Patový výsledek slovenských voleb zamotává hlavu nejen domácím politologům, ale jistě také evropským sociálním inženýrům, už proto, že Slovensko je po Nizozemsku příští předsednickou zemí EU. Proto je v bruselském zájmu, aby v Bratislavě vznikla vláda.

Ne skálopevná, to výsledky voleb vylučují, ale aspoň nějaká. Zatím se zdá, že všechny scénáře jsou vyloučeny. Vítězný Robert Fico by jistě neměl problém s velkou koalicí se stranou Richarda Sulíka a Slovenskou národní stranou a třeba stranou Most-Híd.

To by byla asi jediná funkční vláda, kterou lze vykombinovat. Jenže Richard Sulík ji vylučuje. Sám ale nemá už vůbec šanci vládu sestavit, nechce-li se opřít o Mariána Kotlebu, nečitelné hnutí Sme rodina a nevyzpytatelného Igora Matoviče a jeho Obyčejné lidi. Koalice „všichni proti Ficovi“ se nezdá být pravděpodobná. A tak se volební pat stává stále větším strašákem.

Ze slovenských kuloárů už se několik dnů proslýchá, že takzvaně elegantním řešením by byla úřednická vláda s omezeným časovým mandátem dejme tomu na rok a půl, a poté předčasné volby.

Mnozí vzpomínají s jistým respektem na české vlády Jana Fischera a Jiřího Rusnoka, které - sice za odlišných podmínek, ale přece jen - funkční byly, konaly expertně a nepříliš politicky, země nijak zvlášť nestrádala a jako by se zdálo, že vlastně žádné politické strany nepotřebuje, že by si vystačila s odbornickým vedením.

To byl ovšem už dávný sen Václava Havla s jeho nepolitickou politikou. I on trpěl soustavnou nedůvěrou k politikaření politických stran, a když to jen trochu šlo, prosadil si vládu podle svého gusta, tehdy to byla vláda Josefa Tošovského.

Je ale třeba každou analogii dočíst až do konce. Tošovského vláda nevedla, jak si Václav Havel myslel, k umenšení vlivu politických stran, a tehdy zejména ODS v čele s Václavem Klausem, naopak, jen jej posílila, aby v následujících volbách trojnásobně předčil předvolební odhady.

Něco podobného, ale v mnohem horším provedení, se může stát Slovákům. Sebelepší úřednická vláda totiž bude v očích voliče důkazem neschopnosti stranických politiků a povede ke zvýšení nechuti k mainstreamové politice vůbec. Takže jediný, kdo z předčasných voleb bude profitovat, bude extrém. Ve slovenském provedení má podobu Mariána Kotleby.

Už nyní je jasné, že nárůst popularity banskobystrického župana je důsledkem impotence středové politiky dosavadních vládních i opozičních stran. A slovenský volič už je zjevně unaven i politikou Bruselu. Ostatně i Richard Sulík prohlásil, že vůči unii by byl ještě tvrdší než Robert Fico.

Jen se bojím, že tyto karty už v ruce nedrží. Převzal je totiž právě Marián Kotleba. Chce-li se Slovensko vzpamatovat z hnědé perspektivy, nezbyde mu nic, než velká koalice. Jinak se krátkodobý pat promění v hodně dlouhý a nepředvídatelný mat.