Před mým pramálo nadšeným přesunem z Německa do Ameriky jsem byl všelijak informován (ve smyslu varován), že tam na plážích se budu děsit pohledem na velikánské dámské zadnice nacpané do plavek pokud možno barvy růžové.

Ještě hrozivější že je zkušenost s americkým chlebem - měkká buchtovitá substance, nic řádně řízně žitného - ten se dá najít jen v postranních krámcích přistěhovalců s příslušnou klientelou. Pokud tak nečiní, politování si nezaslouží.

Nyní zejména zásluhou přílivu mohamedánského živlu dochází ke konfliktním situacím s doporučením místních starousedlíků, že bude v zájmu přivandrovalců, aby se přizpůsobili tamějším podmínkám. Jinačí realitu měli přece předpokládat, než se vydali takovým směrem. Příkladem neposlouží například Japonsko: tam se neemigruje, zejména mohamedáni nejsou vítáni.

K otázce různosti životních podmínek a přivezených zvyklostí se již několikrát zřetelně vyjádřila australská vláda s poučením pro přistěhovalce, že nová země poskytne přístřeší, ale nikoliv příležitost importovat počínání místnímu obyvatelstvu cizí, nepřijatelné. Ženy se tam například nesmí balit do černých hábitů na fotografiích pro řidičské průkazy, jak začínají dovolovat úřady americké a kanadské.

Dočetl jsem se, že v Austrálii, v metropoli Melbourne, místní domorodci s vhodným smyslem pro humor doporučují tamějším krasavicím objevit se na veřejnosti, nejen na plážích, zcela nahaté, takto se tam producírovat před zraky nakvašených či spíš poděšených musulmanů, Jejich víra jim přece přikazuje na takový zážitek se zahlédnutím odhalené části těla jim nenáležející životní družky k uspokojení Alláha zareagovat okamžitou sebevraždou.

- - -

Autor dr. Peter Hammond v knize s názvem Slavery, Terrorism, Islam: The Historical Roots and Contemporary Threat - tedy o kořenech a současné hrozbě - zdůrazňuje, že islám není pouhé náboženství či nějaký kult, ale systém veškerého životního počínání, s mnohými tématy – náboženským, právním, politickým, ekonomickým, sociálním, vojenským.

Islamizace začne v okamžiku, kdy je ve společnosti dostatečný počet muslimů, kteří přijdou s požadavkem všelijakých výhod, zprvu převážně náboženské povahy. Jejich zamýšlený úspěch je podmíněn a posléze zaručen politicky korektní, tolerantní společností, ochotnou privilegia poskytnout. Tím se začínají otevírat dveře k dalším, množícím se požadavkům. Ty zejména začnou přibývat, na intenzitě získávat s rostoucím počtem a procentem přívrženců islámu.

Pokud nedosáhnou dvou procent celkové populace, prezentují se jako mírumilovná menšina, neposkytují důvod, aby většinová společnost ji pokládala za celonárodní hrozbu.V procentech do této kategorie prozatím patří USA (0,69 %). Austrálie (1,5 %), Kanada (1,9 %)., Čína (1,8 %), a z evropských států Itálie (1,5 %) a Norsko (1,8 %).

S přívalem takového druhu imigrantů přibývá jejich požadavků vůči původnímu obyvatelstvu, aby ono se přizpůsobovalo. Na pořad velmi brzo přijdou kulinární zvyklosti, ovšemže zákaz všeho vepřového. Během měsíce ramadánu povinný půst od svítání až do soumraku. Ve školách žactvo ideologicky přizpůsobovat novým požadavkům doby. Dochází k předělávání učebnic, vymýcení nepříjemností jako napřiklad zmínky o holocaustu, vymizí velikáni jako Voltaire

Ve státech s počtem muslimů mezi 2 až 5 procenty se výrazně projevuje snaha o získávání nových stoupenců, na správnou víru je obracet (to proselitize). Úsilí se zaměřuje především ke kruhům nespokojenců, s pocitem křivdy, autentické či smyšlené. Úspěšně se tak daří v různých ghettech, u uličních gangů a zejména mezi vězni za mřížemi kriminálů. To je případ Dánska (2 %), Velké Británie (2,7 %), Německa (3,7 %) a Španělska (4 %).

Po dosažení pěti procent se pak muslimům zpravidla daří uplatňovat svůj vliv v míře neúměrně přesahující dosaženou demografickou hranici. Například při požadavku přípravy stravy podle islámských předpisů (tzv. halal). a tím také dát k dispozici zaměstnání příslušníkům jejich víry. Tlak na maloobchodní síť, aby se supermarkety podřídily, a výhrůžkami donutit váhající. Rovněž se vykonává ne vždy příliš šetrný tlak na státní orgány, aby souhlasily s uplatňováním zákonů šaría ve vyznačených komunitách. (Ovšem ultimálním záměrem islamistů je povinné zavedení šaríi na celém světě.) Jak frustrace, tak požadavky, dosažitelné či zcela nereálné, se případně prosazují násilím. Například zapalováním automobilů v Paříži.

Procentuální to případ Švédska (5 %), Holandska (5,5 %), Francie (8 %). Nejen ve Francii již vznikly enklávy se stoprocentním složením obyvatelstva výlučně muslimské víry.

Když se docílí 20 procent, což dosud není případ ani jedné západoevropské země, v takovém prostředí se tvoří a řádit začínají džihádisté, jejich ozbrojené tlupy. Zapalování křesťanských chrámů, židovských synagog, s občasným zabitím. Taková je například nynější zkušenost Etiopie (32,8 %).

Ve státech s muslimským obyvatelstvem nad 50 procent (Malajsie – 60 %; Súdán – 70 %) se prosazuje totální aplikace šaríi, s občasnou genocidou a zvláštním zdaněním pro přežívající zbytky nevěrců.

V současné době na světě je jeden a půl miliardy muslimů – což je trošku víc (22 %) než jedna pětina všeho lidstva. Zásluhou značné – v průměru údajně dvojnásobné – porodnosti muslimům se koncem tohoto století podaří dosáhnout absolutní početní většiny na této planetě.

- - -

Před sebou tady mám krátký text Brenta Bozella s názvem The Islamic Terrorists Wage Real War on Christman (Townhall, 23.12.2016), v souvislosti s předloňským vánočním zabíjením v Berlíně s účinnou zbraní, jíž byl nákladní automobil. Uskutečněn útok nejen na Vánoce, ale na křesťanství, které vytvořilo západní civilizaci. Přední masová sdělovací media se neobtěžovala takovým sdělováním. Papež František precizně poznamenal: „They were killed by their attackers, but also by the globalization of indifference.“ Ano indifference - lhostejnost, netečnost.

K dispozici jsou zřetelné údaje: v roce 2015 na libyjské pláži teroristé ISIS zavraždili 21 koptských křesťanů. Mocné sdělovací kolosy této události věnovaly všeho všudy 14 minut. Šestkrát víc vysílacího času věnováno úmrtí gorilly v zoo v Cincinnati a 93 minut dentistovi z Minnesoty, který na honu zastřelil lva v Zimbabwe.

Media stejným metrem věru neměří. Údajný útok na muslima se objeví na první stránce novin. Když ale dojde k opačnému útoku, jak se věru pravidelně stává, první reakcí bývá skeptická opatrnost, že nic se neví o motivaci, i když dotyčný zabiják tak učinil se zřetelnými výkříky Allahu Akbar! Obamovi trvalo šest roků, než připustil, že multimasakr na vojenské bázi Fort Hood v Texasu věru byl akt terorismu islámského fanatika a nikoliv nepříjemná událost v pracovním prostředí.

Též se od ISIS dozvídáme, že mírumilovní muslimové v západních zemích se cítí pronásledováni (to feel victimized) a nevítáni (unwelcome).

S takovými pocity bych měl potíže nesouhlasit.

KONEC