Opět se rozvinula diskuse na téma protiraketové obrany USA, do které vstoupili i ruští generálové vyjádřeními, která mají blízko k politickým stanoviskům. Takováto stanoviska běžně vysoce postavení generálové nedávají, a to ani v Rusku. Podle těchto vyjádření by umístění radaru na území České republiky ohrozilo zájmy Ruska tím, že bychom rázem mohli sledovat aktivity ruských raketových vojsk.

Rusům určitě vadí rozšiřující se vliv USA a NATO stále blíže k srdci Ruska. Do té míry je možné jejich vystoupením rozumět. Jde však o účelová tvrzení.

Již několik desítek let se obě velmoci pozorují navzájem, přičemž jeden z nejhlavnějších cílů je pohyb raketových vojsk protivníka. A to se již od počátku děje především cestou družicového průzkumu. Mnozí si pamatují případy, kdy se obě země již v době studené války vzájemně napadaly, že neinformovaly o otevření raketových sil pro provedení větrání nebo údržby. Takto přesné a detailní je sledování z družic. Že by se něco zásadního změnilo ve sledování činnosti ruských raketových sil?

Protiraketová obrana USA má několik druhů senzorů. Již zmíněné družicové, které vyhodnocují počáteční fázi letu rakety. Kromě toho, že jde o technologicky nové generace prostředků, nedělají nic jiného než družice v minulosti. S umístěním radaru v Česku to nemá nic společného. V Česku umístěný radar XBR (pokud bude) je radar určený výhradně ke sledování dráhy rakety v další fázi letu – a to poté, co dostane informaci od družicových senzorů nebo předsunutých mobilních radarů. Jeho úkolem je zachytit, sledovat a následně vypočítávat parametry dráhy letu rakety. Tato data pak předávat do středisek navedení antiraket, či přímo k nim.

Proti argumentu ruských generálů je vhodné uvést i to, že radar nebude pracovat v plném výkonu nepřetržitě, ale jen v době, kdy to bude nezbytně nutné, například v době ohrožení, vojenského cvičení, technických testů. Radar je určen k omezeným úkolům. Jeho vyzařovaný paprsek je v zájmu přesnosti získávaných informací o letící raketě tak úzký, že nemůže samostatně plnit průzkumné úkoly, tedy sledovat aktivity ruských raketových vojsk do odpálení rakety. K tomuto zjištění mají Spojené státy družice a nepotřebují český radar.

Radar má i další omezení, které může uklidnit ruské generály. Tento typ totiž kvůli svým technickým parametrům není schopen „vidět za horizont“. Tedy kvůli zakřivení Země nemá schopnost sledovat to, co je pod úrovní přímé rádiové viditelnosti. I když má dosah více než 4 tisíce kilometrů, je v důsledku této skutečnosti většina ruského území mimo možnost pozorování tohoto radaru. Pro Rusy by mělo být mnohem významnější umístění radarů typu SBX, což jsou radary (zatím jeden) umístěné na plovoucích plošinách. První radar byl postaven a později přemístěn na základnu v Adaku na Aljašce. Jeho dosah je skutečně tak velký, že z východu „vidí“ na hodně velkou část ruského území. S trochou jízlivosti uvádím, že se na jeho výstavbě podíleli i Rusové.

Plošina, na níž radar putuje po moři, byla vyrobena v Rusku. Původně pro norskou společnost, ale ta ji následně prodala americké společnosti Boeing.

Rusové by měli upřít pozornost i k faktu, že někteří jejich sousedé na Kavkaze by souhlasili s umístěním mobilních – menších – radarů, jejichž dosah by mohl být mnohem významnější než radar na českém území. Tyto úvahy jsou vedeny výhradně s cílem přiblížit pozemní senzory k předpokládanému místu odpálení rakety (Írán), a mají tak zajistit jejich včasné sledování a rychlejší výpočet dráhy letu. A tím i lepší ochranu spojenců na evropském území.

Protiraketová obrana je velmi složitý systém, kde záleží na každém detailu. Vojáci by neměli dělat politiku. Tím spíš, že Rusko není v NATO ani v USA vnímáno jako nepřítel, ale strategický spojenec.

MfD, 27.1.2007

bývalý náčelník generálního štábu