V nejlidnatějším regionu Španělska přišla levice poprvé po 36 letech o většinu. Do parlamentu se dostala i nová protiimigrační strana VOX.

Nejjižnější oblasti kontinentálního Španělska vládnou socialisté (PSOE) nepřetržitě již od roku 1982. (Déle to ani nejde, protože autonomní parlament Andalusie byl ustanoven právě onoho roku.) Oblast bývala tradičně levicová, za občanské války ve 30. letech ztratila mnoho mužů bojujících v řadách republikánské armády proti Frankovi.

Také letošní volby socialisté v Andalusii, technicky vzato, vyhráli – ve 109členném regionálním shromáždění budou mít 33 poslanců. Většina hlasů však nastává u čísla 55, a toho nedosáhnou ani se svými spojenci, Adelante Andalucía („Vpřed, Andalusie“), což je koalice poskládaná hnutím Podemos, Zelenými a několika menšími straničkami. „Vpřeďáci“ získali 17 poslanců.

Vedení andaluských socialistů po oznámení předběžných výsledků

Většinu křesel obsadily pravicové strany – zavedená Partido Popular (Lidová strana) má 26 poslanců, liberální hnutí Ciudadanos získalo 21 míst a nováček na španělské politické straně, strana VOX, dosáhla na 12 poslanců. Dohromady to tedy představuje 59 hlasů – pohodlnou většinu.

Událost je srovnatelná s tím, kdyby socialisté ztratili Vídeň nebo konzervativci Bavorsko; stojí tedy za to se na ni trochu podívat.

*****************************

Strukturální problémy Andalusie, které přispěly k pádu socialistické vlády, se dají shrnout slovy nezaměstnanost, migrace a korupce.

Začněme tou poslední, korupcí. Nedávná zpráva Evropské komise o konkurenceschopnosti regionů označuje Andalusii za nejzkorumpovanější oblast Španělska. Jen v prvním čtvrtletí 2018 bylo v regionu obžalováno 22 osob z korupce ve čtyřech různých kauzách, čímž oblast zaujala druhé místo po Valencii. Dva bývalí andaluští premiéři (Chaves a Griñán) jsou momentálně souzeni, spolu se šestnácti svými spolupracovníky, za „vytvoření neprůhledného systému přihrávání státních zakázek“ ve stamilionech eur. Jaume Muñoz, autor knihy La Espaňa Corrupta, tvrdí, že socialistická strana (PSOE) vlastní v andaluských městech více nemovitostí než katolická církev. To je tedy problém chronický.

Migrace se stala závažným a akutním problémem v posledním roce, kdy Itálie přestala přebírat plaváčky vylovené loďmi různých neziskových organizací u břehů Libye. Pašerácké gangy okamžitě přesunuly svoji činnost na marocko-španělské pomezí (a také na Kanárské ostrovy). Na nárůst čísel na „západní“ trase upozorňoval už v létě šéf agentury Frontex Fabrice Leggeri. (Součástí problému jsou i dvě španělská města nacházející se na marockém pobřeží, Ceuta a Melilla, ta ovšem k Andalusii nepatří.) Starosta přístavního města Algeciras José Ignacio Landaluce varoval, že by zde mohla vzniknout „nová Lampedusa“.

Video – vylodění rychlého člunu s migranty v Tárifě na andaluském pobřeží. A slavící Afričané v Ceutě poté, co překonali plot.

No a konečně tu máme nezaměstnanost, vysoce osobní problém řady voličů. V Andalusii dosahuje dosti šokujících 23 %, mezi mladými pod 25 let věku pak dvojnásobku, tedy 46 procent. To jsou velmi špatné hodnoty i na Španělsko (čísla za celý stát říkají 14,6 % všeobecně a 33 % mezi mladými.) Španělsko jako celek trpí závažným odlivem mozků, zejména do Británie a Německa. Logika by tedy říkala, že v Andalusii to bude ještě horší – tvrdá čísla jsem ovšem nenašel.

(Na totéž si ovšem stěžoval můj ubytovatel z Rondy, postarší básník Sebastián. Mladí prý odsud utíkají, jak jen mohou.)

Za tyto tři věci tedy nyní dostali andaluští socialisté účet i s úroky.

*****************************

VOX, formace odštěpená roku 2015 od Lidové strany, je posledním přírůstkem do evropské množiny protiimigračních stran. Za pár týdnů oslaví páté narozeniny. Andaluský regionální parlament je prvním, v kterém bude strana zastoupena.

Ideologii VOXu by bylo asi nejsnáze popsat jako „katolický nacionalismus“ s citelnou nostalgií po éře generála Franka. (S papežem Františkem se určitě rádi mít nebudou.)

VOX se silně profiluje proti ilegální imigraci, multikulturalismu, potratům, islámu, feminismu a autonomii regionů. Samozřejmě by chtěla zpátky Gibraltar. Současné skoro-federální uspořádání Španělska by strana nejraději nahradila unitárním státem řízeným z Madridu. Dokonce i v regionálním předvolebním boji v Andalusii prý neustále vyskakovalo téma katalánského separatismu, na který nehledí nijak přátelsky ani PP a Ciudadanos; být ovšem podle VOXu, nejspíš by nedošlo jen na obušky a slzný plyn.

(Politický program – samozřejmě jen španělsky – najdete zde.)

Kolem VOXu neexistuje „sanitární kordon“ běžný v řadě západních zemí a nový šéf Lidové strany Pablo Casado, který je na standardy PP rovněž doprava, už oznámil, že v Andalusii bude vyjednávat o sestavení vlády se všemi nelevicovými stranami. Ciudadanos se trochu zdráhají, ale ne příliš hlasitě. Příležitost „shodit socialisty z paluby“ přímo v jejich baště je příliš vzácná a jiné koalice stejně nepřipadají číselně v úvahu. Jejich tamní místopředseda José Manuel Villegas řekl na tiskové konferenci po volbách, že „momentálně nemůže vyloučit nic“.

Hlavní úspěch sklidil VOX v Almeríi na východě Andalusie, kde měl 16 procent. Největší triumf slavila strana ve středně velkém městě El Ejido, kde získala těsně pod 30 procent hlasů a zvítězila.

Tato oblast Španělska je proslulá tím, kolik zde stojí skleníků. Pěstuje se zde zelenina pro většinu Evropy a skleníky jsou dosti dobře vidět i z vesmíru.

Oblast Almeríi z vesmíru. To není sníh, ale fólie skleníků. (Snímek NASA.)

No, a v těch sklenících pracují převážně gastarbeiteři z Maroka a dalších afrických zemí. Nemám k tomu žádná tvrdá data, ale španělští uživatelé na Redditu a podobných fórech tvrdí, že s nadprůměrnými zisky VOXu v nedělních volbách to hodně souvisí.

*****************************

Hudební epilog
Vzhledem k tomu, že v říjnu jsem psal několik reportáží právě z Andalusie, jsem si trochu „vystřílel“ možná zakončení. Chvíli hledání to tedy dalo.
Ale ke svému překvapení jsem našel správně motivovanou nahrávku někoho, koho jsem absolutně nečekal…

****************************************
ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY
Toto je kniha nejen čtivá, ale hlavně chytrá. Škoda, že se nepředčítá na středních školách. Ve spoustě okamžiků stáli lidé jako my před složitými rozhodnutími. Jejich zapomenuté příběhy sepsal Marian Kechlibar a my se z nich můžeme poučit i dnes.
Objednat si ji můžete na této adrese.

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora