Vztahy mezi Izraelem a Egyptem jsou napjaté už od svržení prezidenta Husního Mubaraka – zhoršila se bezpečnostní situace na Sinaji, odkud občas přilétne do Izraele raketa a od loňského léta odtud přišli i pachatelé dvou teroristických útoků, řada Egypťanů požaduje zrušení mírové smlouvy a na podzim káhirský dav div nezlynčoval zaměstnance izraelského velvyslanectví.

Při prezidentských volbách v Egyptě se Izrael pečlivě zdržoval jakéhokoli náznaku, kterému kandidátovi dává přednost, ale je nasnadě, že to nebyl ten, co vyhrál. Muhammad Mursí je islamista a nikdo netuší, co jeho prezidentství Izraeli přinese.

Hned po oznámení vítězství mu prezident Šimon Peres a premiér Binjamin Netanjahu poslali gratulaci a vyjádřili naději, že obě země budou spolupracovat a Egypt dodrží mírovou smlouvu z roku 1979. Netanjahuův dopis do Káhiry osobně odvezl jeho zmocněnec Jicchak Molcho, který začátkem roku vedl nedlouhá jednání s Palestinci. Molcho se sešel s představiteli egyptské Nejvyšší vojenské rady, s kterou má Izrael korektní vztahy, ale není jisté, zda jednal i s Mursího lidmi.

Mubarak pečlivě dodržoval mírovou smlouvu, ale s přátelstvím vůči Izraeli to nepřeháněl a Izraelci vzájemným vztahům říkali "studený mír". Egyptská Nejvyšší vojenská rada v tom pokračuje a Izrael soudí, že kdyby si moc podržela, trvala by i dosavadní tichá spolupráce a mírová smlouva.

Nikdo však neví, co čekat od Mursího. Optimisté si všímají, že už nehlásá dřívější cíle svého Muslimského bratrstva, jako je "osvobození Jeruzaléma", ani nemluví o zavedení práva šaríja nebo zrušení mírové smlouvy s Izraelem. Mursí ve svých prvních umírněných a smířlivých projevech ujistil svět, že jeho Egypt bude dodržovat uzavřené mezinárodní dohody, i když tu izraelskou výslovně nejmenoval. Pesimisté však varují, že jeho umírněnost může být jen dočasná a Mursí se ke svým původním postojům vrátí, až přijde čas.

Izraelská vláda je zatím překvapivě optimistická a předpokládá, že Mursí nebude chtít vyhledávat spory ani boje. Znalci Egypta a erudovaní komentátoři však soudí, že Izrael má vážný důvod k obavám a islámský Egypt bude vůči židovskému státu nepřátelský. Mimo jiné se to zřejmě projeví i náklonností k odnoži Muslimského bratrstva ovládající pásmo Gazy. Teroristický Hamas se z Mursího zvolení nepokrytě raduje a těší se na otevření hranic s Egyptem a snadnější dodávky zbraní. Vítězství Mursího je i vítězstvím Hamasu; naopak palestinská samospráva se obává, že s ním ztratí dosavadní egyptskou podporu ve sporu s Hamasem. Pro Izrael to znamená, že hrozba terorismu z Gazy ještě stoupne.

Ještě větší nebezpečí představuje Sinaj, nový ráj pro teroristy, od Palestinců, přes žoldáky, džihádisty a místní ozbrojence až po Al-Kajdu a íránské zbrojní instruktory. Počet varování před chystaným teroristickým útokem se od Mubarakova pádu ztrojnásobil. Izraelské zpravodajské služby také zaznamenaly, že Hamas a Islámský džihád, které si na Sinaji zřídily základny a sklady zbraní, získaly z Íránu raketu dlouhého doletu Fadžr, která dokáže zasáhnout Tel Aviv. V případě konfliktu tak budou střely létat z Gazy i Sinajského poloostrova, a spolu s raketami Hizballáhu z Libanonu tak ohrozí celý Izrael. Zlepšení bezpečnostní situace na Sinaji se očekávat nedá – spíše naopak. Nejistota také panuje okolo egyptské reakce na případný izraelský útok na íránská jaderná zařízení.

Mírová smlouva s Egyptem sinajskou hrozbu Izraeli ještě víc komplikuje. Za každou raketu a teroristický útok z Gazy podniká izraelské letectvo okamžitou odvetu, ale na výsostném egyptském území zasáhnout nesmí. Sebemenší intervence může být považována za narušení egyptské suverenity a mohla by poskytnout záminku ke zrušení křehkého míru. Pro Izrael je Sinaj neřešitelný problém; alespoň tedy urychluje výstavbu důkladné ochranné bariéry za skoro 400 milionů dolarů podél 260 kilometrů dlouhé hranice.

Izraelská vláda přesto soudí, že zrušení smlouvy s Egyptem v nejbližší budoucnosti nehrozí. Tiše doufá, že zásadní pravomoci a vliv na zahraniční politiku si podrží armáda a že i Mursí bude pro Egypt v současné špatné hospodářské situaci potřebovat zahraniční peníze a nebude si chtít rozhněvat západní dárce v čele se Spojenými státy. Otázka ale je, co bude za rok za dva. Izrael se pro jistotu chystá na případný ozbrojený konflikt s Egyptem už od Mubarakova pádu. Je ironií osudu, že největší bezpečnostní hrozbu pro něj dnes představuje "mírový partner", zatímco hranice s Libanonem a Sýrií, které jsou s Izraelem dodnes ve válečném stavu, jsou zcela klidné.