Když se Hitler v roce 1939 dostal v Německu k moci, jeho kniha Mein Kampf stala se jednouz nejčtenějších. Je ale těžko říct, kolik tehdejších vedoucích a významných západních politiků jí věnovalo důkladnou pozornost. A přece, jako snad největším paradoxem dvacátého století stalo se usmiřování toho Satana, autora knihy. Mnichov se stal smutnou, tragickou ukázkou absolutního krachu moudrosti, předvídavosti, zralé politické úvahy. Ústupky, konference, vyjednávání...Výsledek: miliony mrtvých a posléze Hirošima a Nagasaki.

Dalším paradoxem moderní doby je, že právě atomové pumy, dnes už nejen ve vlastnictví jediné světové velmoci, zachovaly dosud světový mír, byť ne bez válek. Ale bez jaderné katastrofy.

Ale jak by řekl major Terazky, čo bolo, to bolo. Anebo jiný státník, jehož jméno mi vypadlo z paměti: Kdo ignoruje své dějiny, může se dočkat jejich smutného opakování! (nebo tak nějak).

Teď, po zhruba osmdesáti letech, situace navrací se jako bumerang; leč pokrok byl dosažen nejen v medicíně, ale i v technologii hromadného ničení. A protože v půběhu času narodí se člověk - hovado, ne boží, ale ďáblovo, historie se opakuje.

Několik let už se ten tlustý korejský ostříhanec bezostyšně chlubí vývojem svých střel, dnes už s nukleárním arsenálem, a vyhrožuje jejich použitím. Proč? Jen pro své ego, nebo z čiré nenávisti USA a Západu? Ten zločinec nechává svůj lid hladovět, zbrojí a zbrojí; Obama mu poslal miliony v naději, že zanechá svých šílených plánů a miliony užije ke zvýšení bídné úrovně své země. Tlusťoch se tomu vysmál a pokračuje v testech a hrozbách dál. A historie jako by spěla k opakování. Západ tak dlouho ustupoval Hitlerovi, jeho spis nebral se vážně, a dobře víme jak to dopadlo. Dnes podobná situace nabyla na dramatičnosti, konvenční zbraně nahrazeny nukleárními a dnes dokonce Kim vyhrožuje bombou vodíkovou. To samozřejmě situaci komplikuje až za reálnou představivost. A vede k dohadům, analýzám, poradám nejvyšších vojenských hodnostářů, názorům medií. Nikdo nemůže s určitostí vědět, jak své hrozby ten člověk myslí vážně. Za připomenutí ale stojí jeho nedávná a zcela konkrétní výhrůžka napadení ostrova Guam pod americkou správou a s vojenskou základnou. Na hrozbu odpověděl Donald Trump oním fire and fury, za což byl medii a mnoha jeho politickými odpůrci prohlášen za nebezpečného rozněcovače válečného nebezpečí... a několik dnů poté Kim svou hrozbu odvolal! Trump nezmíněn, samozřejmě!

Není jasnovidce ani člověka tak moudrého a vědoucího, který by zhodnotil skutečnou míru a vážnost hrozeb Kima a nadále trvajících testů. Čekat na onen možný a tragický moment, kdy střela bude šílencem vypálena ne jen do moře a kdy dle některých odborníků stav americké ochrany není takový, jak se dosud předpokládalo... hrůza pomyslet.

Jiná zmiňovaná alternativa: Zabrání-li USA takovému odpálení pokusem o zničení severokorejských odpalovacích základen, v sousední Jižní Koreji přijdou o život miliony!

Jenže, jak se dosud ukazuje, jakákoli jednání s tím pošetilcem včetně sankcí k řešení nevedou. A je vlastně těžko k pochopení, že svobodný svět nechal k této situaci dojít. Navíc není pochybností, tedy mých, že Evropa v případě konfliktu Spojené státy nepodpoří s nezbytnou rozhodností.

Zde nemohu nezmínit čerstvou informaci o tom, že dosavadní internacionální pomoc zdevastovanému Texasu je smutně malá! Hlavně že to jsou vždy Američané, kdo nejvíc pomáhá zemím postiženým přírodní katastrofou. Kam dospěl svět ve své ubohosti, možno sledovat téměř denně.

Jak tedy bude současná krize zažehnána a vyřešena? Kdo má dneska z vlivných a mocných moudrost Šalamounovu?