Toto téma, jak je zejména nyní po summitu všeobecně známo, bylo jedním z klíčových bodů agendy newyorského setkání. Pod hlavičkou tzv. Rozvojových cílů tisíciletí bylo představiteli mezinárodní komunity diskutováno dlouho a relativně zevrubně – vždyť v zemích tzv. „třetího světa“ žije většina světové populace, nechyběly ani slavnostní závazky, respektive obnovení globálního závazku z roku 2000.

Jen pro velmi stručné shrnutí: na summitu OSN v roce 2000 bylo všemi přítomnými delegacemi slavnostně odsouhlaseno a schváleno osm Rozvojových cílů tisíciletí, tzn. komplexní strategie rozvojových intervencí, které by do roku 2015 měly z té méně rozvinuté části světa učinit snesitelnější místo pro život. Mezi osmi cíli se pochopitelně objevuje snížení chudoby, rozvoj sektorů jako je školství a zdravotnictví, podpora role žen v rozvojových zemích a další. Velmi specifickou kapitolu tvoří osmý cíl, standardně nazývaný „partnerstvím pro rozvoj“, kde se na čelném místě objevuje i závazek rozvinutých zemí (čti: členských zemí OECD) přispívat na zahraniční rozvojovou pomoc 0,7% hrubého národního důchodu (HND).

Dosti rekapitulace, vraťme se do současnosti. Z obecné perspektivy mezinárodního společenství je, popravdě řečeno, celý závazek k plnění cílů relativně problematický, stále častěji se ozývají hlasy o nereálnosti jejich naplnění v daném termínu, ne-li vůbec. Co se týče finančního závazku, t.j. magické formule „0,7% HND“, je situace komplikovaná tím, že příslib finanční pomoci v diskusním fóru OSN je jedna věc a národní rozpočtové politiky jednotlivých dárců je věc druhá.

A právě předcházející věta je pro „případ Reminder“ zásadní. Politická reprezentace České republiky se v roce 2000 k plnění cílů, včetně toho finančního zavázala, premiér Paroubek během své účasti na zářijovém summitu závazek nijak nerozporoval, spíše naopak! České deníky přinesly v rámci zpravodajství ze Světového summitu jak páně premiérovu sebechválu na to, jak je Česká republika v rozvojové pomoci nejlepší z nových členských zemí, tak zprávy o vřelém přijetí zástupců českých nevládek a jejich kampaně „Česko proti chudobě“ u pana premiéra. Dobře, až potud žádný problém. Problematické začínají být premiérovy výroky o důležitosti rozvojové spolupráce České republiky nyní, po návratu ze světel New Yorku, a je nutné se ptát: Jak je na tom skutečně rozvojová politika České republiky? Jsme opravdu nejlepší? A pokud ano, je to jen věcí náhody? Proč se rozvojová politika řeší výhradně v zahraničí a doma je spíše pověstně opomíjenou Popelkou?

Česká republika v současné době na rozvojovou pomoc vyčleňuje 0,11% svého ročního HND, což je skutečně jeden z nejlepších výsledků ve srovnání s dalšími novými členy EU. Dovoluji si však tvrdit, že naše dosavadní prvenství, na které se premiér tolik odvolával, je pouze dočasné. Pokud občan nahlédne do schválené střednědobé strategie rozvojového programu České republiky, s hrůzou zjistí, že podíl HND na tuto deklarovanou prioritu české zahraniční politiky je navzdory mezinárodním závazkům stejný už pár let, a co je horší, má na této úrovni zůstat minimálně do roku 2007 včetně. Závazky, které jsme v tomto ohledu podepsali v OSN, ale i v Evropské unii, jsou s touto současnou politikou české vlády a zejména Ministerstva financí v naprostém rozporu.

Zcela konkrétně a blíže české realitě, nežli OSN: nové členské státy EU mají do roku 2010 dosáhnout výše rozvojové spolupráce v objemu 0,17% HND a přiblížit se tak k úrovni „starých“ členů, kteří mají v té době přispívat minimálně dvojnásobek. Toto plánované navýšení je pro Českou republiku při stávajícím (v červnu odsouhlaseném) střednědobém finančním výhledu prakticky nereálné. Už vůbec nemá smysl debatovat o reálnosti závazku OSN...

Jak závazek Evropské unii řeší ti premiérem zmínění, méně úspěšní sousedé? Například Polsko, jehož současná rozvojová pomoc je o hodně nižší než ta naše, se Unii nejen zavázalo, ale tuto skutečnost okamžitě reflektovalo ve střednědobém výhledu svého národního rozpočtu. A chová se tak jasně, slušně a zejména logicky: když už se mi nepodaří získat výjimku či odklad, musím mezinárodní sliby minimálně promítnout ve své domácí politice. Pokud je činím již s vědomím, že to ti ostatní třeba také nesplní a zapomene se na to, nepřispívá toto jednání k ničemu jinému, než k tomu, že váha příslibu z České republiky zkrátka nemusí být brána stejně jako hlas ostatních členů „klubu“. A popravdě řečeno, zcela oprávněně.

Úplným výsměchem je pak sebechvála v mezinárodním fóru, kde jde asi opravdu o víc, než o domácí politické body a to navíc čtvrt roku poté, co moje vláda právě v této konkrétní agendě udělala totální úkrok stranou...

Takže, pane premiére, dosti kritiky, teď už jen konstruktivní „Reminder“ k Vašim vystoupením na summitu: zkuste si méně nalhávat a se stávající neslavnou situací v české rozvojové politice se pokuste něco dělat. Jinak nám to ta Evropa vrátí, „rozvojovku“ tam totiž narozdíl od nás berou opravdu vážně.

Mgr. David Šeich, místopředseda Zahraničního výboru PS PČR (ODS)