SVĚT: Angličtina přínosem, potěšením či poděšením
Nejvíc ale na váze, nejen v PNG, získává angličtina, jíž se dorozumívá jedna a půl miliardy pozemšťanů - každý čtvrtý. Někteří prognostikové tvrdí, že v polovině tohoto nového století angličtinu v počtu mluvčích předběhne čínština a hindi. Mám potíže s představou, že by se tak mohlo stát v moderním světě techniky, vědy, komunikace. Snažte se psát čínským jazykem bez abecedy na psacím stroji, pokuste se poslat telegram. Pro ekvivalent anglického "O.K." potřebují Číňané šest, případně i sedm znaků.
Franština dominovala, zejména ve světě diplomacie a kultury, po víc než jedno století. O tento primát ji angličtina dokonale připravila. Už jen 2 procenta světa mluví plynně francouzsky. Pokusy bránit se takovému stavu věcí se podobají snaze postavit se proti záplavě s dětským kyblíčkem. V kanadském frankofonním Quebecu policejní jednotky, pověřené potíráním kriminality jazykové, konfiskují papírové pytlíky firmy Dunkin` Donuts, poněvadž její kobližky nejsou označeny slovem Charcuteries.
Pogrom proti kobližkám bude třeba zdárně pokračovat, ale přece jenom s menším dopadem než skutečnost, že dvě třetiny francouzských vědců publikují své práce anglicky. V Německu tak činí 83 procent chemiků, 98 procent fyziků a čeští vědci se rovněž přizpůsobují. Ve Skandinávii a Holandsku angličtina již není cizím, ale druhým jazykem země.
Zahraniční srovnávací údaje chválí lingvistický pokrok České republiky, v kontrastu s ostatním postkomunistickým světem. Trávím už většinu života v anglicky mluvícím prostředí, tímto jazykem píšu, v něm i sním a dělám si mentální poznámky. Snad o to víc jsem alergický na zasviňování češtiny zbytečnými, jakkoliv módními anglicismy, jimiž se stáváme prediktabilní, perpetuální, asertivní, aprehensivní. Uvědomuji si ovšem praktičnost a třeba i nutnost přebírání terminologie v oblasti novot jako je elektronika, kde se bez internetu, e-mailu a browserù těžko obejdeme. I insulární (anglicismus!) a tradičně monolingvální Japonci se přizpůsobují. Do ruky berou MAUSU (myš) probudit k akci KONPYUTAA (kompjutr) a v případě potřeby listovat v MANYUARU (manuál). Nejen to: angličtina už začíná ovlivňovat i japonský syntax.
Po demontáži kolonialismu se bělošského jařma zbaveným domorodcùm dostalo do vínku důkladné dilema, zda si udržet angličtinu jako jediný komunikační tmel k dispozici při budování národa a státu či se jí zbavit jako nenáviděného nebo aspoň nemilovaného dědictví imperialismu. Jak si ale měli počít čerství vládci v Nigérii, nejpočetnějším státě Afriky, kde se lid Hausa, Joruba, Ibo a všechny ty další přece společnou řečí nedomluví? Ještě náramnější příklad nám poskytuje Indie, země 800 řečí a nářečí, 18 úředních jazyků, jejichž různým druhem písma jsou popsány bankovky. Co tam s angličtinou, jíž mluví 5 procent obyvatelstva - veškerá elita země? Během každé volební kampaně kandidáti přispěchají s požadavkem vymýtit z veřejných škol angličtinu jako vyučovací jazyk a jako jazyk úřední při správě státu. "Nedopřejeme si oddechu, dokud se nám ji nepodaří vymýtit z naší domoviny!" zapřisáhl se předák Mulayam Singh Yadau, někdejší ministr národní obrany.
Takovou rétorikou se získávají hlasy voličů, ale rovněž se přispívá k další, beztoho jíž důkladné fragmentaci země. Jediným kandidátem na veledůležitou roli společného jazyka, nahradivšího angličtinu, je tam hindi, řeč severních oblastí, ale na dravidském jihu zcela cizí, nemilovaná a stejně nesrozumitelná jakou by v Čechách byla finština. K četným náboženským konfliktům přibyly dost krvavé třenice jazykové. Bez velkých potíží došlo k přejmenování metropole Bombai na Mumbai, ale jak nahradit angličtinu jako řeč moderního elektronického věku? Učebnice v oborech od agronomie po zoologii se jen těžko dočkají svého zrodu v řeči kannada. Angličtina sice byla nástroj imperialismu, ale také notně přispěla ke zrodu moderního indického nacionalismu. A nadále zùstává druhým jazykem, zejména pro rostoucí střední vrstvy.
Konflikt mezi racionalitou a emocemi, nezřídka prezentovanými v hávu
political correctness, tohoto fundamentalismu současné západní levice, se vyskytuje ve všelijakých podobách. Zmíním se o jedné, jejíž problematika rovněž dolehne na českou kotlinu, pokud se tak již nestává. Evropě nic jiného nezbyde, než absorbovat rostoucí počet zájemců putujících z ubožáckého jihu a východu. Nebudou jich sice tak značné miliony, jaké se valí k nám do USA, ale k pořádnému bolehlavu postačí. Jak vychovávat potomky imigrantů, povinná školní docházka a výuka v jazyce českém nebo vietnamském? Nepochybně vstanou různí bojovníci, sociální inženýři s praporem bilingvalismu, multikulturalismu.
Americká zkušenost: třetina obyvatel New York City se narodila někde v cizině, jedna pětina se anglicky domluví velmi málo nebo vůbec ne. Aby tak rekordně rozmanití tvorové mohli v novém prostředí úspěšně fungovat, potřeba společné řeči je na bíledni. Když po pancéřovém příjezdu internacionálních bratrů dorazil můj bratr z Plzně přes Atlantik, vezl jsem jeho tehdy desetiletou dceru do místní školy. Slzy na krajíčku, co si v tom cizím, cizojazyčném prostředí počne. Dobře to ovšem dopadlo. Však máme zkušenost s vynikající schopností dětí rychle zvládnout, absorbovat nový jazyk, s nímž jejich rodičové budou nadosmrti zápolit. V mnoha přistěhovaleckých rodinách tak dochází k tzv. role reversal - že to jsou právě děti v dospělé roli tlumočníků s vnějším světem. Zvoní telefon a děti aby zvedly sluchátko, poněvadž nervozně mektající rodičové by se nedomluvili. Rodičovské autoritě ovšem tento stav převrácených rolí nesvědčí. "Přinesl jsem ze školy F (Fail čili pětku) a matce jsem řekl, že to je výtečná - pro Fabuloso," přiznal nezbeda Sandino Sanchez, syn přistěhovalců z Dominikánské republiky.
Jít má neteř poprvé do americké školy o deset, dvacet let později, její zkušenost by byla jinačí: o to by se postarali pokrokoví sociální inženýři, prosazovatelé bilingvalismu. Podle jejich novátorského mustru žáci stráví tři až šest let ve výchovném prostředí izolovaném od anglicky mluvícího světa. Výuka se bude konat v tom kterém původním jazyce, od albánštiny po řeč zulu. (Pro případného zájemce: v zulštině se zdravíme slovem Jambóna.) Tento program, v život uváděný učiteli s často nevalnou kvalifikací, měl být přestupní stanicí, ale stal se cílem konečným. Nikoliv ovšem k prospěchu žáků, ale školních administrátorů. Snadné vysvětlení: peníze. Federální vláda na tento škodlivý experiment totiž vyplácí několik miliard dolarů ročně. Čím víc dětí do programu nahnáno, tím víc peněz poplyne do školní kasy. Takže nepřekvapuje, že v New York City počet takto zalasovaného žactva se za několik let zdvojnásobil.
Mnozí rodičové, jakkoliv v angličtině málo zběhlí, si tohle nechtějí nechat líbit a už i přispěchali se soudními žalobami. Tolik rozumu přece mají, aby jim došlo, že jejich ratolestem se cesta do života ze začátku možná usnadňuje, ale příležitosti k budoucímu uplatnění určitě zužují.
Děti různých národností vykazují podstatně různé výsledky. Výteční jsou například Rusové, pramálo úspěšní jsou Haiťané. Jeden milion dolarů z nadačních fondů umožnil uspořádat celoroční průzkum adaptace školní mládeže z rodin přistěhovalců z oblasti od Floridy až po Kalifornii, s tímto zjištěním: děti přistěhovalců mají lepší školní výsledky než děti v USA narozené. Nejlíp si počínají Asiaté (Číňané, Japonci, Korejci, Indové), nejhùř na tom jsou oni Haiťané a mládež z Latinské Ameriky. Tyto kontrasty neodmávneme odkazem na rozlišný socioekonomický pùvod, na nepříznivé sociální podmínky. Nebylo přece větších chudáků než uprchlíci, kteří na bárkách unikli z jihovýchodní Asie. A jejich děti teď v amerických školách dosahují nadprůměrné výsledky. Tráví víc času studiem než civěním směrem k televizoru.
Potomci imigrantů, bez ohledu na jejich školní prospěch, mají jedno společné: tři čtvrtiny z nich přijaly angličtinu jako svůj první jazyk, v kontrastu s jejich rodiči, kteří tak učinili v pouze 3 procentech případů. Má-li tento poznatek mít nějakou transoceánskou váhu, nebude pak příliš surrealistickou představa rostoucího počtu asijských premiantů švitořících křišťálovou češtinou k zahanbení většiny domácího žactva, které se nikdy nemuselo potýkat s nutností zásadní životní transformace.
A většina dětí obyvatelstva jak původního, tak přistěhovalého se bude učit anglicky - bilingvalismem ke globalismu.
Kniha O ČEM DUMÁ ČESKÁ HLAVA má vyjít v prvních měsících 2008. Tak se dozvídám od pražského nakladatelství Švarc-Šulc a spol.
Neoficiální stránky Oty Ulče
