Švédští představitelé během vášnivé debaty o tom, zda země má, nebo nemá vstoupit do Severoatlantické aliance, najednou narazili na znepokojivý problém – záplavu zkreslených nebo zcela nepravdivých informací na sociálních sítích, které komplikují vnímání celého problému veřejností, píše list New York Times.

Tvrzení, která se objevila, byla na pováženou – jedno například hlásalo, že jestli Švédsko dohodu s NATO podepíše, aliance bude na švédském území skladovat hromady jaderných zbraní.

Podle jiného by zase NATO mohlo ze Švédska zaútočit na Rusko bez souhlasu vlády a další tvrdilo, že alianční vojáci, kteří mají trestní imunitu, budou bez obav ze stíhání znásilňovat Švédky. Nic z toho samozřejmě není pravda, ale dezinformace se přesto začaly přelévat do tradičních zpravodajských médií. A když ministr obrany Peter Hultqvist objížděl zemi, aby členství v NATO propagoval, musel tyto poplašné zprávy neustále dementovat.

Švédové nejsou na dezinformace zvyklí a nevědí, čemu věřit. Jako často v takových případech nebylo možné zdroj těchto lží vypátrat. Stále víc analytiků a zpravodajských expertů však ukazuje na Rusko a zdůrazňuje, že zabránit rozšíření aliance je hlavním bodem zahraniční politiky Vladimira Putina. S tímto cílem provedl přes osmi lety i invazi do Gruzie.

Informační válka je podle Mosky oboustranná

Jak server listu New York Times dále uvádí, na Krymu, východní Ukrajině i v Sýrii Putin Rusko prezentuje jako vojensky silnou velmoc, ale země postrádá hospodářskou sílu i schopnosti postavit se Severoatlantické alianci, Evropské unii či Spojených státům. Proto Putin investoval obrovské prostředky do dezinformační kampaně s cílem zasít pochybnosti, rozdělit společnost, oslabit soudržnost členů unie, vyvolat rozpory v jejich domácí politice a otupit nepřátelství vůči Rusku.

„Moskva považuje světové dění za systém speciálních operací a je velmi hluboce přesvědčena, že i ona je cílem speciálních operací Západu,“ řekl deníku Gleb Pavlovskij, který před rokem 2008 pomáhal zakládat kremelskou informační mašinérii. Podle něj falešné zprávy vymýšlí řada týmů.

Není to nic nového – i Sovětský svaz věnoval spoustu peněz na ideologickou válku se Západem. Dnes jsou však dezinformace považovány za významnou součást ruské vojenské doktríny a cíleně se zaměřují na konkrétní politické debaty a země, a to mnohem promyšleněji a hojněji než v minulosti.

Proud matoucích a nepřesných informací je tak silný, že NATO i Evropská unie zřídily zvláštní úřady, které tyto dezinformace zachycují a dementují. Nekonvenční metody Kremlu se projevily i ve Spojených státech, přiznávají američtí činitelé. Ruská zpravodajská služba například podle nich velmi pravděpodobně stojí za únikem emailů, který zkomplikoval prezidentskou kampaň demokratické kandidátky Hillary Clintonové.

Kreml používá jak konvenční média, jako je agentura Sputnik nebo televize RT, tak tajné kanály, které se skoro nikdy nedají vypátrat. Základním cílem ruských dezinformací je zpochybnit oficiální verzi událostí a přiživit jakousi politickou paralýzu.

Že šíříme dezinformace? Rusofobie!

Právě díky dezinformacím se před dvěma lety Rusku podařilo rozmístit vojáky a obsadit Krym. Téhož léta pustil Kreml do světa i závratnou lavinu teorií o sestřelení malajsijského civilního letadla nad Ukrajinou, které incident připisovaly CIA nebo ukrajinským pilotům, kteří si prý letoun spletli s ruským prezidentským letadlem. Nejrůznější teorie tak zahalily prostou pravdu, že špatně vycvičení proruští povstalci ho sestřelili omylem střelou, kterou jim dodalo Rusko, píše list New York Times.

Rusko zatvrzele odmítá, že by používalo dezinformace k ovlivňování západního mínění, a označuje obvinění za „rusofobii“. Vypátrat zdroj těchto falešných zpráv je obtížné, ale experti ve Švédsku i jinde zjistili charakteristický vzorec, který s kremelskou dezinformační kampaní spojují. „Zpráva vždycky vznikne někde v Rusku, v tamějších státních médiích nebo na ruských serverech,“ říká švédský novinář a právník Anders Lindberg.

Pak se nějaký falešný dokument stane zdrojem zprávy, kterou rozšíří nějaká krajně pravicová či krajně levicová webová stránka, a odtamtud se šíří dál, až nakonec skončí jako „zásadní otázka nějakého bezpečnostně-politického rozhodnutí“, vysvětluje švédský právník.

Hlavním terčem Kremlu je Evropa, kde vzmáhající se populistická pravice a klesající podpora pro Evropskou unii vytváří příznivé prostředí, které Rusku naslouchá pozorněji. Kreml využívá i neschopnosti evropských vlád řešit současné krize, hlavně přistěhovalectví a terorismus. Před britským referendem o vystoupení z unie kremelská anglicky psaná média horlivě podporovala brexit.

Staré sovětské metody

Znepokojivé a senzační články v České republice, které se objevují denně na zhruba čtyřiceti proruských serverech, zase líčí Spojené státy, Evropskou unii a přistěhovalce jako padouchy. Během červnových manévrů NATO tato média naznačovala, že Washington pomocí aliance ovládá Evropu a místním „šerifem“ je Německo. A stejně jako ve Švédsku tvrdila, že NATO chce ve východní Evropě skladovat jaderné zbraně a zaútočit na Rusko bez souhlasu místních vlád.

Průzkum pražské nevládní organizace Evropské hodnoty z letošního léta ukázal, že roli Spojených států v Evropě vidí negativně 51 % Čechů, Evropskou unii považuje za pozitivní pouze 32 % lidí a nejméně čtvrtina dotázaných věří přinejmenším některým dezinformacím. Ne veškeré ruské dezinformační snažení je ale úspěšné. Například webové stránky Sputniku v různých skandinávských jazycích nepřilákaly dost čtenářů a za necelý rok po svém vzniku byly zrušeny.

Dodávání dezinformací na Západ pochází z dob studené války. Sověti tomuto programu říkali „aktivní opatření“. Dodávali své zprávy příznivě nakloněným novinám v Indii a doufali, že je Západ převezme, vysvětluje expert na studenou válku z Harvardovy univerzity Mark Kramer. Právě tak se tehdy rozšířila zpráva, že AIDS je projekt CIA.

Ve Švédsku se nedávno objevila řada podivných padělaných dopisů a mediálních zpráv o NATO, které jsou Rusku připisovány. Jeden takový padělek na hlavičkovém papíru ministerstva obrany a s podpisem ministra Hultqvista povoloval jisté velké švédské firmě vyvézt těžké zbraně na Ukrajinu. To by však bylo v rozporu se švédskými zákony. Třebaže to ministerstvo dementovalo, ministr Hultqvist na toto téma stále dostává otázky v zahraničí.

Ať už Rusko volí jakékoli metody, chce informační válku vyhrát. Nedávno to řekl přímo i nejznámější ruský televizní moderátor Dmitrij Kiseljov, který je zároveň ředitelem společnosti provozující agenturu Sputnik. U příležitosti oslav 75. výročí založení Sovětského informačního úřadu prohlásil, že „doba neutrální žurnalistiky skončila“.

Dnes je mnohem nákladnější zabít jednoho nepřátelského vojáka než v druhé nebo první světové válce či ve středověku. Už není třeba nikoho zabíjet, protože ho stačí přesvědčit, cituje Kiseljova americký deník New York Times.