Je zajímavé, jak oslavy 70. výročí konce druhé světové války byly rozsáhlé. Samozřejmě nejbombastičtější byly v Rusku, ale i u nás jako by se s oslavami a slavnostmi pytel protrhl.

Není čas, sedmdesát let po válce, už konečně „pohřbít své mrtvé“ a věnovat se událostem aktuálním?

Pro srovnání: sedmdesát let od konce napoleonských válek, v roce 1885, si je už nikdo nijak zvlášť nepřipomínal. Nebo sedmdesát let od konce první světové války připadlo na rok 1988; byly tehdy tak masové slavnosti? Ne, měli jsme jiné problémy, především úspěšně dořešit koncovku války studené.

Obecně, 50. výročí po konci války je důvodem k jejímu důkladnému připomenutí a definitivnímu smíření se. Sto let od jejího konce - důvod to pro připomenutí symbolické. Ale proč akcentovat výročí 70.? Nedává to smysl.

Nebo ano? Že by špatné svědomí? Ve válce jsme sice stáli na správné straně, pak však přišly ostudy: brutality při vyhnání sudetských Němců, únor 1948, čtyřicet let komunismu.

A musíme si uvědomit, že jak Německo v letech 1939-45 stálo na špatné straně a my na té dobré, tak během Studené války komunistické Československo stálo na straně špatné a demokratické západní Německo na straně dobré.

A pak je tady ještě jeden problém. V roce 1945 se totiž střední Evropa dostala jen z područí jedné totalitní říše do područí totalitní říše druhé.

Neměli bychom zapomínat, že druhá světová válka neměla agresora jednoho, nýbrž agresory dva. Dne 23. srpna 1939 se paktem Molotov-Ribbentrop Hitler a Stalin spojili a rozdělili si Evropu.

Pak v průběhu války Hitler napadl Stalina a aliance se pozměnily, ale to by nás nemělo vést k zapomenutí, že Sovětský svaz nevstoupil do války jako oběť, nýbrž jako spolupachatel – proti Polsku, Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku.

My jsme byli obětí Hitlera, proto jsme Rudou armádu vítali jako osvoboditelku. Obyvatelé Pobaltí byli obětí Stalina, proto vítali Wehrmacht jako osvoboditelku svoji. Morální status Gestapa a NKVD byl stejný.

Západní demokracie nešly do války kvůli Československu na podzim 1938, ale až na podzim 1939 kvůli Polsku, jeho nezávislosti. Samozřejmě, tohoto válečného cíle nebylo dosaženo na jaře 1945; tehdy jen Hitlerovu vládu nad střední Evropou nahradila vláda jeho spolupachatele z roku 1939, Stalina.

Skutečné nezávislosti Polska - a celé střední Evropy - bylo dosaženo až v roce 1989. To byl rok, kdy druhá světová válka skutečně skončila; válka studená byla jen jejím pokračováním, neboť Sovětský svaz, který byl v letech1939-41 spojencem nacistického Německa a v letech 1941-45 spojencem západních demokracií, se po roce 1945, porážce Hitlera, ke svému nepřátelství vůči Západu vrátil. Vrátil se vlastně ke své politice z období před rokem 1941.

Doposud to vypadalo tak, že druhá světová válka a její další fáze, válka studená, skončily v roce 1989. Ale je to skutečně tak? Pakt Molotov-Ribbentrop v Německu nikdo z politického establishmentu neobhajuje coby dobrou věc; v Rusku však ano, prezidentem Putinem počínaje a jeho nohsledy následovně.

Rusko jako kdyby se vracelo do roku 1939 a chystalo se na Drang nach Westen. Nepřehodnotí-li svůj pohled na pakt Molotov-Ribbentrop, nepřizná-li svou spoluvinu za spojenectví s Hitlerem a na rozpoutání války, bude pro nás stále představovat problém a bude našim protivníkem.

Pak ale válka, jež začala paktem Molotov-Ribbentrop, doposud neskončila. Jen se přehoupla do opět další fáze a je vedena jinými prostředky. Stále však trvá. Ano, jsme ve válce.