USA a Rusko se vůči sobě ostře vymezují

Ve čtvrtek 31. srpna Washington požádal Moskvu o okamžité - ze dne na den - uzavření ruského konzulátu v San Francisku a několika dalších diplomatických zařízení ve Washingtonu a New Yorku.

Tento krok následoval měsíc po náhlém požadavku Moskvy zkrátit více než o polovinu počet zaměstnanců amerických diplomatických zastupitelstev v Rusku. Tento požadavek byl zase odpovědí Moskvy na vyhoštění 35 ruských špionů s diplomatickým krytím ze Spojených států.

K projevům vzájemné nevraživosti je třeba připočítat také balík sankcí nedávno uzákoněný Kongresem bez možnosti jeho zrušení prezidentem Spojených států jako reakci na ruský zábor Krymu a zasahování Kremlu do americké prezidentské kampaně. Nyní Moskva přemýšlí o tom, jak odpoví na poslední americké kroky, ale již oznámila, že odpověď bude velmi tvrdá.

V zásadě vzájemné vyhoštění diplomatů a uvalení obchodních sankcí ve vztazích dvou velmocí není vzácným jevem. Cyklicky se to opakovalo také v minulosti, otázka je, kam až může vést spirála podobných kroků.

Bývalí a současní politici Německa jako Schröder, Gabriel, ale také Merkelová varují před tím, že podobná eskalace může skončit novou studenou válkou. Američtí komentátoři s tím většinou nesouhlasí a poukazují na to, že to, co se nyní odehrává mezi Spojenými státy a Ruskem, připomíná spíše zvyšování sázek při pokerové hře než smysluplný proces.

Je to spíše zkouška nervů, v níž Putin chce otestovat rozhodnost nové administrativy prezidenta Trumpa. Profesor Michael Bernstam z Hooverova institutu Stanfordské univerzity připomíná, že samotný pojem „studená válka“ uvedl do oběhu George Orwell ve svém slavném článku „Vy a atomová bomba“ zveřejněném již v roce 1945.

Smysl termínu byl jednoduchý: země vlastnící atomovou bombu se stávají neporazitelné. Za této situace veškeré konfliktní a nepřátelské vztahy se stávají pouhou studenou válkou. Takový typ pomyslné války trval po celou dobu a byl prohlášen za ukončený až v závěru roku 1989.

Studená válka má minimálně čtyři kritéria. To první bylo zformulováno už v Trumanově doktríně: existuje-li režim represivní uvnitř a agresivní navenek, pak země svobodného světa budou vůči němu vždy ve stavu konfliktu.

Druhým příznakem studené války je ideologická neslučitelnost stran konfliktu. Ta se dnes projevuje v tom, že ruský nacionalistický režim otevřeně usiluje o obnovení impéria v sovětských hranicích. To vysvětluje jeho domnělé nároky na území sousedních států.

Třetí neklamnou známkou studené války je existence globální vojenské mašinérie, která může být využita v nejrůznějších koutech světa. A čtvrtý důležitý aspekt je pochopení toho, že studená válka koneckonců je pouhou metaforou.

Studená válka mezi mocnostmi je vždy složena z mnoha opravdových „horkých“ válek v těch okrajových regionech, kde se zájmy mocností střetávají. Kupříkladu nyní, zdá se, bojištěm takové zástupné války opět bude Afghánistán: Američané tam navyšují vojenskou podporu vládnoucímu režimu a Rusové hodlají vyzbrojovat Talibán, aby talibové mohli zabíjet americké vojáky ruskými zbraněmi.

Intenzita těchto „horkých“ konfliktů bude lepším měřítkem stupně studené války než diplomatické popichování, myslí si profesor Bernstam ze Stanfordovy univerzity.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus