Kerryho návštěva v Moskvě patří k těm misím, o jejichž skutečném úspěchu či neúspěchu se veřejnost obvykle dozví až dodatečně. A možná je to dobře, vždyť v sázce je zastavení syrského krveprolití.

Americký ministr zahraničí John Kerry strávil v Moskvě celé úterý, nejdříve jednáním a společným obědem se svým protějškem Sergejem Lavrovem, poté i schůzkou s prezidentem Vladimirem Putinem, po níž utrousil mnoho hezkých slov o důležitosti vzájemného respektu a spolupráce.

Téma bylo zřejmé – budoucnost Sýrie a případně i budoucnost Ukrajiny, dvou území, na jejichž osudu se nemohou obě velmoci shodnout. Syrská situace je momentálně urgentnější, zaměřme se tedy na ni.

Kerry byl v Rusku před půl rokem, od té doby se něco podstatného stalo, a to byl velmi výrazný vstup ruské armády, námořnictva a letectva do bojů na syrské půdě. To podstavně změnilo situaci ve prospěch režimu Bašára Asada a ovlivnilo to tedy i východiska příštích možných jednání o urovnání syrské občanské války.

Mezi Amerikou a Ruskem, respektive jejich spojenci, nepanuje shoda zejména o dvou zásadních otázkách. Zaprvé o osudu samotného Asada, kterého syrská opozice nechce nechat v čele státu ani během přechodného období. A za druhé byla nepochybně řeč o tom, kdo tedy bude zastupovat syrskou opozici.

To je otázka neméně zásadní už jen proto, že už za dva týdny by mohla začít jednání mezi syrskou vládou a jejími oponenty – ještě předtím však všichni, kdo do toho mohou mluvit, musí schválit, kdo bude hovořit za opozici.

Rusko trvá na tom, že o osudu prezidenta musí rozhodnout sami Syřané, což je ovšem výrok, který v podmínkách diktatury chráněné zvenčí nemá žádný smysl.

Rusové také spolu s Íránci tvrdí, že syrskou opozici nemohou reprezentovat teroristé. Spojené státy prý dělají chybu, pokud si vybírají mezi „dobrými“ a „špatnými“ teroristy. Tím se ovšem také šance na samotné jednání, natož jeho jakýkoli výsledek, snižuje k nule.

O co Rusku v této chvíli jde? V zásadě o rozšíření svého vlivu v Sýrii na americký úkor. Konkrétně v této situaci chtějí ruští představitelé dosáhnout toho, aby sebe i svého syrského chráněnce úspěšně převyprávěli jako důležitou součást boje proti terorismu – rozuměj terorismu sunnitského.

Tím by bylo možné dosáhnout vyzdvižení mezinárodního postavení Ruska, diskreditace části sil bojujících proti Asadovi a případně i zahlazení politických ztrát, které Rusko muselo vynaložit, aby mohlo obsadit Krym.

Jednání v Moskvě je důležitou součástí řetězce ostatních jednání, která mají vyvrcholit tím, že se v lednu setká opozice s vládou a během prvního půl roku se dohodnout na znění ústavy a během dalších 18 měsíců uspořádají demokratické volby.

Bezprostředně před Kerryho návštěvou Moskvy se odehrály další schůzky, které dotvářejí obraz současné situace. Americký ministr přijel do Moskvy z Paříže, kde jednalo patnáct blízkovýchodních a evropských zemí o dalším postupu v Sýrii přičemž dalším krokem bude pravděpodobná páteční schůzka v New Yorku na stejné téma.

Vedle toho se konalo velké setkání syrské opozice v Rijádu, kde se velká část opozice dohodla na vytvoření společných orgánů. Neshodli se však na shodných požadavcích a neúčastnily se všechny relevantní síly – o tom, zda je syrská opozice připravena zasednout za jeden stůl s představiteli vlády, se tedy pochybuje.

A v neposlední řadě se právě dohodlo více než třicet převážně sunnitských států v čele se Saúdskou Arábií na vojenské spolupráci v boji proti terorismu – to vše ovšem s pohledem upřeným na ruské a íránské kroky v regionu.

Právě skončená schůzka Johna Kerryho s ruskými představiteli měla být jednáním, které tyto události přemostí a otevře cestu k lednovým setkáním. Jak se to povedlo, to se možná dozvíme až počátkem příštího roku.