Čtvrté kolo finančních sankcí proti Rusku způsobilo ve Spojených státech výbuch emocí. Jejich škála je široká: od rozčarování, přes pochopení, až po úlevu – podle toho, jaký postoj zastávají účastníci diskuse.

Respektovaný analytik George Friedman, hlava myšlenkového trustu Stratfor, vysvětluje v časopise Forbes, proč Amerika volí tak neúčinné sankce proti Rusku: "Americká strategie nemá za cíl změnit ruskou politiku, nýbrž spíše předstírat, že se o to pokouší. Jejím smyslem je ukonejšit ty v Kongresu, kdo se domnívají, že porušování lidských práv souvisí s naší národní bezpečností. Teď se mohou tvářit tak, jakoby v účinnost sankcí věřili, zatímco dobře vědí, že reálně nic udělat nemůžeme."

Proč sankce ani efektivní být nemohou, ozřejmuje Steven Mufson v deníku Washington Post: "Rusko sedí na truhle, v níž je kolem půl trilionu dolarů měnových rezerv, vyváží takřka 9 milionů barelů ropy denně, na čemž vydělává až 330 miliard ročně. Finanční břemeno sankcí není dost velké, aby položilo Rusko, jehož ekonomika po rozpadu Sovětského svazu poklesla o 40%, a stejně to přežilo. Nejde o reálný účinek sankcí, nýbrž o celkovou motivaci ruského obyvatelstva."

S tím nesouhlasí hlava investičního fondu Hermitage Capital Bill Browder, který má se sankcemi značné zkušenosti, neboť je po léta prosazuje v souvislosti se zavražděním uvězněného právníka společnosti Sergeje Magnitského.

Ten má za to, že ruští podnikatelé postižení sankcemi nemají důvod brát je na lehkou váhu: "Člověk, který se dostal na černou listinu amerického ministerstva financí, dobře ví, že s jeho podnikatelskou kariérou je amen. Ve světě se nenajde jediná významná banka, která by mu otevřela účet. Pokud v ní účet už má, bude neprodleně zavřen.

Takový podnikatel nemůže obchodovat s žádnou společností, která má filiálky ve Spojených státech. Takoví lidé se stávají, jak se říká na Wall Street, radioaktivní. Prakticky nemohou fungovat v rámci světového finančního systému. Ti, kdož tvrdí, že takové sankce nebolí, měli štěstí, že je nepoznali na vlastní kůži. Problém netkví v tom, zda jsou sankce účinné, jako spíše v tom, že zdaleka ne všichni vlivní Rusové jsou jimi stiženi.

Možnosti rozšíření takového seznamu jsou stále velké," míní Bill Browder a pokračuje: "Mluvíme o lidech, kteří schraňují své peníze na Západě, jejichž život je se Západem pevně propojen, pro ně je taková izolace trestem nejbolestivějším. Mluvíme o těch, koho zajímají jenom peníze, proto připravit je o prostředky a dosažený blahobyt je pro ně trestem nejvyšším.

To je Achillova pata současného ruského režimu. Před 30 lety členové politbyra nevlastnili vily v Saint Tropez, jejich děti nenavštěvovaly soukromé školy v Londýně, proto se nemuseli sankcí příliš obávat. Avšak dnes je situace zcela jiná," argumentuje ve prospěch sankcí hlava společnosti Hermitage Capital Bill Browder.