Porušování mezinárodního práva je proti právnímu státu

Zatímco pranýřujeme Polsko a Maďarsko kvůli prohřeškům vůči zásadě právního státu, a to z dobrých důvodů, před očima nám roste další případ, který zatím pranýřován není, a naopak zůstává poněkud upozaděn: Některé členské státy se snaží odstranit protiruské sankce. Jde tu o dvojí metr?

Dodržování zásady právního státu, vlády práva, patří mezi hodnoty EU, uvedené v čl. 2 Smlouvy o EU („SEU“). Jejich nedodržování může vést k sankcím podle čl. 7 SEU. Součástí práva je i mezinárodní právo, jehož dodržování patří mezi zásady EU, jak vyplývá z čl. 3/5 či 21/1 SEU. Význam dodržování mezinárodního práva ilustruje klasické rčení: zatímco vnitrostátní právo určuje, JAK budeme žít, na dodržování mezinárodního práva závisí, ZDA budeme žít.

Hodně se hovoří o porušování zásady právního státu v Polsku a Maďarsku. A jsou pro to dobré důvody. Ale vedle Polska a Maďarska bychom neměli zapomenout na další případ, a to např. na Itálii či Řecko, jež prosazují zrušení, respektive neprodloužení sankcí vůči Rusku. Tyto sankce byly uloženy kvůli porušování mezinárodního práva, a to kvůli anexi Krymu a válce na východní Ukrajině. V případě Krymu je to zvlášť významné porušení tzv. Budapešťského memoranda 1994, jímž se Rusko, USA a Velká Británie zavázaly mimo jiné respektovat hranice Ukrajiny výměnou za to, že se Ukrajina zbavila jaderného arzenálu. Přitom okupace Krymu představuje první změnu hranic v Evropě po druhé světové válce, odhlédneme-li od ruské okupace části Gruzie.

Tyto země navrhují zrušit sankce proti Rusku, aniž by doporučily alternativy, jak toto zásadní porušení mezinárodního práva sankcionovat. Vypadá to, že si toužebně přejí, aby ono nedodržování zůstalo bez právních následků. Nechci zde rozebírat, zda je to jen důsledek západního nepochopení ruského imperialismu, anebo i úspěšného ruského ovlivňování politiky v mnoha státech (Česko nevyjímaje). Za zmínku třeba stojí fakt, že na nedávné debatě v plénu Evropského parlamentu o Gruzii vysoká představitelka EU Federica Mogherini nebyla v celé své řeči schopna použít slovo „okupace“.

Dodržování mezinárodního práva patří do zásady právního státu a snaha netrestat porušení práva je opak právního státu. Mám za to, že prosazování výše uvedených cílů vládou členského státu dokonale naplňují to, o čem se píše v prvním odstavci čl. 7 SEU: že „existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší hodnoty…“.