Namísto zpřísňování potratové legislativy by Polsku prospěl „antikoncepční kompromis“

Polsko opět zažívá protestní vlnu. Není odborářská a netýká se ani ústavního soudu. Dnešní „stávka žen“ (součást tzv. černého protestu) je namířena proti návrhu zákona, který velmi zpřísňuje již tak přísnou úpravu interrupcí. Dosud bylo v Polsku možné těhotenství předčasně ukončit pouze v případě fatálního poškození plodu, vážného ohrožení zdraví či života matky a v těch případech, kdy žena otěhotněla v důsledku trestného činu, tedy konkrétně znásilnění nebo incestu. Nový návrh by znamenal v podstatě úplný zákaz a též by ženy vystavil trestní odpovědnosti za potrat (nyní ji případně nesou pouze jeho vykonavatelé).

Stop potratům

Návrh sice prošel do druhého čtení především hlasy vládní strany Právo a spravedlnost (PiS), avšak předložila ho organizace „Stop potratům“, nikoliv přímo strana. A i PiS se nyní začíná od samotného návrhu trošku distancovat. Ostře ho zkritizovala například Marta Kaczyńská, dcera zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského a jedna z hvězd polské konzervativně-pravicové publicistiky, opozičním táborem ironicky označovaná jako „dcera pravice“. Když se její matka coby první dáma v roce 2007 ohradila proti návrhu na úplný zákaz potratů, s nímž tehdy vystupovala Liga polských rodin, v té době koaliční partner PiS, ředitel katolického Rádia Maryja Tadeusz Rydzyk ji kvůli tomu označil za čarodějnici, jež by se měla dobrovolně podrobit eutanazii. Uvidíme, co si teď vykoleduje Marta, avšak dle polských médií by měla skupina senátorů PiS předložit vlastní návrh, v přísnosti ležící někde mezi úplným zákazem a současnou úpravou. Ovšem ti, kdo proti (jakémukoliv) zpřísnění stávající legislativy protestují, jsou pisovským táborem zároveň tvrdě verbálně atakováni.

Stávající zákon platí od roku 1993. Z politických stran ho nejvíce hájila a hájí Občanská platforma (PO), jejíž představitelé označují nynější stav za nezbytný „potratový kompromis“ mezi ultrakonzervativní částí společnosti a řekněme jejími liberálnějšími segmenty. I když na vztahu PO, běžně nálepkované jako „liberální“, je dobře patrná relativnost onoho pojmu. Vždyť postoj této do loňska vládní polské strany by si u nás KDU-ČSL troufla ventilovat snad pouze na hermeticky uzavřeném zasedání, nikoliv na veřejnosti.

Ale není divu. V Polsku se ke katolické církvi hlásí okolo devadesáti procent populace, z čehož rovněž plyne, že i většinu členů a hlavně voličů „liberální“ Občanské platformy tvořili a tvoří katolíci, kteří mají k potratům logicky spíše odmítavý vztah. Spíše, neboť záleží právě i na tom, zda má jít o absolutní odmítnutí včetně trestního postihu ženy, či o připuštění potratu v jistých případech.

Potrat v různých průzkumech provedených v uplynulých letech odmítala zhruba polovina až tři čtvrtiny Poláků. Ovšem interrupci v případech povolených stávající legislativou považovalo za oprávněnou 60–85 procent dotazovaných. Což jsou čísla, která by měli vzít v potaz iv centrále PiS. Ale nejen tato.

Počet legálně provedených potratů za rok v Polsku nepřekračuje dva tisíce. Současný zápas je tedy především ideologicko-politickou bitvou, jež však může mít (a už má) některé dosti negativní či přinejlepším hodně diskutabilní praktické důsledky.

Potraty uskutečněné nelegálně nebo v zahraničí oficiální statistiky pochopitelně nepodchycují, odhady zpravidla oscilují kolem hranice sto tisíc případů, přičemž asi 15 procent z nich údajně spadá na konto potratové turistiky. Uvedené počty případné zpřísnění polské legislativy nesníží, ba asi naopak. Celý jev je totiž již dávno vytěsněn do oblasti šedé, ba černé ekonomiky, do takzvaného „potratového podzemí“.

Pekelný fanklub

U nás pád komunismu znamenal rovněž prudký pokles počtu prováděných potratů – především kvůli dostupnosti antikoncepčních prostředků a informovanosti o nich. I kvůli tomu, že v Polsku od roku 1993 platí přísný zákon, tam nelze podobnou kauzalitu jednoznačně doložit. V osmdesátých letech však počet legálních potratů u našich severních sousedů dosahoval úrovně několika stovek tisíc ročně. Je tedy i tak víceméně zřejmé, kudy patrně vede cesta ke snížení počtu potratů, zejména těch nelegálních nebo „turistických“. Katolická církev si sice s antikoncepcí moc netyká, leč obyčejní věřící k ní mají přece jen vřelejší vztah.

Polsku by tudíž namísto zpřísňování potratové legislativy prospěl spíše společenský „antikoncepční kompromis“. Vyhrocená atmosféra však jeho případnému hledání rozhodně nesvědčí. Zastánci (zastánkyně) „potratového kompromisu“ se chtě nechtě ocitají v jedné řadě s přívrženci plného práva ženy na interrupci a celá skupina je pak odpůrci potratů vykreslována jako pekelný fanklub vraždění neviňátek. Logika politického zápasu tak celému sporu bohužel vtiskla podobu souboje čarodějnic s katolickými ajatolláhy.

Autor je politolog

LN, 3.10.2016