Jsem v podstatě citlivý, sentimentalní člověk, kterého se hluboce dotýká smrt každé lidské bytosti. Sebevražedné islámistické atentátníky nevyjímaje. Prostě nastal pro ně definitivní konec a nikdy už tito lidé nic pozemského nezažijí… Je mi jich prostě docela světsky líto, že milovali víc smrt než-li život...

Byl bych ale zřejmě jediný sentimentální člověk mezi muslimy. Íránský prezident Ahmadínežád totiž včera řekl, že každý z Izraelci zabitých hamasovských ozbrojenců je mučedník, jenž se už raduje v nebi.

Takže zatímco já teskním, někdo jásá, že jeho bojovníci by měli vlastně být za svoji smrt vděční, jelikož se díky ní dostanou do rajských zahrad, kde tečou řeky mléka, vína a medu, kde je bohatství, které by záviděli i nejbohatší lidé planety.

Navíc k dispozici je prý též dvaasedmdesát černookých panen vhodných k libovolnému obcování a pokaždé vždycky s deflorací jako poprvé...

A takových mučednických osudů jsou tisíce, k tomu je třeba přičíst mnohonásobně víc jejich obětí. Jako třeba včera čtrnáct afghánských dětí, předtím několik desítek policistů v Iráku a ještě celkem asi padesát dětí, žen a starců na tržnicích, v mešitách v Bagdádu, Basře…

Muslimové vraždí muslimy a všichni navzájem jsou šťastní z rajských krás…

V Gaze se měří úroveň školního zařízení ne podle toho, jak vzdělaní z ní odejdou její žáci, ale kolik portrétů "hrdinů" visí na chodbách těchto škol, kolik zdejších "házečů kamení" se nechalo za svatou věc islámu při sebevražedné explozi zabít.

A kdo z nich při atentátu zabije víc nenáviděných Izraelců, ten bude oslavovanější. Ve škole, do níž chodil i zatřelený dvanáctiletý Muhammad, každý den před zahájením vyučování teď zpívají děti oslavnou píseň na jeho počest.

"Slyšíte svist kamenů?
Je to hlas hněvu.
Drobné dlaně nesou kameny,
dávající vyzvání útočníkům.
Je tam i mučedník Muhammed,
všichni ho vidí, otec ho chrání,
matka vidí jeho smrt.
Jeho krev vyzývá ke svaté válce.
Dáme krev i život za Jeruzalém…"

A tak "mučedníkovi" spolužáci, kteří ještě žijí a čekají na svůj "šťastný los" při výběru mezi sebevrahy, ve svém věku dvanácti let tvrdí, že hlavní boj do poslední kapky krve s židovskými satany teprve nastane a neskončí dřív, dokud zcela Izrael nezničí. Proto explodují další trhaviny po celém židovském státě. Výčet je hrozivý…

Jeruzalémský mufti Al-Ahram Al-Arabi má na dětské házeče jasný názor: "Je těžké je vyjádřit slovy. Není pochyb, že dítě-mučedník předpokládá, že nová generace a jeho nástupci budou v tomto poslání dál pokračovat. Čím je mladší mučedník, tím je větší a tím víc si ho vážím," tvrdí muftí Al-Ahram hrdě.

"Jeden chlapec napsal na kousek papíru své jméno ještě těsně předtím než zemřel: Mučedník Muhammad. A takové lístky si dávají do svých kapes všichni, aby se vědělo, kdo že se to stal opěvovaným hrdinou, kterého čeká svatba v nebi," říká muftí s nadšením, z něhož naskakuje husí kůže.

"Proto palestinské matky kvůli svobodě ochotně obětují své syny. Je to skvělá ukázka, jak velká je jejich víra. Mluvil jsem s jedním mladým mužem, který mi řekl: Chci se oženit s krásnými černookými nebeskými ženami. Téhož dne se stal mučedníkem. Jsem si jistý, že jeho matka byla naplněna radostí z jeho svatby v nebi. Takovému synu sluší taková matka."

Íránská organizace Islámští studenti za spravedlnost (Islamic Students for Justice) vyhlásila, že finančně odmění toho, kdo zabije izraelského ministra obrany Ehuda Baraka. Zprávu přinesla íránská oficiální tisková agentura IRNA.

Finanční odměna za vraždu "mezinárodního teroristy" byla oficiálně oznámena na shromáždění v Teheránu. Má být reakcí na atentát na muže č. 2 Hizballáhu Imáda Mugníju, nyní i za letecké útoky na Gazu. Írán viní Izrael ze "zločinů sionistického režimu v okupované Palestině a Pásmu Gazy".

Organizace také vyzvala k dobrovolným darům ke zvýšení peněžní odměny. "Studenti" je známá extrémistická organizace, spojená s další podobnou organizací zvanou Ústředí připomínání mučedníků (Martyrs' Commemoration Headquarters), která organizuje vybudování pomníku Mugníjovi v Teheránu.

Česká Islámská nadace zřejmě opět pomohla s fabulací příběhu muslimské rodiny, kdy manžel s výkřikem "Zaútočili na Gazu!" vyskočil z židle před televizí, až se převrátila.

Jeho dobrá žena zatnula pěst a vydatně mu sekundovala a ještě se dokázala verbálně rozhořčit nad vraždícími individuii ze satanského Izraele…

Zajímalo by mě, jestli pan manžel také padal ze židle, když se řitila newyorská "dvojčata" nebo že by přitom juchal štěstím nesmírným, jako když v televizi Al-Jazíra viděl tisící raketu Kassam, jak míří na Izrael…?

Kdoví, jak se pan manžel tváří, zda zuří hněvem spravedlivého či snad jásá, když muslimové vraždí muslimy, šíité sunnity… V Indonézii, Malajsii, na Filipínách, v Indii, Pákistánu, Iráku, Tunisku, Afghánistánu….

A co na to jeho muslimská žena; také zatíná pěsti…?

Inu, nic nepotěší víc než neštěstí druhých, navíc se všichni stejně sejdeme v ráji…

Všichni soudní, citliví a dobří lidé, modlete se za oběti teroristů…