Jím ovšem je Indie, svým růstem ohrožující populační rekord Číny, s dosud oficiálně platným limitem jednoho dítěte do rodiny.

Je ale miliardové množství obyvatelstva víc zdrojem sily nebo naopak zranitelnosti? Před dvaceti lety čínský občan nemohl odjet autobusem do vzdálenějšího města bez úředního, ne vždy snadno získaného povolení - byl jsem tehdy svědkem. Existovala kontrola s důkladností podle Orwellových apokalyptických představ. Nyní je v pohybu nekontrolovatelný pohyb desítek milionů zájemců z odlehlých rurálních oblastí do průmyslových center. Místo dřívější totalitní disciplíny dochází k výbuchům nevole: jakkoliv lokalizované, jsou na denním pořádku/nepořádku a pesimisté si připomínají luan neboli chaos, neblahý precedent , který již mnohokrát v historii otřásl zemí a smetl mnohé dynastie.

Naprostá většina (93 %) obyvatelstva jsou Číňané s touž psanou řečí, ale vzájemně nesrozumitelnými jazyky, zbytek tvoří 18 etnických menšin s počtem aspoň jednoho milionu příslušníků. Dochází ke střetům, zejména v Tibetu a s Ujgury v provincii Singyang. Vzdor všelijakým otřesům a metamorfozám si Čína ekonomicky ale počíná znamenitě, k oprávněné závisti nejen nejbližšího okolí.

Jeden stát s jednou vládnoucí stranou, druhý s jejich značným množstvím, jehož přesný počet přesahuje schopnosti i bedlivých pozorovatelů. Indie až výstředně rozmanitá - 1600 různých řečí a dialektů, jazyky indoevropské, dravidské a dokonce i "austro-asijské". Hinduismus je dominantním náboženstvím víc než čtyř pětin (83 %) národa. Jenže s 11 procenty muslimů je Indie stát se čtvrtým největším počtem následovníků Mohameda, prosazovatelů islámu, s nijak ojedinělými konflikty, jak nejednou krvavě potvrzeno (zejména ve státu Gudžarátu, rodišti proslulého pacifisty Mahatmy Gandhiho). Situaci v zemi nezjednodušuje tradiční systém kast, úděl nedotknutelných. Ústava sice diskriminaci zakazuje, ale realita, zejména na venkově, je důkazem její dosavadní nevymýtitelnosti.

Na rozdíl od Číny, Indie má velkou výhodu v dědictví anglického jazyka z dob britského kolonialismu. Jím se prosazovat ve světě, ve vědách, v diplomacii.

Dosavadní výsledky však nelze hodnotit jako příliš bouřlivý úspěch.

- - -

Řada zdrojů hodnotí oblast jižní Asie, s pětinou všeho lidstva, jako tu nejmíň integrovanou, k vzájemnému prospěchu spolupracující. Z Indie tam směřuje jen polovina jednoho procenta jejího vývozu. Oblastní organizace South Asian Association for Regional Cooperation se zejména vyznačuje svou bezvýznamností. Celni bariéry přispívají k trvajícímu stavu chudoby. Odhaduje se, že jejich odstraněním by se obchod mezi Indií a Pákistánem mohl zdesetinásobit. Sedmkrát menší Pákistán je ovšem hlavním rivalem Indie, regionální velmoci, pluralistické, jakkoliv značně nedokonalé demokracie, s dominantní ekonomikou, jakož i vojenským potenciálem.

Nezřídka je kritizována, že si počíná jako tzv. bully - slon příliš bezohledný, sebevědomý, do záležitostí sousedů se vměšující. Tak se stává v Nepálu, donedávna ve Srí Lance v záležitosti Tamilů, menšiny pocházející z jižní Indie. Rovněž je kritizována pro údajnou podporu opozičních sil v Bangladéši. Pákistán si stěžuje na údajnou indickou podporu separatistů v Baludžistánu.

Dalším zdrojem sváru jsou komplikace, týkající se přístupu ke zdrojům doslova životodárné vody. V Indii spotřeba vody na osobu dosahuje necelou jednu čtvrtinu celosvětového průměru. Tuto disproporci má odstranit ambiciozní plán výstavby mnoha přehrad. Pákistán je odkázán na řeku Indus, a poněvadž je downstream a Indie upstream, není pak nouze o pochmurné spekulace.

Leckdo se oprávněně podivuje, proč tento druhý nejpočetnější stát světa, s oprávněným mandátem na získání permanetního křesla v Radě bezpečnosti OSN, má všeho všudy k dispozici až žalostně nepočetný diplomatický sbor - pouhých 600 členů, což je zhruba kádrové vybavení Nového Zélandu či ostrůvku Singapur, oba s necelými 5 miliony obyvatel..

Prý má snad dojít k užitečným změnám, Indie slibuje otevřít řadu konzulátů, z nichž čtyři v explozivním Afghánistánu.

- - -

Rivalita dvou nejpočetnějších států světa sice nedosahuje intenzity indicko-pákistánského konfliktu, ale vztah příliš harmonický to rovněž není. Nezapomenuta zůstává válka v roce 1962 o sporná pohraniční území , kterou Indie promptně potupně púrohrála. Jejich vztahu neprospívá neochota Číny uznat legitimitu indického státu Arunačal Pradeš.

Současnou rivalitu ilustruje čínský koncept string of pearls - "šňůra perel" - obklíčit, zobtížnit pozici Indie smlouvami Číny s tamějšími sousedy. Například v teprve nedávno ukončené, krutě krvavé občanské válce ve Srí Lance, v níž Indie nemohla popírat své sympatie pro barbarsky decimovanou tamilskou menšinu, Čína nyní poskytuje většinu (85 %) investic při rozšiřování hlavního přístavu Colombo.

Indie, tradiční - a značný - příjemce zahraniční pomoci, ji teď již poskytuje v různých končinách Třetího světa.

Státy v roli zahraničních investorů: dřív dominovala Velká Británie, po ní pak USA, nyní se velmi čile uplatňuje Čína v Africe (například v Zambii, mnoha dalších zemích , včetně podpory odporného režimu Roberta Mugabeho v Zimbabwe), v Latinské Americe (nejvíc v Brazílii, její amazonské oblasti). Čína též kupuje mnohé společnosti v průmyslově vyvinutých státech Západu.

I Indie se podílí na globalizačních aktivitách. - 129 miliard dolarů takto investováno v posledním desetiletí. Například kolos Tata se stal vlastníkem anglo-holandských oceláren Corus a britské automobilky Jaguar Landrover.

- - -

Po maoistickém řádění s velkou kulturní proletářskou revolucí a neméně velkým skokem vpřed, čistky krvavé, ba i nekrvavé vesměs pominuly a Čína se nyní připravuje k důkladné změně. Pod povrchem kdysi zdánlivě mramorového monolitu dochází k pohybu, dost důkladnému střídání generací.

Jeden stát s jednou politickou stranou a druhý stát s jejich plejádou, mezi nimiž po přemnoho let dominoval Indian National Congress, s jednou rodinnou dynastií.

Jawahar Nehru, spolutvůrce INC, po vyhlášení nezávislosti Indie v roce 1947 se stal jejím prvním ministerským předsedou.

V roce 1966 se předsedkyní vlády stala jeho dcera Indira Gandhi. V prostorách parlamentu Lok Sabha (kde jsem měl příležitost s ní se setkat a popovídat) v roce 1984, v době násilných střetů Hindů a Sikhů, došlo k jejímu zavraždění dvěma osobními strážci.

V roce 1991 její syn Rajiv Gandhi byl zavražděn tamilskými separatisty.

Jeho vdova Sonia Gandhi, púvodem Italka, se stala předsedkyní Congress Party.

Indie má 28 států, k tomu půl tuctu dalších území plus hlavní město New Delhi. Státem s největším počtem obyvatel - 200 milionů - je Uttar Pradeš, tam kde Taj Mahal, největší turistický magnet, a též tradiční politická báze dynastie Gandhiů.

V březnu 2012 se konaly volby a kampaň měl na starost potomek Rahul Gandhi, pokládán za příštího premiéra Indie. V úsilí mu pomáhala jeho sestra Priyanka Gandhi. Z celkového počtu 403 získal Congres bídný zlomek - pouhých 28 křesel. Poražený, potupený Rahul přijal odpovědnost za takové fiasko.

Čína s jednou politickou stranou je takových potíží ušetřena. Rovněž ji netrýzí hnutí zvané Naxalites - zarputilých maoistů činících mnohdy nemalé potíže na snad třetině všeho indického území.

KONEC

Neoficiální stránky Oty Ulče