Co říkáte na cestu pana premiéra Fialy na Ukrajinu?

Nerad silně komentuji něco, o čem vím jenom z několika mediálních stručných informací. Nedovedu si přesně představit, co konkrétního tam bylo domluveno. Když nevím nic konkrétního, musím zůstat u toho, že to bylo symbolické gesto vyjadřující postoje občanů těch tří zemí, jejichž premiéři tam vyjeli. Je to třeba chápat v tomto smyslu, to je moje základní teze.

Že to byla v jistém smyslu cesta riskantní – na Ukrajině, kde se bojuje a kde se pro našince zdá nepředstavitelné, že by mohl jet vlak celou Ukrajinou do Kyjeva a ještě avizovat, že to bude vlak s těmito potentáty – to se mi zdá riskantní. Je dobře, že se nic nestalo, protože kdyby se stalo, myslím, že by ty tři země byly zavlečeny do něčeho, co si asi nepřály.

A poslední komentář k té cestě: je symbolické, že se od toho trošku odtahuje Evropská unie. Že se tváří, že to s ní nebylo konzultováno a že těmto třem premiérům nedala žádný mandát. Ano, tomu rozumím. Kdyby to byla akce Evropské unie, měla jet jiná sestava, měl jet Macron, který dnes předsedá, měla jet paní Leyenová a pan Michel. To by byla asi jiná akce, ale i to něco vypovídá o Evropské unii.

Jak vnímáte vývoj rusko-ukrajinské krize a jak hodnotíte postoj Evropské unie a NATO v tomto konfliktu?

Vývoj je tragický. Čtu dnes a denně komentáře z celého světa a nikdo nepředpokládal, že dojde k válce s velkým V, abych to tak nazval. Teď někteří hrdinové říkají, že to všechno věděli, to ale měli křičet před 24. únorem. Ale nekřičeli – jak u nás, tak v cizině.

Je to tragická věc, která zásadním způsobem poznamená životy na Ukrajině, v Rusku, u nás a samozřejmě v celé Evropě. Neodvažoval bych se diskutovat geopolitické vazby s Čínou, to je trošku mimo mou úvahu. Že to bude dlouhodobě působící věc, dokazuje to, že u nás pořád ještě existují silné, jasné, zřetelné vzpomínky na rok 1968, kde byla tragédie velká, i když bez těch tisíců mrtvých. Přece jenom se tady nestřílelo, masově nebombardovalo atd.

Nicméně, dnes máme rok 2022, neboli je to 54 let po tom, co se to tehdy u nás stalo. K dnešku přidat 54 let je rok 2076. Mám pocit, že dnešní válka zůstane tak silným fenoménem, jako pro Čechy zůstal rok 1968. Čili v roce 2076 to bude pořád v myslích lidí na Ukrajině, v Rusku, koneckonců ve střední a východní Evropě a pravděpodobně i na Západě. Fenomén zcela zásadní měnící dějiny a měnící osudy nás i do budoucna.

Polední Televizní noviny TV Nova, 16. března 2022