Pandemie ozřejmila nový poměr sil ve světě

Hádanka: kdy se v něčem shodli Václav Klaus a Angela Merkelová? Odpověď: v minulém týdnu v reakci na pandemii. Tedy ne že by se shodli úplně, ale jasně řekli, že jde o největší takovou událost od druhé (kancléřka ve středu v televizi), či dokonce první (bývalý prezident v sobotních LN) světové války a španělské chřipky.

Válečná rétorika má žně. Slova „jsme ve válce“ vypouštějí politici od Trumpa po Macrona, tedy ti, kteří se snaží budit dojem akčnosti. Ale to, co říkají Klaus a Merkelová, míří k něčemu jinému – k archaicky znějícímu slovu cézura. Cézura obecně znamená zlom či přeryv, něco, co rozděluje dějiny i události na předtím a poté. Říkají to oba z jiných důvodů. Merkelová, aby motivovala společenskou či národní solidaritu. Klaus, aby apeloval na jisté prozření („společnost si musí odvyknout od pohodlí“). Ale rozměr a význam vnímají podobně.

Cézura nemusí znamenat jen ničivou válku, může to být „pouhý“ záblesk, který ozřejmí měnící se realitu v ostrém světle. Leckdo si ji spojuje s listopadem 1989. Nebo s 11. zářím 2001. Či s pádem banky Lehman Brothers v roce 2008. Cézura spjatá s nemocí Covid-19 ale míří o ligu výše. Otázka zní, zda pandemie a její průvodní jevy takovou cézuru vyvolají. A pokud ano, zda potvrdí novou (někdo by řekl vůdčí) roli Číny.

První světová válka (a španělská chřipka, jež byla jejím dozvukem) vynesla do globální extraligy USA. Amerika byla už před válkou silná hospodářsky, ale až když se bez ní neobešlo vítězství nad centrálními mocnostmi, stala se uznávanou a vůdčí velmocí.

Druhá světová válka zase legitimizovala roli Stalinova Sovětského svazu. Bez spojenectví s ním by Západ neporazil Hitlerovo Německo. To byla cézura od role Moskvy coby párii světa k vůdci východního bloku a stálému členovi Rady bezpečnosti OSN.

Pandemie nemoci Covid-19 by mohla podobně legitimizovat roli Číny. Člověk tak chtě nechtě uvažuje při pohledu na letecké dodávky roušek, zdravotnického materiálu či technologie z Číny. Jistě, kupí se silné argumenty, jež před vlivem Číny a vazbou na ni varují. Zdůrazňují, že její dodávky nejsou nezištné. A že Čína svým počátečním utajováním informací je více původcem pandemie než vítězem nad ní. Jenže tato fakta se navzájem nevylučují.

I Sovětský svaz patřil k původcům druhé světové války (uzavřel pakt Molotov–Ribbentrop, zaútočil na Polsko, povraždil polské důstojníky v Katyni), ale i k jejím vítězům. Poláci a další zdůrazňují jeho roli pachatele, Putin a další zase jen roli vítěze a osvoboditele. Jenže obě ty role se navzájem nevylučují. Nebylo možné hlasovat v referendu, že chceme, aby nás osvobodili Američané, i když mnozí tušili, že Stalinova pomoc nebude nezištná.

Cosi podobného lze říci o roli Číny v pandemii. Čína je jejím původcem, ale do značné míry i vítězem nad ní a dodavatelem pomoci, ač nikoliv nezištným. Nelze hlasovat v referendu, zda chceme dodávky z Číny, nebo z EU a USA. A i kdyby to možné bylo, letecký most s pomocí ze Západu by to nerozhýbalo.

Může-li cézura k něčemu na Západě přispět, tak k poznání, že idea globalizace, společnosti služeb či průmyslu 4.0 vedla k takové závislosti na Číně, až se nám z ní teď točí hlava.

LN, 23.3.2020