Se zájmem jsem si přečetl článek Lubomíra Stejskala o volbě předsedy Skotské národní strany (Scottish national party, SNP) a tím i de facto premiéra (First minister) skotské vlády. Pan Stejskal se pozastavil nad tím, že se ve Skotsku i v Čechách v souvislosti s volbou diskutovalo o tom, že nový předseda, Humza Yousaf, je muslimem. Většině skotských občanů zřejmě vskutku nevadí mít v čele vlády muslima, ale spousta z nich má pochybnosti, zda je Yousaf tou pravou osobou - a ty s Yousafovou vírou nesouvisí.

Diskuze o tom, zda by Yousafova rozhodnutí ve funkci nemohla být ovlivněna jeho vírou a tlaky ze strany náboženských vůdců, byla důsledkem nebývale ostrého způsobu, jakým se britská média, ve většině podporující Yousafa, pustila do jeho největší soupeřky Kate Forbesové. Forbesová byla schopnou a úspěšnou ministryní financí skotské vlády. Novináři na ni útočili ohledně její konzervativní křesťanské víry a z ní vyplývajících přesvědčení. V rozhovoru na ni reportér dotíral hypotetickou otázkou (v té době ještě nebyla poslankyní), jak by byla hlasovala v roce 2014 při schvalování zákona o manželství osob stejného pohlaví, který SNP navrhla a který měl ve Skotsku velkou podporu veřejnosti. Forbesová se nepokusila odpovědi vyhnout, upřímně řekla, že díky své víře by pro zákon nehlasovala. Ale obšírně vysvětlila, že pokud bude zvolena, nebude své názory nijak prosazovat a bude se řídit demokratickým konsenzem. Přesto na ní Yousafovi podporovatelé v médiích nenechali nit suchou. V odpovědi někteří blogeři a media poukázali na to, že Yousaf, který v té době na rozdíl od Forbesové poslancem byl, se z hlasování o stejnopohlavním manželství ulil, aby se nedostal do potíží se stranou (kdyby hlasoval proti) nebo s muslimskou komunitou (kdyby hlasoval pro). Yousaf nepopřel, že si tři týdny (!) předem na dobu hlasování dohodl urgentní schůzku s níže postaveným pakistánským diplomatem, ale tvrdil, že to bylo nutné. Několik ministrů tehdejší vlády, včetně ministerského předsedy Alexe Salmonda, však v médiích potvrdilo že hlavním důvodem Yousafovy nepřítomnosti byla snaha vyhnout se hlasování a maléru s muslimskými předáky. Tím tedy přišlo na přetřes je-li spravedlivé mýt Forbesové hlavu za její konzervativní náboženské postoje, když Yousaf je schopen z obav před hněvem vůdců muslimské komunity provádět takové kotrmelce. I když s Yousafem zacházela média podstatně šetrněji, vyšel z toho jako méně upřímná osoba.

Yousaf držel ve vládách vedených Sturgeonovou různé ministerské funkce, ale jeho výkon nebyl přesvědčivý, což dosvědčuje i jeho zvukomalebná přezdívka (Humza Useless nebo Yousless. Useless = nepoužitelný, k ničemu). V nynějších volbách předsedy strany byl považován za kandidáta, který bude pokračovat v politice odstoupivší premiérky Sturgeonové (“continuity candidate“), zatímco od zbývajících dvou kandidátek se očekávalo, že se pokusí trochu vymést stranický Augiášův chlév a změnit směřování strany.

Uvnitř SNP totiž není všechno úplně růžové. Sturgeonová ignorovala varování, že dvě nejmocnější funkce ve straně by neměl držet manželský pár. Manažerem strany a vlivnou zákulisní figurou po dobu její vlády zůstal její manžel Peter Murrell. Když v roce 2021 rezignovali tři členové kontrolní komise a pokladník strany na protest proti tomu, že jim Murrell odmítl ukázat stranické účetnictví, tak se uvnitř strany nestalo vůbec nic. Murrell pokračoval dál ve funkci a do uprázdněných pozic se dostali lidé, kteří nekladli nepříjemné otázky. Přitom se stranickými financemi nebylo zjevně všechno v pořádku. V roce 2021 blog Wings over Scotland (WOS) oznámil, že z účtů strany zmizelo 600 000 liber vybraných ve dvou veřejných sbírkách výhradně za účelem podpory dalšího referenda o samostatnosti. Představitelé strany nejprve mlžili, že peníze jsou „vetkané do mnoha účtů“, ale analýza účetní uzávěrky strany, kterou WOS provedl, byla jednoznačná - prachy byly fuč. Murrella proto několik let vyšetřuje skotská policie pro podezření z podvodu. Stejně tak není uspokojivě vysvětlené, proč v roce 2021 Murrell skrytě půjčil straně 100 000 liber ze svého soukromého účtu. Řada komentátorů vyjádřila pochybnosti, když Sturgeonová prohlásila, že že o půjčce nevěděla.

Nespokojenost vyvolalo také potenciálně nelegální rozhodnutí rezervovat první místa v regionálních kandidátních listinách pro osoby z etnických menšin nebo s invaliditou. Podstatná část zvýhodněných patřila k „woke“ frakci blízké Sturgeonové. Při snižování počtu členů ústředního orgánu SNP, Národní exekutivní komise (National Executive Committee, NEC), byli přednostně zbavováni funkce zástupci regionálních organizací, což posílilo vliv vedení strany. Média to barvitě označila za „Stalinistické uchopení moci“.

Sturgeonová zdědila od svého předchůdce Alexe Salmonda aktivní hnutí za samostatnost a stranu s vysokou podporu. Je obratnou a populární političkou, která dokázala opakovaně vyhrávat volby. V kampaních slibovala uskutečnit v dohledné budoucnosti další referendum o samostatnosti. To se ale nikdy nekonalo, protože se vždy úslužně zeptala „koloniální“ britské vlády, zda s tím bude souhlasit. Ta nepřekvapivě řekla, že ne. Přitom měla více příležitostí vyvinout na britskou vládu skutečný tlak, zejména v souvislosti s brexitem. Sturgeonová tyto šance nikdy nevyužila.

Větší úsilí Sturgeonová věnovala prosazování „progresivních“ reforem a zákonů nesouvisejících s hlavním cílem SNP - skotskou samostatností. Nejkontroverznější z nich byly zákony o Zločinech z nenávisti (Hate crime bill) a genderové reformě (Gender recognition reform, GRR). Zákon o nenávisti, který vznikl pod taktovkou ministra spravedlnosti Yousafa, nezačal být dodržován z obav o to, že by mohl vést ke kriminalizaci výroků chráněných svobodou projevu a potlačit veřejnou diskuzi. Byl cílem řady pozměňovacích návrhů, které však neodstranily všechna sporná ustanovení. Zákon byl kritizován i skotskou policií, protože by ji nutil dohlížet na to, co si lidé myslí nebo co cítí.

Ještě větší problémy SNP vznikly z genderového zákona. Ačkoli skotská veřejnost nepochybně chce, aby transsexuálové a jiní genderově nonkonformní lidé mohli žít důstojný život, genderový zákon je u ní nepopulární. Umožňuje prakticky komukoli legálně změnit pohlaví. Veřejná slyšení k zákonu byla nevyvážená, protože v nich jen minimálně dostali prostor kritici zákona. Sturgeonová odmítla obavy že by zákon mohl vést k ohrožení žen díky tomu, že usnadní přístup mužů do prostor vyhrazeným ženám. SNP zablokovala pozměňovací návrhy, které by zabránily mužům obviněným ze znásilnění změnit právně pohlaví - a tak se dostat do ženských věznic.

SNP rovněž nedbala varování, že zákon zasahuje do oblasti, která je legislativně vyhrazena britskému parlamentu a bude britskou vládou zablokován. Zákon byl protlačen parlamentem hlasy SNP a Zelených na sklonku minulého roku. Osm rebelů ze SNP hlasovalo proti, včetně Ash Reganové, druhé z kandidátek na předsednictví, která na protest také odstoupila z funkce ministryně. Zákon byl podle očekávání zablokován britskou vládou a osoby ze Sturgeonovského křídla SNP se předháněly v kritice dalšího zlovolného britského zásahu do práv skotského lidu. Sturgeonová přislíbila, že vetování zákona soudně napadne. Britská vláda je však v tomto případě zřejmě v právu a zákon je v konfliktu s legislativou Spojeného království.

Sturgeonové se její výroky o nemožnosti zneužití zákona v krátké době vrátily, zejména díky Isle Brysonové. Isla je muž, vlastním jménem Adam Graham, který znásilnil dvě ženy a během čekání na soud se začal identifikovat jako žena. Byl odsouzen a přemístěn do ženské věznice, i když nemá úředně změněné pohlaví. Druhý den byl po veřejném pobouření odvezen do mužské věznice a novináři začali na Sturgeonovou a další politiky dotírat: je Isla Brysonová žena nebo muž ? A jestli je žena, proč je v mužské věznici? A jak je možné, že je by mohla být považována za muže, když tvrdí, že je žena a když SNP prosazuje, že takové prohlášení je nutné bezvýhradně přijmout? Video, ve kterém se zaskočená Sturgeonová pokouší z těchto otázek vybruslit tvrzením, že Brysonová je násilník (rapist), veřejnost rozhodně nepřehlédla. Druhý den posměváčci tvrdili, že ve Skotsku jsou známé tři gendery: muž, žena a rapist. Sturgeonová za necelé tři týdny rezignovala. V skotských ženských věznicích zůstávají další násilnické „transženy“, například Katie Dolatowski nebo Paris Green.

Náhlou a neplánovanou rezignací Sturgeonová potenciálním kandidátům značně zkomplikovala život. Šibeničně krátká doba na přípravu a minimální prostředky dovolené na kampaň (5000 liber) vedly k jejímu poněkud chaotickému začátku. Kandidáti neměli vypracované volební programy, neměli personál a navíc museli absolvovat vyčerpávající předvolební kampaň v regionech (hustings). Kampaň vyústila ve volební drama a otřes mocenských poměrů ve straně.

Organizace volby byla v rukou aparátu SNP, tedy Petera Murrella. který Reganové i Forbesové odmítl sdělit počet členů oprávněných volit a další požadované údaje. Obě se poté začaly těchto údajů dožadovat veřejně a chtěly, aby kontrola nad volbami byla předána nezávislému auditorovi, protože Murrellovi nevěří. Mezitím vyplavaly na povrch další neregulérnosti. Někteří členové stranického a vládního aparátu „ve svém volném čase“ pomáhali kampani Humzy Yousafa, včetně Liz Lloydové, vysoce postavené státní úřednice a hlavní poradkyně Nicoly Sturgenové. Lloydová obratem rezignovala a Reganová naznačila, že soudně požádá o pozastavení voleb. Murrell tlaku podlehl a oznámil, že SNP má 72 tisíc členů. To spustilo menší bouři, protože to znamenalo, že stranu v posledním půlroce opustilo 30 tisíc členů a od roku 2018 dokonce 50 tisíc členů. Navíc v tisku již předtím proběhla zpráva, že strana vydala 78 tisíc volebních lístků (!). Rezignoval i tiskový mluvčí strany, protože nedávno velmi ostře novinářům popřel, že stranu kvůli genderové reformě opustilo 30 tisíc členů. Národní exekutivní výbor Peteru Murrellovi pohrozil, že jej odvolá. Murrell do druhého dne rezignoval. Reganová navrhla, aby členové mohli za této situace své již vhozené elektronické hlasy změnit, ale vedení strany to odmítlo.

Nakonec tedy ve volbě se zpochybňovanou regulérností zvítězil kandidát nejvíce spjatý se stranickým establishmentem, který by zvolení Reganové nebo Forbesové mohlo ohrozit. Sturgeonová a Murrell se zřejmě nemusí bát, že by Yousaf chtěl údajné stranické špinavé prádlo prát na veřejnosti. Jeho mandát je ale slabý. Yousaf nebyl první volbou většiny členů SNP, dostal jen 48% prvních hlasů (v prvním kole byli vybráni dva kandidáti s největším počtem prvních hlasů. K těm se pak do konečného výsledku sečetly i preferenční druhé hlasy). Svůj kabinet postavil takřka výhradně z lidí, kteří jej ve volbě podpořili (27:1), což nevěští nic dobrého pro sjednocení strany pod jeho vedením. Další štěpení strany a úbytky členstva by nebyly dobrou zprávou pro finanční zdraví SNP, jež je silně závislé na členských příspěvcích. První Yousafovy kroky ve funkci jeho kritiky neuklidnily. Potvrdil svůj úmysl soudně napadnout blokování genderového zákona britskou vládou, kterému se nedává příliš mnoho nadějí na úspěch.

Yousaf také ohlásil, že ihned požádá Westminster o souhlas s dalším referendem o nezávislosti. Vzhledem k tomu, že nemá žádnou skutečnou politickou páku a chce postupovat stejnou metodou, jaká Sturgeonovou za osm let k referendu nepřiblížila ani o milimetr, jeho šance na úspěch není příliš vysoká. Mluvčí britské vlády se už stihl k ohlášenému návrhu předběžně vyjádřit zamítavě. To je špatná zpráva pro ty voliče SNP, kteří se chtějí dožít vzniku samostatného Skotska. Nelze vyloučit, že nějaká část z nich přejde k Salmondově nedávno založené straně Alba, která nemá v úmyslu bojovat za samostatnost jen zdvořilými suplikami k britské vládě. Stuart Campbell, sžíravý autor WOS, který obvykle nemá špatné odhady, předpokládá, že příští volby SNP nejspíš vyhraje, ale její podpora bude klesat a o nadpoloviční většině pro nezávislost si bude moci nechat jen zdát.