O amerických prezidentských volbách se ten, kdo sleduje česká média, dozví skoro úplně všechno. No jistě, je to velmoc, která do velké míry ovlivňuje nebo může ovlivňovat světové dění, a prezident je důležitá figura. O ruských parlamentních volbách se v českých médiích zrovna moc nepíše ani nemluví, ač Rusko nepochybně také ovlivňuje nebo může ovlivňovat světové dění, av našem regionu nepochybně ještě víc než Spojené státy. I to je pochopitelné: zatímco v USA může prezident přes celé své silné postavení jen to, co mu parlament dovolí, v Rusku parlament poslušně odhlasuje, co si Vladimir Putin zamane. Holt nejsou volby jako volby, není parlament jako parlament a není prezident jako prezident.

Ptát se, kdo v Rusku v neděli v parlamentních volbách vyhraje, je vcelku zbytečné: není potřeba křišťálové koule, abychom si mohli vsadit na to, že to bude strana Jednotné Rusko. Kdo jiný? A tak se – tedy pokud se o těch volbách vůbec píše – jen spekuluje, zda se bude, nebo nebude podvádět. Předpokládám, že se podvádět bude, neb je to v tom kraji zvykem. A vlastně nechápu, proč to tak dělají, Jednotné Rusko by vyhrálo i bez podvodů. Je to strana prezidenta Putina a jeho obliba se v Rusku nebes dotýká. Opozice je rozprášená a malá, to, co se dozvíme my, se omezí na lidi, které by český prezident označil za „moskevskou kavárnu“, nebo jsou v zahraničí, případně mrtví. Nemají noviny ani televizi, a tudíž o nich v obrovském Rusku málokdo ví a taky jen málokoho zajímají. Lidé mají dost starostí s tím, aby se jakž takž uživili. Usilovat o svobodu a demokracii jim většinou připadá jako zbytečný luxus, mají představu demokracie spojenou s obdobím Borise Jelcina, s obrovským zbídačením a rozkrádáním. Navíc je do putinovského šiku žene nepřátelství k prohnilému a zkaženému Západu, který Rusku nepřeje a dělá mu jen to nejhorší.

Hlavní manipulace samozřejmě neprobíhají přímo u volebních uren, ty se dělají dlouho před volbami. Třeba soustavným pomlouváním a zastrašováním opozice a neutuchající propagandou. Není tedy divu, že se česká (ani jiná) média ruským volbám moc nevěnují: je přece jasné, že se nic nezmění, a pokud jde o případné věci příští, je podstatné sledovat, co kde řekne ten, kdo má reálnou moc – proč věnovat drahocenný čas a prostor poslancům? Ti, ať vládní, nebo opoziční (třeba komunisté), stejně vždycky zase zvednou ruku pro to, s čím přijde Kreml. Sledují se tudíž jen zábavné perličky: jako že si komunisté mohou dávat do štítu Stalina, jen musí být „stylizovaný“, kdežto Jednotné Rusko nesmí lákat voliče podobiznou Vladimira Putina, ale jen jeho citáty.

Předpremiéra ruských voleb, aby se tak řeklo, proběhla v neděli v Bělorusku. Podvádělo se, zajisté, ale světe, div se! Byly prý zvoleny dvě představitelky opozice; ó, ano, Lukašenko si chce vylepšit reputaci před Západem. Snad bychom tomu ani neměli říkat volby, ale nějak jinak.

LN, 16.9.2016