19.3.2024 | Svátek má Josef


SVĚT: OSN je parodií sama na sebe

22.10.2020

Už někdy od roku 2018 jasně říkám, že by evropské státy měly následovat USA a opustit Radu OSN pro lidská práva (UNHRC). Tato organizace OSN je totiž absolutní parodií sama na sebe, protože do jedné ze svých nejdůležitějších organizací volí pravidelně za členy státy, které patří k největším porušovatelům lidských práv na světě. Aktuální volba to jen potvrdila. S 88 % hlasů totiž byla zvolena Kuba, na druhém místě se umístil Pákistán s 87 %, na třetím Rusko s 82 %, následovala Čína se 72 %. Nedostala se jen Saúdská Arábie (46 % hlasů), což si dokážu sarkasticky vysvětlit jedině tak, že loni popravili pouze 184 lidí, což na standardy ostatních zvolených zemí je najednou jaksi „málo“.

Kuba je policejní stát, Rusko je mj. známé vraždami novinářů, kdy od roku 2000 jich bylo zavražděno přes 130. Pákistán je zase „hvězda“ v pronásledování křesťanů a dalších nemuslimských věřících. Čína monitoruje téměř každý krok občanů i firem přes přidělování „sociálního kreditu“. Dostatečně zmonitorovány jsou i zvěrstva ohledně Ujgurů a dalších věřících zavíraných do speciálních převýchovných táborů, kdy některé zdroje mluví až o 2 milionech podobných vězňů (při 1,4 miliardě obyvatel Číny to až tak absurdní číslo není). Nutno dodat, že letos dostala o 41 hlasů méně než před čtyřmi lety, kdy měla 180 hlasů, teď 139.

UNHRC 1

O výsledcích volby informovala jako první monitorovací organizace UN Watch. (zde)

Oficiálně jsou tyto státy voleny proto, že OSN prosazuje spravedlivé zastoupení zemí, díky čemuž má v Radě každá část světa zajištěný určitý počet křesel. Ještě se proto dává k dobru, že asijsko-pacifický region byl jedinou skupinou, v níž museli kandidáti skutečně soutěžit, protože jich pět soupeřilo o čtyři křesla. Nikdo ovšem neříká, že se účastnit musí, proto mi přijde mnohem logičtější vysvětlení, které uvádí excelentní kanadský právník a ředitel monitorovacího orgánu UN Watch Hillel Neuer.

Jeho teorie je dvojí, jednak se prý tyto země svým zvolením snaží zakrývat své zločiny a získat mezi ostatními členy vliv, aby se pozornost soustředila jinam. A druhá je, že si tyto státy libují v kritice Izraele, což je téměř jediná činnost, kterou v UNHRC dělají (další náplní práce je třeba dohlížení na naplňování „nepovinného“ Globálního paktu o migraci, který naštěstí česká vláda odmítla podobně jako Rakousko a další evropské země, viz můj článek Globální pakty o migraci jsou tak (ne)povinné až budou povinné).

Čísla Neuerovi dávají za pravdu. Mezi lety 2006 – 2016 UNHRC nevydala jedinou odsuzující rezoluci proti Iráku, Kataru, Číně, Rusku, Turecku, Somálsku, Pákistánu, Venezuele, Zimbabwe či Alžírsku, ale hned 68 proti Izraeli, který je přitom v oblasti Blízkého východu nejstabilnější a troufám si říct i nejvíce demokratickou zemí. Více třeba v mém článku Proč OSN brání teroristy a odsuzuje neustále jen Izrael?

UNHRC 2

Proč diktátoři milují Radu OSN pro lidská práva? Stačí se podívat na počty odsuzujících rezolucí u jednotlivých zemí. (zde)

Rada OSN pro lidská práva je jednoduše parodií sama na sebe a opravdu se divím české vládě, že v organizaci stále zůstává, a dokonce je ve funkčním období 2019 – 2021 členem, čímž jen pomáhá legitimizovat pokrytecký dvojí metr vůči Izraeli a dalším zemím, a zároveň neřešení zločinů komunistických režimů i islamistických skupin. U této organizace totiž nevěřím na možnou reformu, protože ona už „reformně nahrazovala“ původní Komisi OSN pro lidská práva zaniklou v roce 2006. Tehdejší problémy se ale nejen nezměnily ani o píď, situace je ještě horší a nemá vůbec smysl brát je vážně!

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu