Covidové Švédsko už je zase na prvních stranách. Tentokrát ne kvůli proslulému rozvolněnému přístupu, ale naopak utahování otěží. Jaká je ale pravda?

Švédové si vysloužili obdiv i údiv, když se – na rozdíl od většiny Evropanů – rozhodli nezavádět přílišná omezení pohybu a řadu věcí nechali na úsudku a ohleduplnosti lidí.

Teď se ale začaly věci obracet, anebo to tak alespoň vypadá. Koncem loňského podzimu se počet nakažených začal rychle zvedat, stejně tak statistika zemřelých. K tomu všemu se ukázalo, že švédská ekonomika zřejmě krizi nepřekoná o mnoho lépe než ostatní.

Vládní politiku koncem roku ve své zprávě zkritizovala zvláštní vyšetřovací komise. A dokonce i švédský král o Vánocích porušil tradici a kriticky se vyjádřil k tomu, jak se jeho země s epidemií vypořádává.

Tyto údaje je potřeba zasadit do nějakého rámce. Švédská čísla nejsou dobrá, ale nejsou horší než v některých zemích, kde se lockdowny uplatňovaly, včetně současné České republiky. Také není pravda, že by ve Švédsku neexistovala žádná omezení, jen zpočátku nebyla tak striktní. Mezitím se Švédsko plíživě přesouvalo někam mezi země se středně přísnými nařízeními.

Liberální přístup částečně vyplýval i z toho, že ústava vládě ani neumožňovala některé věci přikazovat nebo zakazovat bez souhlasu parlamentu. S tím, jak se počet zemřelých před pár týdny přehoupl přes magické číslo deset tisíc, změnil se i právní rámec.

8. ledna parlament schválil zákon, který vládě dává právo přerušit provoz obchodů a nákupních center a kulturních nebo sportovních zařízení. Zatím vláda tuto pravomoc neuplatňuje, ale už z dřívějška platí strop na počet lidí, kteří mohou být současně na jednom místě.

Možná největší změnu lze tedy zaznamenat v tom, jak se o epidemii a o boji proti ní mluví. Například samotný premiér Stefan Löfven už dosavadní postup nebrání jako správný, ale vydává ho za výsledek kompromisu. A protože společnost ztrácí trpělivost, snaží se přerozdělit vinu. Liberální přístup je prý dílo hlavního epidemiologa Anderse Tegnella.

Odpovědnost podle premiéra nesou také minulé vlády z doby před šesti a více lety. Ty prý nedostatečně investovaly do domovů pro seniory, kde se nákaza šířila nejvíc. Další část viny prý nesou místní a regionální zastupitelstva – a ta jsou často v rukou opozice.

Parlamentní opozice ale svůj tlak zvyšuje také. Předsedkyně křesťanských demokratů Ebba Buschová Thorová tvrdí, že v minulosti se na setkání s představiteli parlamentních stran premiér přimlouval za to, aby se společnost promořovala.

Oficiálně Švédsko nikdy o získání kolektivní imunity neusilovalo, jen se snažilo o zploštění křivky a co nejmenší omezení osobního i ekonomického života.

Premiér Löfven vládne už šest let. I díky tomu, že se mu podařilo rozbít řady svých kritiků a část z nich přemluvit, aby s ním vstoupili do pětičlenné koalice. Ta překonala několik krizí, ale díky Löfvenově schopnosti vyjednávat a rozdělovat stále vládne.

Nyní se premiér ocitl pod tlakem, ale zdá se, že má i tentokrát šanci. Volby budou až za necelé dva roky a jeho sociálně-demokratická strana se drží s 27 procenty na prvním místě, a to přesto, že ho veřejnost považuje za špatného manažera, který například nezajistil dostatek ochranných prostředků. Löfven ale zjistil, že voliči jeho stranu uznávají za sociální politiku, a tak se nyní snaží prodat jako ten, kdo posílí sociální stát.

Někteří švédští komentátoři ale za klíč k jeho příštímu volebnímu úspěchu považují to, s čím přišel v těchto týdnech – schopností vysvětlit lidem, že za úspěchy může on a za neúspěchy někdo jiný.