Ani miliardáři si už nekoupí vše

Miliardáři si obvykle za své peníze kupují ekonomický a politický vliv. Někdy ale potřebují i ten společenský, a tak kupují noviny, různé soutěže krásy nebo významné festivaly. Kupovat si televizní čas na boj o duši lidí a prosazování svých ezoterních vizí, to tu ale ještě nebylo.

Původně se zdálo, že Karel Janeček zachraňuje Zlatého slavíka z lásky k populární hudbě. Před vyhlašováním výsledků ale bylo vše jinak: miliardář-matematik nejvíc mluvil o vlastní voličské metodě, kterou chce vyzkoušet, aby se později dala aplikovat v politice.

Během přímého přenosu z vyhlašování ceny se hlas a křídla Zlatého slavíka proměnily ve vehikl počínající prezidentské kampaně a nástroj antivakcinační propagandy, což neunesla ani jinak vcelku tolerantní televize Nova. A dokonce ani fond, který sám Janeček zakládal.

Je ale miliardář Janeček se svým Zlatým „EzoAntiwax“ Slavíkem průkopníkem, nebo je nákup srdcí a myslí také tradiční disciplínou hyperbohatých lidí?

Amerika v Česku

Když jde o lidské životy, které vakcíny vzdor posedlým myšlenkám miliardáře Janečka mohou zachránit, síla peněz, zdá se, má v mediálním proudu své limity. V amerických televizích je ale šíření fanatických ezoterických či odvozeně křesťanských názorů zcela běžné.

Kdo má peníze, může si koupit televizní čas pro ovlivňování lidí, ale i pro sdílení vlastního nejhlubšího přesvědčení. Kdo tak někdy na hotelovém pokoji ve Státech surfoval televizními stanicemi, jistě zná ten šok z prozření, když člověk zjistí, kolik těch věrozvěstů a zaručeně pravdivých uhrančivých lidí je.

Jen velmi výjimečně v takovýchto „uhrančivých“ show ale přímo vystupují ti největší boháči. Ti svůj vliv na mysl a srdce spoluobčanů šíří většinou jinými kanály. Pokud se tedy přímo nejmenují Donald Trump a nestanou se důležitou součástí televizního showbyznysu, hvězdou par excellence, jak se to přihodilo bývalému americkému prezidentovi.

Ale kdo ví, třeba tímto směrem vyrazil teď i Janeček, jen si pro ni možná bude muset založit nějakou svou numerologickou nebo jinou ezotelevizi, a ne se vlamovat do poklidného maloměstského mainstreamu.

Většina miliardářů každopádně šíří svůj myšlenkový vliv sofistikovaněji. Buď přímo svou prací, která přetváří stereotypy a ideologická přesvědčení konzumentů jejich zboží (jak to dělá Meta neboli Facebook, Amazon nebo nově velmi intenzivně Netflix měnící způsoby vnímání a narace), anebo finanční podporou myšlenkových směrů, které jsou miliardářům jaksi vlastní.

Ideové protistrany

Sem už samozřejmě patří lidé typu George Sorose nebo Charlese Kocha, kteří dlouhá léta podporují rozvoj myšlení a různých jiných aktivit vycházejících z jejich osobního filozofického a samozřejmě i politického názoru.

Charles Koch je libertariánský fundamentalista a mecenáš Republikánů, odmítá povinné zdravotní pojištění, popírá změny klimatu. Dlouhá léta také platí Cato Institute, kde svého času chvíli hostoval i český exprezident Václav Klaus, což vzhledem ke Klausově odmítání reality a hloubky klimatické krize asi nikoho moc nepřekvapí.

Právě Cato šířil zavádějící informace o změně klimatu. A jak se později ukázalo, také za peníze velkých energetických koncernů. Lidé z Cata pak přímo radili v kampani Donalda Trumpa.

Miliardář George Soros je zas na opačné ideové straně. V Americe podporuje finančně Demokraty, desítky let dává peníze na rozvoj liberálního myšlení a idejí občanské společnosti po celém světě.

Původně žák filozofa Karla Poppera dával v 80. letech peníze i Chartě 77. Jak v jednom rozhovoru řekl, byly to dohromady za ta léta asi tři miliony dolarů (v dnešních reáliích bezmála 70 milionů Kč).

Soros svou pomoc bere jako vytváření otevřeného kritického prostoru tam, kde neexistuje, nebo kde je tato tradice velmi mělká. Proto tolik nepřekvapuje, že jeho nabídce na začátku 90. let vyšel vstříc Viktor Orbán, tehdy ještě liberál. A že dnes proti Sorosovi a jeho penězům, které si Orbán na studium v USA sám přímo od něj vzal, naopak brojí, když ve svém obratu k populistickému nacionalismu otcovskou postavu liberalismu odhodil jako nepřítele západních hodnot a arciďábla.

Bez myšlenky

Koch a Soros, jako symboly miliardářského placeného ideologického konfliktu, v němž se točí deset miliard dolarů ročně, se jednou jedinkrát setkali na jedné ideové lodi. Když před dvěma lety společnými silami zaplatili vznik Quincy Institutu, který se zaměřuje na obnovu americké zahraniční politiky bez využívání válečných tažení.

Nový think-tank pomohl například otočit náladu společnosti a politiků ve prospěch stažení vojsk z Afghánistánu, které má dnes nicméně rozporuplné hodnocení. Takže není úplně jasné, zda se toto „smíření ideologií“ nakonec vyplatilo, nebo ne.

Kochova a Sorosova jinak velmi protikladná ideologická angažovanost, kterou mezitím strhl vír nekontrolovatelných (dez)informačních válek, jež také boj miliardářů konečně jasně otevřel a ozřejmil, je každopádně stále pochopitelnější a srozumitelnější než Janečkovo ezoterické rádoby prezidentské čarování ve Zlatém slavíku.

I kouzlit se musí umět a samy peníze k milé a vlídné manipulaci s davem prostě nestačí. Musí se u toho také myslet.

Ostatně ani ta Trumpova populistická vlna není vykouzlená z magie čísla a sdílení pocitů, nýbrž sociologicky a marketingově promyšlená. Miliardáři většinou peníze nevyhazují oknem. Až na některé zpívající české výjimky, samozřejmě.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce