Politici, vraťte nám náš sníh, hlásal titulek článku sobotní Mladé fronty o problémech alpských zimních středisek za letošní mírné zimy. Těžko říct, zda to autor mínil smrtelně vážně (článek z loňské dlouhé a tuhé zimy by analogicky býval mohl nazvat Politici, děkujeme vám za sníh!), uvedená výzva nicméně velmi trefně vystihuje hysterii, jež v posledních letech vypukla mezi novináři i politiky v souvislosti s údajným vlivem člověka na globální oteplování planety.

Věc přitom zdaleka není tak jednoznačná: zatímco oteplování planety se zdá dostatečně prokázáno, chybí relevantní vědecké důkazy o podílu člověka na těchto změnách. Ti, kdo z toho mají profit (různá výrobní a byrokratická lobby), ruku v ruce s těmi, kdo by prostě rádi měnili svět (radikální ekologické organizace), však dávno došli k závěru, že za všechno mohou lidé a nikoli třeba cyklické změny (střídání teplých a studených období), jimiž zemské podnebí odnepaměti prochází, a rozhodli se vnucovat státům a jejich občanům finančně nákladná opatření. Obnovitelné zdroje energie (elektrárny vodní, větrné a sluneční) nejsou zadarmo a přechod na ně si mohou dovolit jen ti bohatší, samozřejmě za předpokladu vhodných přírodních podmínek. A emise oxidu uhličitého, o jejichž snížení tu jde, do vzduchu vylučují nejen elektrárny a auta, ale vydechují jej i rostliny a lidé – nepřikážeme si nakonec omezit dýchání?

Kancléřka Angela Merkelová, jejíž země nyní předsedá Evropské unii, na právě ukončeném bruselském summitu prosadila cíl dosáhnout dvaceti procent energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě. Nový závazek jde daleko za tzv. kjótský protokol ukládající státům omezovat škodlivé emise. Merkelová po summitu pravila hrdě: „Můžeme předejít katastrofě lidstva.“ Žena, která větší část života prožila v komunistické NDR, nejspíš také uvěřila starému heslu o poroučení větru a dešti.

www.danes.cz