Spory ohledně brexitu zastínily pozitiva summitu skupiny G7

Byla vrcholná schůzka nejbohatší světové sedmičky pouze „summitem promarněných příležitostí“, jak ji zhodnotil třeba britský expremiér Gordon Brown? Nebo byla spíše setkáním plným ostrých sporů ohledně dopadů brexitu, zastiňujících pár dosažených dohod?

Hodnoceno pod vlivem reakcí politiků, médií a pondělních bruselských jednání Severoatlantické aliance, přineslo dvoudenní setkání prezidentů a premiérů sedmičky a Evropské unie v britském Carbis Bay dost hubené výsledky. Kromě tedy obnovené a vítané angažovanosti Ameriky na mezinárodní scéně společně se spojenci.

Premiér Boris Johnson určitě plánoval summit jako ukázku vlivu úspěšné pobrexitové „globální“ Británie, ale nějak se to zvrtlo. Ani účast amerického prezidenta Joe Bidena nedokázala zabránit ostrým sporům Johnsona s Evropany ohledně britské nechuti plnit brexitovou dohodu, summitu dominujícím.

Některá média raději vyzdvihla velmi přátelskou nedělní návštěvu Bidenových u královny ve windsorském hradu na čaj, den po tamní oficiální oslavě jejích 95. narozenin.

Šlo o Severní Irsko, samozřejmě součást Spojeného království i podle takzvaného Severoirského protokolu Johnsonem podepsané brexitové dohody. Nesmí však být ohrožena v roce 1998 Spojenými státy zaručená Velkopáteční mírová dohoda a otevřená hranice s Irskou republikou.

Provincie však zároveň zůstává součástí jednotného trhu Evropské unie a některé zboží, včetně britských léčiv či nezpracovaných masných výrobků – třeba syrových klobásek, podobných našim neuzeným bílým klobáskám –, podléhá z obav o reexport dál do EU rozvleklým celním a hygienickým kontrolám Unie v severoirských přístavech.

Irský premiér Micheál Martin navrhuje snížit napětí vzájemným uznáním hygienických předpisů, avšak zdůraznil – podobně jako francouzský prezident Emmanuel Macron –, že nejde o klobásky, ale o vytrvalé britské snahy neplnit dohodu.

Přes britské jednostranné odložení řady opatření se „mořská hranice“ začala projevovat opožďováním dodávek potravin. Následovaly pouliční demonstrace probritských unionistů a sesazení dosavadní zemské premiérky Arlene Fosterové stranickými militanty.

Premiér Johnson je tak nyní v kleštích kritiky z jejich strany za „zradu“, zatímco Evropská unie kritizuje neplnění dohody. Pro populistického politika se silným pudem sebezáchovy je zjevně vždy bližší košile domácích voličů nežli bývalý kabát Unie i přes nebezpečí obchodní války.

Nebylo tedy divu, že na setkání G sedmičky Johnson odrážel kritiku vůdců evropských států během individuálních setkání. Zjevně „nejostřeji“ – že Severní Irsko je na jiném ostrově – se měl, jak už řečeno, vyjádřit Macron. Britský ministr zahraničí Dominic Raab to označil za „urážlivé“ a napětí stoupalo.

Nakonec se ke kritikům přidal i prezident Biden a díky jeho bezpečnostnímu poradci Jakeu Sullivanovi se prosáklo, že si v soukromí Johnsona „bez obalu“ podal a „nabádal“ k ochraně mírové dohody.

Johnson přesto v závěrečném projevu mimo kontext hrozil, že jeho vláda udělá vše, co bude nutné, aby zajistila „územní integritu“ Spojeného království, pokud Unie neustoupí. Jaksi navíc však dodal: „Ale vlastně, co se na tomto summitu dělo, bylo kolosální množství práce na tématech, která neměla s brexitem nic společného.“ Opravdu? No, to je překvapení!

Autor je komentátor Českého rozhlasu