14.8.2020 | Svátek má Alan


ROZHOVOR: Trestat státy bude snadné

25.7.2020

Lídři evropské sedmadvacítky se v úterý ráno dohodli na podmínkách Fondu obnovy ekonomik a budoucího evropského rozpočtu. Objem poskytovaných prostředků zůstal, výrazně však byl snížen podíl grantů z původně zamýšlených 500 miliard eur na 390 miliard. Zbylých 360 miliard pak bude formou půjček. Můžeme to považovat za úspěch „úsporného křídla“, tedy Nizozemska, Švédska, Dánska a Rakouska?

Tyhle státy hrály o to, kolik eur nakonec budou na jižní státy skrze nový fond doplácet. O trochu tu částku snížily, ovšem jen teoreticky – za předpokladu, že země typu Řecko, Španělsko a Itálie budou své půjčky splácet. A o tom lze pochybovat, když uplynulých deset let bylo v EU o odpouštění dluhů a neschopnosti jižních zemí splácet dluhy.

Předseda Evropské rady Charles Michel hovořil po konci jednání o silné a jednotné Evropě. Lze při pohledu na průběh summitu s těmito slovy souhlasit?

Z pohledu EU je to politický úspěch, protože plán jim nakonec nikdo nevetoval. Ale nemá to nic společného s tím, jestli je Evropa silná, nebo slabá. Na to plán nemá sebemenší vliv. Je to jen přesouvání peněz z jedné kapsy do druhé, Evropu jako celek toto přerozdělování nijak neobohatí ani neposílí.

Europoslanec Guy Verhofstadt byl těžkopádností jednání rozladěn. Na svůj Twitter napsal: „Evropa je opět paralyzována podmínkou jednohlasnosti mezi členskými státy. Nejvyšší čas zahájit konferenci o směřování Evropy, abychom toto zrušili! Takto moderní politika nefunguje.“ Co na tato slova říci? Očekáváte, že „nehodící se“ podmínka jednohlasného názoru bude do budoucna čelit tlaku na odstranění?

Podmínka jednohlasnosti je trnem v oku eurofanatiků, jako je Guy Verhofstadt, celá léta. V minulosti se jim dařilo jednomyslnost odstraňovat u nových a nových oblastí s každou novou smlouvou od Maastrichtské po Lisabonskou. Budou na to tlačit i nadále.

Na tiskové konferenci po skončení summitu polský premiér Morawiecki oznámil, že ani rozpočet, ani fond již neobsahují onu výslovnou podmínku respektování principů právního státu, která tolik vadila Polsku a Maďarsku. Původní návrh byl totiž výrazně „naředěn“ a nyní není přesně specifikováno, že případné porušení povede ke konkrétním sankcím. Lze tento výsledek považovat za úspěch V4, jak o tom referují Morawiecki s Orbánem?

Ta podmínka tam výslovně není, ale peníze bude na základě žádostí členských států přidělovat rada ministrů na základě doporučení Komise. A rada má rozhodovat kvalifikovanou většinou. Takže tam můžou Polsko i Maďarsko vždy přehlasovat, ať už budou oficiální důvody jakékoliv. Všichni teď dali Evropské unii obrovský bianko šek.

„Výsledek summitu EU je pro Česko dobrý, mám z toho radost,“ pochvaloval si konečnou dohodu premiér Andrej Babiš. Česko nakonec v příští sedmiletce dostane 35,7 miliardy eur, z toho v rámci budoucího rozpočtu 27 miliard a ze záchranného fondu 8,7 miliardy. Lze sdílet premiérovo nadšení?

Ty peníze tam ale zase zaplatíme. Náš příspěvek do EU vzroste skoro na dvojnásobek. Peníze tam zaplatíme a o to, co dostaneme, budeme muset pokorně žádat. V podstatě tím vzroste naše zadlužení o 250 miliard, aniž budeme takové zadlužení potřebovat.

Jak se postavit k faktu, že peníze do fondu si chce Evropská komise vypůjčit na kapitálových trzích a ručiteli by bylo všech 27 členských zemí?

Za ty peníze budeme ručit a premiér se zavázal ke splátkám ve výši 0,6 % HDP ročně, tedy asi 36 miliard korun ročně v dnešních cenách.

Podle Ursuly von der Leyenové bude čerpání z fondu spojeno s plněním národních reformních programů, ke kterým se bude muset zavázat každý členský stát. Investice budou spojeny s přechodem k digitálnímu a „klimaticky odpovědnému“ hospodářství. Budeme tedy půjčené peníze využívat k věcem, které mnozí z nás ani nechtějí?

To je právě největší problém. My tam ty peníze postupně zaplatíme ze státního rozpočtu, tedy z daní občanů. Bude to 36 miliard ročně. Ty peníze budou chybět na něco jiného. Dostaneme je, ale na projekty podle přání EU. Na nějaké zelené a digitální investice. Vytváříme tím zadlužení, které nepotřebujeme, na projekty, které nepotřebujeme.

Splácet půjčku mají členské státy až do poloviny 21. století. Vstoupili jsme tímto do dluhové unie?

Ano, vstoupili jsme tímto do dluhové unie. Myslel jsem celou dobu, že to není možné, že se to nestane, když smlouva o EU zcela jasně zakazuje Evropské unii hospodařit na dluh. A 26 premiérů nyní schválilo obří zadlužení EU, smlouva nesmlouva.

V květnu jste našim čtenářům s odkazem na článek 310 Smlouvy o fungování Evropské unie připomněl, že EU nesmí vydávat dluhopisy. Nyní tu ale máme dluhový fond, za který si všichni ručíme navzájem. Máme to tedy chápat tak, že EU obchází vlastní pravidla?

Ano, EU jednoznačně obchází základní pravidla. Čekal bych, že to tam na summitu nějaký premiér jasně řekne a zákaz hospodařit na dluh jim ukáže černý na bílém ve smlouvě. Vstoupili jsme do EU, kde se základní pravidla nedodržují, a 27 premiérům to nevadí.

Co odsouhlasením tohoto balíčku připravila Evropská unie příštím generacím?

Ty dluhy se budou splácet do roku 2058. Mně bude v té době, dá-li Bůh, 83 let a Babiš s Merkelovou budou po smrti. Lidé se budou ptát: proč musíme do Bruselu posílat každý rok 36 miliard? Proč jste si brali tu půjčku, když jste ji nepotřebovali?

Ptal se Marek Korejs, PL, 22.7.2020








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.