Je na čase sebrat odvahu a podívat se pravdě do očí

Během mnoha z posledních třinácti let, od doby, kdy 11. září 2001 zaútočila al-Kajda na World Trade Center a Pentagon, se Západ neustále nachází v konfrontaci se stále nebezpečnějším nepřítelem, islámským terorem. Od New Yorku po Londýn a Madrid podnikali islámští extrémisté drzé útoky na letadla, veřejnou dopravu a samozřejmě na nevinné civilisty. Zanechali krvavou stopu tragédií a masakrů a zdá se, že ani zdaleka nejsou ještě poraženi.

Ale navzdory času, který zatím uplynul, a litrům inkoustu, spotřebovaného na líčení jejich akcí a analýzu jejich pohnutek, je zde jedna zásadní otázka, která byla tiskem do značné míry ignorována. Je to citlivé téma takového druhu, při němž lidi neklidně poposedávají na židlích a nervózně pokašlávají, nicméně jde o téma, které nakonec musíme řešit. Jednoduše řečeno: Je-li islám náboženstvím míru, proč tolik jeho následovníků v tolika zemích zabíjí tolik lidí s takovou brutalitou? A neméně důležité: proč západní vůdci tak vytrvale opakují po každém útoku, že muslimští teroristé nepředstavují pravý islám, nýbrž jeho deformaci? Každý měsíc jsou doslova stovky lidí, ne-li více, zabity muslimy ve jménu islámu v nesčetných konfliktech po celém světě. Od ulic Bagdádu po tržiště v Mogadišu, od Bengází po Bangladéš, frekvence a divokost jejich útoků je ohromující.

Uvažte následující: 23. října muž vyzbrojený sekerou napadl čtyři policisty v New Yorku a dva z nich zranil, než byl zastřelen. Pachatelem byl radikální muslim. Předchozího dne, 22. října, ozbrojenec zastřelil kanadského vojáka střežícího Národní válečný památník v Ottawě a pak pokračoval ve střelbě v kanadském parlamentu, dokud nebyl zneškodněn. I v tomto případě byl pachatelem muslimský extrémista. Mezitím ve městě Maguindanao na jihu Filipín, ve stejný den, byli zastřeleni dva vojáci v nemocnici. Útok byl proveden čtyřmi muslimskými militanty. A pak, samozřejmě, ten teroristický útok v Jeruzalémě, kde palestinský řidič úmyslně vjel vozidlem do skupiny Izraelců na tramvajové zastávce, zabil tříměsíční Chaju Cisel Braunovou a 22letou Karen Jemimu Mosquerovou. A seznam by mohl pokračovat dál a dál, teroristickými útoky v Egyptě, Iráku, Nigérii, Jemenu, Pákistánu, Sýrii, Mali a jinde. Muslimové vraždí jiné muslimy. Muslimové vraždí křesťany. A muslimové vraždí Židy. Rovněž 22. října islamistický sebevražedný útočník narazil autem naloženým výbušninami do kontrolního stanoviště východně od Bengází v Libyi, zabil jednu osobu a čtyři zranil. 21. října byli čtyři křesťané zabiti, dva kostely zničeny a 50 domů srovnáno se zemí muslimskou teroristickou organizaci v nigerijské vesnici Pelachiroma. Doufám, že vám to stačí. I přes tento děsivý a pokračující řetěz násilí a teroru spáchaného muslimy ve jménu islámu, odsouzení islámskými učenci jsou pozoruhodně vzácná a sporadická.

Kdyby moje náboženství bylo používáno takovým způsobem ke každodennímu zabíjení nevinných lidí po celém světě, očekával bych, že moji duchovní vůdci budou protestovat na každém rohu a odsuzovat provinilce. Proč to muslimové nedělají? Koneckonců, většina toho násilí padá na vrub extremistických islámských organizací, skupin džihádistů, jejichž nelidskost šokovala celý svět. V Sýrii a Iráku islámský stát (IS) ustanovil nový standard v barbarství - křižováním jedněch, podřezáváním jiných, prodejem mladých dívek do sexuálního otroctví. V Nigérii islamistická teroristická organizace Boko Haram páchá sebevražedné útoky, vyhazuje do vzduchu autobusy, vynucuje konverzi k islámu a unáší děti. Další islámské skupiny jako al-Šabab v Somálsku, al-Kajda na Arabském poloostrově v Jemenu, Talibán v Afghánistánu, Hamás v pásmu Gazy a al-Mourabitoun v Mali, všechny používají násilí a teror. Pokud by jejich jednání bylo v rozporu s duchem islámu a islámským právem, pak by je imámové, šejkové a ajatoláhové po celém světě museli při každé příležitosti odsuzovat a distancovat sebe i svou víru od těch, kdo zabíjejí nevinné. Ale to se zjevně neděje.

Po každém útoku navíc následuje stejné chlácholení západních vůdců, kteří se mohou přetrhnout ujišťováním, že teroristé islám falšují a překrucují jeho učení. Rád bych jim věřil, opravdu moc rád. Bylo by uklidňující vědět, že extremisté jsou jen svedená banda hrdlořezů tíhnoucích spíš ke zločinu než k teologii. A ovšemže existuje také spousta muslimů, kteří se násilí neúčastní, nepodporují je a prostě chtějí žít svůj život a vychovávat své děti v klidu.

Ale jak každodenní, islámisty inspirované násilí pokračuje a tropí spoušť v různých částech světa, nebyla by už na čase přímá a otevřená diskuse o problému místo papouškování sloganů? Média se ukázala být nebojácná, když chtějí, v kácení posvátných krav a zpochybňování uznávaných norem. Jakmile však jde o džihádistický teror - jeden z kardinálních problémů naší doby! - debata o jeho kořenech náhle zmlkne.

Je zřejmé, že žijeme ve společnosti sešněrované politickou korektností, která často obětuje svobodu projevu a svobodné zkoumání, aby náhodou někoho neurazila. Na tento přístup ale doplácíme tím, že nejsme schopni poznat holou a nepřikrášlenou pravdu a nedokážeme pochopit výzvy a problémy, před nimiž společnost stojí. Jelikož konec islamistického násilí je v nedohlednu, nastal možná konečně čas, abychom sebrali potřebnou odvahu k důkladnému a nesmlouvavému pohledu na důvody, proč postihuje desítky zemí po celém světě.

Podle Michaela Freunda z The Jerusalem Post