U příležitosti 65. výročí osvobození Osvětimi ve světě probíhal nespočet slavnostních shromáždění, jejichž účastníci varovali před zapomněním a státníci slibovali udělat vše, aby se hrůzný příběh holocaustu nemohl opakovat nikdy více. Na první pohled četnost pietních aktů a vzpomínkové literatury činí tento cíl dosažitelným. Knihkupectví Barnes&Nobel má na skladě 8194 knižních titulů o holocaustu. Internetový obchod Amazon nabízí 2040 pamětí na toto téma.

Zadejte slovo holocaust do vyhledávače Google a dostanete 17 milionů hesel. Vedle židovských muzeí s trvalou expozicí o holocaustu jenom ve Spojených státech existuje dalších 30 muzeí a pietních míst věnovaných výlučně příběhu vyvražďování Židů nacisty. Pomníky obětem se tyčí v mnoha evropských a amerických městech. Kapitola o osudu evropských Židů je zařazena do školního dějepisu v mnoha západních zemích. Na toto téma byly natočeny stovky filmů. Rozhodnutím Valného shromáždění OSN 27. leden, výroční den osvobození Osvětimi, byl prohlášen Dnem paměti holocaustu. Zdálo by se, že systematické, průmyslově organizované vykynožení evropského židovstva Hitlerovým Německem je náležitě připomínáno a nemůže upadnout v zapomnění.

Skutečnost je však jiná. Nevědomost má tuhý kořínek. Průzkum z roku 2008 ukázal, že 13% Kanaďanů ve věku od 18 do 24 let vůbec neví, co slovo holocaust znamená. Stejné procento mladých Britů se domnívá, že Hitler byl chlapík, který objevil přitažlivost zemskou. Obdobný průzkum objednaný Americkým židovským výborem v roce 2005 zjistil, že většina Američanů nemá zdání, že Osvětim, Dachau, Treblinka jsou názvy koncentračních táborů. A jen 41% nesouhlasí s tvrzením, že Židé zneužívají památku obětí pro svůj prospěch. V Británii s tímto zákeřným tvrzení nesouhlasí jen 35% dotázaných a v Polsku pouhých 13. Není těžké si domyslet, v co asi tak věří vandalové, kteří koncem ledna znesvětili židovské náhrobky na hlavním hřbitově francouzského Štrasburku.

Ještě více než nevědomost, tmářství nebo přežívající předsudky znepokojují pokusy těch osvícenějších vykládat holocaust tak, aby nabyl univerzálnějšího, a tím i odtažitějšího a s ničím konkrétním nespojeného významu. Tak čelný britský duchovní u příležitosti Dne holocaustu se zmínil o zkušenostech Ellieho Wiesela, které v něm údajně vyvolávají bolestnou vzpomínku na stovky tisíc přeživších různých genocidálních událostí 20. a 21. století - aby nakonec skončil u požadavku větší citlivosti vůči současným přistěhovalcům. Výroční expozice v londýnském muzeu Guildhall vůbec prezentovala holocaust jako epizodu v řadě genocidálních událostí v Kambodži, Rwandě, Bosně a dnešním Dárfúru. Pro ty, kteří holocaust přežili, ale také pro pozůstalé těch, kteří ho nepřežili, to není jen jakási univerzální metafora lidské krutosti, nýbrž vyvrcholení staletých pronásledování Židů. Nechtějí, aby smysl tohoto svědectví byl zatemněn a rozmělněn jinými příklady lidské krutosti, byť by byly sebepůsobivější. Íránský ajatolláh Chameneí si nenechal ujít příležitost a prohlásil v Den holocaustu, že přijde chvíle, kdy židovský stát bude definitivně zničen. Opakoval tím Hitlerovo nepovedené proroctví z 30. ledna roku 1939 o tom, že světová válka vyústí ve vymazání židovské rasy z Evropy. Bohužel, i dnes je dost lidí, kteří nechtějí pochopit, že legitimita izraelského státu není založena na holocaustu, nýbrž na tisíciletém nepřetržitém duchovním a fyzickém spojení Židů s izraelskou zemí. I přes bezpočet pietních míst, expozicí, muzeí, knih a filmů holocaust zatím nevstoupil do obecného povědomí jako přímý důsledek židovského bezdomovectví. Obětí nacismu by bylo určitě o poznání méně, kdyby izraelský stát vznikl dříve, než se Hitler dostal k moci.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Zrušená diskuse
Omlouváme se všem slušným diskutujícím, ale vzhledem k vysokému počtu nevhodných příspěvků jsme diskuzi po tímto článkem zrušili.