U amerického federálního soudu v Brooklynu započal trestní případ s „myth of El Chapo“, což se týkalo postavy jménem Joaquin Guzman. V loňském roce 2018 započal proces - nával „avalanche of evidence“ od vládních prokurátorů, záležitost týkající se nikoliv mnohamilionového, ale mnohamiliardového dolarového Sinaloa kartelu. Přemnoho útěků z vězení při příležitosti odvozu špinavého prádla k praní, využití tunelů poté, co došlo k vydání ultrazločince Guzmana z mexické držby v roce 2017. Tucet svědků z celkového počtu 56 svědků žaloby s pořádně poškozeným vlastním trestním rejstříkem vystoupilo a promluvilo. Mezi nimi i svědci s intimním osobním přístupem ke Guzmanovi. U toho byl i druh tvorů ochotných promluvit o záležitostech zločineckého kartelu a jeho kontaktech na nejvyšší úrovni mexické vlády a policejní moci.

Tento ultrazločinecký Joaquin Guzman měl dokonce kontakt k bývalému mexickému prezidentovi Enrique Pena Nietovi, jemuž vyplatil 100 milionů dolarů.

Tento proces se proměnil v notnou show. Sinaloa kartel se stal tou největší hrozbou drogového přílivu do USA - a to s použitím letadel, vlaků, automobilů, ba i ponorek a tunelů. (Tak se dozvídám z pojednání z pera Melissy Chan „Dealing with drugs, beyond El Chapo“, týdeník Time, prozatím nejčerstvější vydání s datem 18. - 23. února 2019.) Tamější nynější prezident Andres Manuel Lopez Obrador, do svého úřadu zvolený v červenci 2018, značně levicový činitel, zdůrazňující, že jeho hlavním úkolem není pašování drog, ale záruka veřejné bezpečnosti. Tento nynější prezident byl zvolen tou největší většinou hlasů za celou dobu trvání mexického státu, jeho nezávislosti.

- - -.

Trošku jsem se přimotal k proměňování diplomatických představitelů, dost často se v New Yorku vídával a povídal s výtečným českým spisovatelem Egonem Hostovským. S komunistickým kralováním v naší rodné vlasti něco takového spěšně končilo, Egon odspěchal do exilu, s ním jsem se pak často vídával za velkou louží a tehdy v souvislosti s uzavřením jeho třetího manželství jsem ho postihl protivnou otázkou: „Egone, neříkejte mi, o kolik roků mladší je vaše nová manželka, ale vaše nová tchýně.“

Něco takového jsem si pak po letech zopakoval vůči svému jinému diplomatickému kamarádovi, jemuž se v době prezidentování Václava Havla dostalo povýšení na velvyslance ve významném latinskoamerickém státu, s onou otázkou, o kolik je mladší jeho nová tchýně, s pominutím otázky mladistvého stavu jeho nové choti.

Teď se z latinskoamerického kontinentu přesunu do pacifických dálav. Plul jsem totiž do dálav vietnamských a pak se vracel s plánovanou zastávkou na čínské provincii Hainan. Kdysi poskytovala úkryt pirátům a azyl, nedobrovolný exil pro nepopravené zločince a zostuzené vládní úředníky. Osud podobný těm nejvzdálenějším výspám v Tasmánii či Patagonii.

1. dubna 2001 v blízkosti Hainanu došlo ke kolizi letadla amerického námořnictva s čínskou stíhačkou, jejíž pilot zahynul. Všech čtyřiadvacet členů americké posádky přežilo, zatčeni byli, Washington se téměř omluvil, ztráta čínské tváře byla odvrácena. Jako všude jinde, i na Hainanu se uplatňoval system dvouvládí - strany a státu, dualismus , v němž prvním houslistou ovšem byl první partajní tajemník a nikoliv soudruh guvernér. Jenže tam za větrem se papaláši společně pustili do divokého podnikání na vlastní pěst, pořádně předělat svou zanedbanou provincii. Na dovoz luxusního zboží, které pak se značným, až třistaprocentním ziskem prodávat s normálním finančním zatížením. Místní činitelé vydali povolení k prodeji importovaných 89 000 automobilů včetně luxusních mercedesů. Došlo k machinacím s valutami, k největšímu černému obchodu v historii země. Velmi čile si počínala redakce novin Hainan Ribao, ostrovního Rudého práva. Jenže na rozdíl od korupčních, tolik populárních praktik dnešních dnů, tehdejší podnikavci si výdělek většinou neortodoxně nestrkali do vlastních kapes , ale činili tak ve prospěch veřejného blaha. Doba teď již natolik pokročila, že všeobecně platným principem a praxí se stalo personální a rodinné obohacování. A i hrozba řízného postihu, střílení provinilců, pramálo pomáhá. Na Hainanu se hlavní prioritou budovatelů stal turismus, jehož již dosažené úspěchy potvrzuje výstavba hotelů. Písčité pláže s pěkným koupáním jsou leckde jinde k dosažení, ne však v zimních měsících, kdežto na tropickém ostrově nemrzne, a proto se tam valí množství zkřehlých turistů, aby pookřáli. Přitahuje miliony návštěvníků svou nynější lahodnou podobou Riviéry.

Bez tafunů bych se tam rád jednou přece jen podíval, až bublina praskne a splaskne. Prý pílíme rychlostí devatenácti uzlů, jenže to spíš vypadá, že se pouze ploužíme. Z verandy pozoruji loď CHINA SHIPPING LINE, její palubu napěchovanou kontejnery, většina jich s písmeny MAERSK. Každopádně se žene vpřed větším tempem než my.

Brzo abych se pustil do nahlédnutí do tuze ponuré situace ve Venezuele, kde Chavez se pustil do budování socialismu, o něž se svého času pokoušel náš Milouš Jakeš.

KONEC