Posedlost části našich vzdělanců a novinářů (a diskutérů na netu) „ruským nebezpečím“ je sice pochopitelná, zvláště u poněkud jednodušších mozků, ale nebezpečná. Podobá se československé (a také maďarské, jugoslávské atd.) posedlosti „rakouským nebezpečím“ po roce 1918. A strachu z návratu Habsburků. Což se v reálu ukázalo jako nesmysl. Při „boji proti habsburskému nebezpečí“ nám uniklo, že vedle nás vyrůstá nacistické Německo a obludný bolševický Sovětský svaz. Dneska se pokusit říci něco objektivního o dnešním Rusku a jeho úloze a možné nebezpečnosti pro nás a Evropu se rovná pokusu vyvolat proti sobě mediální smršť nenávisti.

Jenže. Plivání na Rusko, ale ani praktické konstatování, jak je vyslovil Luboš Dobrovský, že Rusko má u nás šest set „akreditovaných novinářů“, kteří všichni dohromady ročně napíší o ČR 6 slovy šest článků, nemá na skutečný stav „Západu“, Evropy a tím i na nás moc velký vliv.

Je však podivuhodné, že stejná podezíravost jako vůči bolševismu nepanuje vůči německému nacionalismu. Přestože, jak se ukazuje, kvete pod hlavičkou vůdcovství Německa, které opět ví nejlépe, co je pro Evropu nejlepší. Po dvou katastrofách, iniciovaných a vyvolaných německým nacionalismem s jeho představou „nadřazeného národa“, právě probíhá třetí malér iniciovaný „morálně vyspělými“ Němci. Začala muslimská okupace Evropy. V rámci „internacionální pomoci“. Současná pozdní Evropská unie se stala ideologickou a moralistní diktaturou „uvědomělé“ menšiny nad „zaostalou“ většinou. Objevuje se tak duch Brežněvovy „doktríny omezené suverenity“ (1968), která se v rukou Merkelové a v ústech bruselské věrchušky a aparátčíků přeměnila v doktrínu omezené suverenity východních a jižních států EU vyhlášenou pod „rukavodstvom“ A. Merkelové.

Celé to otevřené potlačování ostatních států v EU a německý diktát začalo nejprve jako pokus nepřiznat, že Řecko se dostalo mezi státy s eurem podvodem. Následně pak šílenou ekonomickou politikou, kdy se německé a francouzské banky doslova napakovaly na nesplatitelných úrocích z řeckých dluhů a nechali si je zaplatit od daňových poplatníků Unie . Aniž by dluh klesl. Naopak stal se tak vysoký, že je nesplatitelný. Dalším krokem, kdy Merkelová a většina Němců ztratila soudnost, se stala tzv. „Energiewende“ (2010), což lze přeložit jako „energetickou otočku“, ale i jako „energetickou revoluci“. Merkelová a Němci v té chvíli už úplně přestali brát ohledy na ostatní státy v EU, a co tím způsobí, a vydali se po ideologickém snu o představě výjimečného Německa jako nejlepšího státu světa, který ví, co mají dělat ostatní. A když nebudou...

Vše vyvrcholilo pozváním muslimů (2015), kdy se Německo opět pokouší nadiktovat celé EU své „ideály“. Jenže EU naštěstí není Varšavská smlouva. Ještě že je Německo dodnes poněkud nesvéprávným státem pod dozorem Spojenců (USA, Anglie, Francie a Ruska). Ale jak povolil „dozor“, hlavně USA pod vedením marxisty a přítele muslimstva Obamy, začalo být zle. Merkelová, Juncker a Schulz začali diktovat Evropě, co si smí a co si nesmí myslet.

A Brusel se přidal a vyhrožoval. Podle onoho bolševického „kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty svést“.

Jen tak lze pochopit (jak říká Fištejn) slova dobráckého (?) německého presidenta Joachima Gaucka: „To, co vznikne na místě dnešního Německa, nebude mít společný původ, ani podobný vzhled, ani sdílený jazyk či kulturu - bude to společenství různých.“ Neboli cosi jako konečně dostavěná babylónská věž, říká Fištejm. Mně to spíš připadá jako Trockého myšlenky permanentní revoluce s cílem vytvoření - místo nacistického všeněmeckého velikášství – a marxistického všelidského velikáštví: eurosocialistického nadčlověka. Což vše vychází z filosofického pokusu o vytvoření evropského „všečlověka“. Dostojevskij ušil tento termín na míru Rusům, Hitler ho upravil pro germánského Nadčlověka a Merkelová podle vzoru „sluníčkářů“ usoudila, že se nejvíce hodí pro dnešní Němce.

Co vlastně chtěli Merkelová a spol. vytvořit? Muslimský stát? To by nešlo, pravý muslim se o vládu a identitu nedělí. Nebo za pomoci muslimů vytvořit z Evropanů historicky a duševně neukotvená individua bez individuality? Ovšem podle údajně „německého vzoru“?

Tilman Krause, šéfredaktor Die Weltu, konstatuje: „Vizionářský projekt kancléřky, jenž měl korunovat její politickou dráhu, byl bytostně německý a zcela neevropský. To už i taková PEGIDA byla ve svých základech méně neevropská než „vítací kultura“.

Ovšem dnes jsou proti Merkelové a vítací politice nejen staré státy EU – Itálie, Španělsko, Dánsko, Velká Británie, Finsko -, ale všechny státy V4 – Visegradu - a do posledního všechny státy balkánské části Evropy.

Jak pokračoval v Reflexu 6/2016 Jefim Fištejn v článku Angela a démoni: „Žalostně vypadají na tomto pochmurném pozadí výzvy bruselských aparátčiků k jednotě a hrozby prověrkami, postihy, ba i vylučováním. Vůbec není samozřejmé, kdo koho a odkud ještě může vyloučit.“

V minulém týdnu jsme svědkem toho, že politika EU (Merkel) a USA (Obama) dostala neuvěřitelnou ránu, a to dohodu USA s Ruskem o Sýrii z 11. 2. 2016. To je ukázkou toho, že tzv. západní politika na Blízkém a, Středním východě a na severu Afriky opět zkrachovala (po Alžírsku, Afghánistánu, Egyptu, Iráku, Lybii, Jemenu i Súdánu). Obě velmoci pak pod tlakem hrozící další velké války proti křesťanům, a zároveň války sunnitů proti šíitům, bez ohledu na EU a na Německo uzavřely pakt. Jako v roce 2015 uzavřelo pakt Německo s Ruskem o Ukrajině, kde obětovalo Krym.

Tato dohoda, či lépe pokus o pakt vlastně konstatovala, že Rusko na Blízkém východě a hlavně v Sýrii hraje lépe a vyhrává.

Sýrie - rozdělení vlivu Ruska (červenohnědá) a USA (zelená)

Samozřejmě to neznamená, že je na obzoru konec války. Ale je to vlastně začátek konce politické války mezi hlavní silou Západu, USA, a momentálně největší a nejschopnější silou Evropy, Rusku. To když se Unie sama odzbrojila, rozpustila armády a duševně se vykastrovala do podoby politického eunucha. A vynořil se po Islámském státu nový „přítel“, který ve skutečnosti bývá nejhorší nepřítel - Turecko.

Jeho vůdce Erdogana si Evropa, tedy její sluníčkářská část, oni bývalí osmašedesátníci, doslova vyrobili. Erdogan sní o obnově Osmanské říše, účastní se záměrně „exportu“ takzvaných uprchlíků do Evropy a hlavně do Německa, vyzbrojuje ISIL a sní o tom, až se stane uznávaným vůdcem muslimů, hlavně těch ze Sýrie a států ležících tam, kde se rozkládala Osmanská říše. Jak to bude možné, potáhne na Evropu a využije k tomu muslimů na Balkáně a také Turků v Německu a Rakousku. Již v roce 2008 v Kolíně nad Rýnem vyhlásil výzvu Turkům žijícím v Německu, aby se nenechali asimilovat.

Erdoganova představa nové Osmanské říše

Rusko přes mohutný mediální křik „západu“ začalo v Sýrii jednat - a úspěšně, kdežto Spojené státy se svojí politikou podpory „umírněné opozice“ pohořely.

Než uvedu příklad, že už to mnozí vědí, ale bojí se to říci, vzpomněl jsem si na starý americký kreslený vtip, tuším že z New York Times:

Na obrázku na schodišti před velkou bankou sedí žebrák, kolemjdoucí bankéř mu hází minci do klobouku a povídá: „Nazdar, Jime. Jak se máš? My na tebe stále v kanceláři vzpomínáme, jak jsi to tehdy nandal generálnímu řediteli!“

V této moderní společnosti se dá vzbouřit, jen když jste mimo systém. Takže lze dobře chápat toto:

„Ruské bombardování pozic odpůrců syrského prezidenta Bašára Asada umožnilo zahájit mírový proces v oblasti.“ Tvrdí to podle serveru The Local bývalý vrcholný činitel německé armády a předseda vojenského výboru NATO Harald Kujat, podle kterého se Rusové v Sýrii zasazují o vyhnání teroristů z IS. Slova chvály směrem k prezidentovi Ruské federace Vladimiru Putinovi vyslovil 73letý bývalý generální inspektor Bundeswehru a předseda vojenského výboru NATO, Harald Kujat, který ruské bombardování v Sýrii označil za mírovou snahu.“

To alespoň tvrdí pasovské noviny Passauer Neue Presse patřící bývalému majiteli Lidových novin a MfD.

No, jemu už penzi neseberou, tak si to může dovolit. Ale stejně je to odvážný chlap. Celá mediální kohorta eurosluníčkářů se na něj sesype a bude ječet.

Pokračování příště.