Většina novinářů, kteří kolaborovali s WSI (vojenskou rozvědkou – překračující v Polsku rámce vojenství a angažující se zpravodajskými prostředky aktivně v civilně-politickém životě – pozn. překl.) a dnes nadále pracují v médiích, aktivně kolaborovala se Slużbou Bezpieczeństwa PLR nebo Vnitřními vojenskými službami PLR (vojenskou kontrarozvědkou- pozn. překl). Jak vychází ze zjištění historiků, agentura SB působila vlastně v každé redakci; a co více – novináři naverbovaní ke spolupráci s SB v 80. letech zůstávají ve své profesi dodnes. Otevření archívů IPN a odhalení materiálů k tomuto tématu SB nashromážděnjých – k čemuž může dojít v březnu, kdy vstupuje v planost zákon a zpřístupnění informací o dokumentech bezpečnostních orgánů komunistického státu – ohrozí u části z nich kariéru i odbornou reputaci. Těžko odporovat dojmu, že množení slabě prokázaných obvinění části duchovních z údajné spolupráce se SB mají za cíl odvrácení pozornosti od novinářského prostředí a zkompromitovat ideu lustrace v myšlenku hesla „přece každý kolaboroval“.

To, že nepočetná skupina duchovních vešla ve spolupráci s komunistickou Službou Bezpieczeństwa poté, co se dali zlomit, zastrašit či prostě buď koupit nebo šikanovat, nepodléhá pochybnostem. Odůvodněné kontroverze však vzbuzují po řadu měsíců se objevující mediální kampaně a k nim se přidružující věhlas. Jako agenty a spolupracovníky SB udávají především duchovní anebo osoby známé negativním vztahem k PLR, na př. Zbygniewa Herberta, a to za současného zamlčování nebo tlumení kauz kolaborace čelných představitelů novinářského světa s SB. To dovoluje položit otázku: Není to snad organizovaná kampaň? Když naráží na katolickou Církev, jejíž roli v morálním boji s komunistickým režimem nelze přecenit, se v podstatě ubírá ke kompromitování lustrace a odhalení esbeckých archivů za současného odvrácení pozornosti od novinářů-konfidentů SB. Často při nevědomém využívání těch novinářů, kteří se vyslovují za vypořádání se minulostí z doby PLR.

Ti, kteří takové dokumenty odhalují, nemají na sobě nic, co by se jim dalo vytknout, skaza spolupráce s SB je netíží. Ruce však si mnou ti, kteří jímají naději, že to otevření archivů SB znemožní či také že to povede ke znechucení společnosti, která uzná, že kolaborovali všichni, a pak že je jejich věc už nebude zajímat – uvažuje jeden z poslanců parlamentní Komise pro věci speciálních služeb.

A probléme spolupráce novinářů s SB - rovněž těch, co zaujímají čelné pozice v mediálním salonu v současné době – nelze brát na lehkou váhu. V Institutu národni paměti jsou již prováděny vědecké práce, mající zjistit rozsah spolupráce novinářských prostředí s SB. Neoficiálně se ví už dnes, že výsledky mohou být otřesné.

Televize, stanice Polského rozhlasu, noviny, rovněž i ty lokální. Případy ne nečetné dobrovolné spolupráce novinářů s SB tam byly všude. Především pro kariéru – říká v rozhovoru s „Naszym Dziennikem“ jeden z pracovníků IPN. Polde informací, k jakým jsme dospěli, byli po duchovenstvu novináři v PLR nejvíce ze strany SB sledovaným a operativně rozpracovaným prostředím. Jak v květnu minulého roku podalo „Życie Warszawy”, jen v redakci jednoho dnes na trhu důležitého týdeníku spolupracovalo s SB až pět předních novinářů. O několik dní dříve dr. Antoni Duden z Instritutu národní paměti informoval, že v období PLR byl v – zpravidla na úrovni hlavního redaktora nebo jeho náměstka - v každé důležitější redakci pracovník odpovědný za kontakty s důstiojníkem SB, který měl danou redakci “v péči“. V každé redakci vlastně krom toho ještě byla aktivní agentura spolupracující s SB. Historik připomněl, že stupeň „stranickosti“ novinárů byl v PLR velmi veliký. SB pak obcházela formální zákaz verbování členů PSDS tím, že vůči stranickým novinárům pěstovala kontakty tzv. služební nebo občanské. Od těchto kategorií informátorů závazek ke spolupráci vyžadován nebyl. Dle názoru dr. Dudka jsou většina dnes aktivních novinářů důchodci, ale v praxi mohou být např. ti, kteří byli naverbováni na studiích v 80. letech, kdy byla agentura SB budována nejvíce. Část z nich se z SB dostala do Wojskowych Służb Informacyjnych” WSI (vojenská rozvědka po roce 1989, z důvodů prosycenosti agenty SB rozpuštěna k 30.10.2006 a založena nová vojenská bezpečnostní služba –pozna. Překl.), a výměnou za donašečství v kariéře pokračovala. Ve čtvrtek večer (4.01.07) prezident Lech Kaczyński ve svém vystoupení v Polské televizi potvrdil, že v hlášení WSI se objevuje přinejmenším několik jmen pro svěd médií podstatných.

Je zde několik jmen, která jsou velmi podstatná. Třenaže ne zvláště četná, byla zvláště znamenitě umístěna ve vztahu k jejich vlivu na to, co se dělo – hovořil prezident Kaczyński.

Rozhodný většina novinářů, kteří se v momentě vytvoření WSI stávali agenty WSI, spolupracovala z WSW (vojenskou kontrarozvědkou PLR – pozn. překl.) nebo zkrátka s SB – komentuje pro „Nasz Dziennik“ Antoni Macierewicz, šéf nově vytvořené Služby vojenské kontrarozvědky.

Novnáři či kupčíci?

Jména některých novinářů – konfidentů SB nebo vojenské kontrarozvědky PLR – jsou věřejnému mínění již známa. A co je zajímavé, tatáž media, která dnes napadají a domáhají se zablokování ingresu Kn. Arcibiskupa Wielguse, obklopili současně novináři určitým ochranným deštníkem konfidenty. Lesław Maleszka, více známý jako „Katman”, donedávna čelné pero „Gazety Wyborczé”, v minulosti donašeč SB, pomáhající v minulosti rozpracovávat mj. později zavražděného Stanisława Pyjase, pracovníkem novin Adama Michnika zůstává i nadále. Naoko z pravé novinářské práce odsunutý, zůstal v novinách v podobě redaktora textu, má nemalý vliv na texty, které se v ní objevují. Rovněž Milan Subotič, programový tajemník TVN - od roku 1984 agent vojenské kontrarozvědky PLR nebyl odvolán z práce. I přes odhalení a zveřejnění akt jednoznačně poukazujících na svázanost Subotiče se zvláštními službami PLR v TVN zůstal, jen był podobně jako Maleszka převeden na jiné, méně exponované místo. Děje se to tak i přesto, že - jak vhychází třeba z průzkumu internetového portálu Interia.pl – 57% hlasujících si myslí, že novináři konfidenti SB musí být z práce v této profesi propuštěni.

Čekáme na jména

Udávání jmen novinářů agentů SB je ještě předčasné, ať skupina, která se tímto zabývá, dokončí napřed práce. Mohu jen připomenout jedno jméno, které se po zveřejnění „Naszym Dziennikem” již věřejně známým stalo. Dobrovolné prohlášení o spolupráci s SB přece podepsal Zygmunt Solorz, vlastník televize Polsat – hovoří náš informátor spojený s Institutem národní paměti.

Podobně nedotknutelní, chráněni těmitéž medii, která tak ráda atakují kněze katolické Církve, vyslovují o nich obvinění často na základě neověřených dokumentů, jsou další spolupracovníci SB, dodnes nejednou vykonávající práci novináře a honorovaní od mediálních organizací prestižními cenami a vyznamenáními. Dle autorů programu Polské televize „"Misja specjalna", były agenty SB: Publicista „Polityki” Krzysztof Teodor Toeplitz, Irena Dziedzicová, Wojciech Giełżyński (novinář pořadu "Dookoła świata") se ke spolupráci s SB dovedl přiznat.

Dá se tu kolem novinářů spolupracujících s SB pomyslet na jakýsi druh určité kouřové clony. Všechny profesní skupiny, mezi nimi novináři, musí zůstat dokementovatelně od ebecké agentury očištěny. Proto podporuji a domájám se provedení lustrace novinářského prostředí - dovozuje poslanec Stanisław Pięta (PiS), vedoucí parlamentní komise k zákonu o zpřístupnění informací o dokumentech bezpečnostních orgánů komunistického státu.

Nasz Dziennik, 6.-7.1.2007

přel. Vladimír Kebrle