemí o tom, že jsou s to zvládnout svá rozpočtová manka, jsou ze stejného soudku. V tomto ohledu se řídí všichni taktikou, kterou doporučoval sexuolog doktor Plzák všem, kdo jsou podezíráni z nevěry: "Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Dokud vám to nedokážou: A pak znovu zatloukat."

Banka, stát nebo firma, které se dnes čestně přiznají k trablům, jsou předem mrtví. Pro nikoho už nejsou partneři. I proto, že se ví, že všichni do poslední chvíle zatloukají. K trablům se přiznávají jen naprostí zoufalci a zkrachovalci, kterým už nic jiného nezbývá. Projekt DESERTEC do této fáze ještě nedospěl, ale je zřejmě jen otázka času, kdy bude muset položit karty na stůl a ukázat, že do poslední chvíle blufoval s velmi špatným listem.

Možná se najdou lidé, kteří pak budou projektu DESERTEC upřímně želet. Místo lkaní nad ztrátou "laciné a čisté energie" by se měli zamyslet nad tím, zda pro Evropu není takto časný krach projektu na výrobu sluneční energie na Sahaře požehnáním. Evropa významně přispěla k "arabskému jaru", které smetlo v severní Africe autoritativní režimy. Představy, že tím napomohla nástupu demokracie, jsou správné pouze v případě, že máme na mysli typ demokracie, která se opírá o korán.

Muslimský svět představuje 1,6 miliardy lidí, z nichž mnozí nejsou spokojeni se současným s uspořádáním tohoto světa a důrazně se dožadují výrazných změn. V severní Africe jsou tyto tendence jasně patrné a do budoucna nepochybně ještě zesílí. A tak se nabízí otázka, zda by bylo rozumné, aby právě tito velmi nespokojení a k radikálnímu řešení naklonění lidé měli možnost kdykoli jediným stisknutím vypínače přerušit tok energie ze Sahary do Evropy a dodat tak svým požadavkům na důrazu. Možná bychom se nestačili divit, jak rychle bychom ve tmě a v zimě šeptali, že není boha kromě Alláha a Mohammed je jeho prorokem. Vánoce a Velikonoce bychom rychle vyměnili za teplo, světlo, ramadán a pouť do Mekky. Spory o hradčanský chrám sv. Víta by byly rázem bezpředmětné, neboť by se proměnil v docela elegantní mešitu.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora