Představa, že není na světě důležitější téma k řešení, než jsou emise oxidu uhličitého, už dominuje politice EU i USA. Britská rozvědka MI6 dokonce začala sledovat, zda státy plní své klimatické závazky.

Fixace státníků na kyslíčník uhličitý jen dokazuje, že žádnými státníky nejsou. Kdyby byli, museli by se chovat jinak. Nemohli by totiž ignorovat hrozbu, kterou pro jejich země tato klimatická umanutost znamená. To, že britská MI6 sleduje vyspělé průmyslové země, zda dodržují své klimatické závazky, jak napsal iDnes (zde), jen dokazuje, jaké úrovně už v Evropě dosáhla rezignace na zdravý rozum. Ředitel této proslulé rozvědky dokonce otázky klimatu vidí jako nejdůležitější bod zahraniční politiky Velké Británie.

Unijní politici spolu s novým americkým prezidentem totiž mentálně vězí hluboko v minulém století a možná ještě hlouběji v minulosti. Sice jdou na ruku progresivistům spíš více, než méně, ale zároveň žijí v jednom obrovském historickém bludu. Myslí si totiž zjevně, že EU a USA stále vedou dnešní svět. Že jsou jeho rozhodující silou. Chtějí proto světu jít příkladem ve snižování emisí. Zároveň jejich postoj silně ovlivňuje progresivistické tvrzení o jakési historické vině bílých zemí, kterou máme nyní napravovat. Máloco může být dál od pravdy.

Evropa v žádném případě není vedoucí mocností světa. Je slabá vojensky a upadá již i ekonomicky. USA jsou sice vojensky stále ještě na výši, ale přesto už samy nevědí, zda by dokázaly Čínu porazit. Ekonomicky s ní prohrávají již nyní, vojensky se jim Čína každoročně přibližuje. V každém případě už se svět neřídí jen podle USA s Británií a Francií, nebo řekněme s EU v čele s Německem. Skutečná váha Číny je už větší než ruská a čím dál víc je srovnatelná s Amerikou. Jestli už ji nepřekonala. A historická vina bílý zemí? I kdyby nějaká byla, při snaze přestat emitovat CO2 je to úplně jedno. Protože ten se buď vypouštět bude, nebo nebude. Reakcím v atmosféře je přeci úplně jedno, kdo zrovna tuhle tunu oxidu uhličitého vypustil.

Kdyby tedy byli evropští a američtí politici skutečně osvícenými politiky, za jaké se mají, uvědomili by si, že klíč k jejich tažení proti CO2 leží především v Asii. Země EU a Spojené státy už své emise snižují. Jako jediní. Čína, která již nyní odpovídá za víc než čtvrtinu světových emisí oxidu uhličitého, naopak veřejně vyhlásila, že se v jejich snižování o 10 let opozdí. A do roku 2030, kdy Brusel i Washington chtějí srazit své ekonomiky do kolen tryskovým snižováním emisí, odstavováním uhelných zdrojů, případně zákazy spalovacích motorů a uhlíkovými cly, budou čínské emise vesele růst. A ve většině ostatních zemí tomu nebude jinak. Závazky nezávazky.

Soustředění politiků na vynucení obrovského poklesu emisí oxidu uhličitého v Evropě a USA nebude mít na vývoj klimatu nebo koncentraci CO2 v atmosféře prakticky žádný vliv. Jediným důsledkem bude to, že enormně posílí ekonomická pozice Číny a dalších zemí, jež se klimatického šílenství nezúčastní.

Což jistě není to, co voliči od politiků očekávají, ať už v Evropě, nebo v USA.