Polský prezident Andrzej Duda přišel nedávno málem o život, když jeho opancéřované limuzíně pádící vysokou rychlostí po dálnici praskla pneumatika. Prezidentovo BMW skončilo v poli, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.

Zdá se však, že celá příhoda výmluvně symbolizuje způsob, jakým nová vládnoucí elita ze strany Právo a spravedlnost (polskou zkratkou PiS) zemi řídí.

Předseda PiSu Jarosław Kaczyński v televizním rozhovoru v podstatě odmítl, že by Polsko mělo vyjít výrazně vstříc zprávě Benátské komise, která podrobila místy až zdrcující kritice situaci ohledně polského ústavního soudu. Zejména pak počínání současné vlády, byť negativně zhodnotila též zvolení soudců ústavního soudu končícím parlamentem, kde měla většinu dnes opoziční Občanská platforma.

Benátská komise je orgánem Rady Evropy, tedy instituce odlišné od Evropské unie, byť často dochází k jejich záměně. Rada Evropy vznikla v roce 1949 a sdružuje 47 zemí, včetně těch, které nejsou členy Evropské unie ani vlastně neleží na evropském kontinentu, jako například Arménie nebo Gruzie.

Hodnotící zprávy Benátské komise bývají velmi fundované a těší se velkému respektu. A byť si posudek týkající se polského ústavního soudu vyžádala sama polská vláda, jeho obsah ji rozhodně nepotěšil.

Benátská komise zkritizovala především nový zákon přijatý současnou parlamentní většinou, který mění regule platné pro jednání soudu. Zvyšuje jeho usnášeníschopnost na hranici třinácti členů z patnácti a stanovuje pro přijetí rozhodnutí dvoutřetinovou většinu namísto dosavadní nadpoloviční.

Dle Benátské komise tak ale de facto zbavuje ústavní soud možnosti rozhodnout a paralyzuje jeho činnost. Navíc je sporné, lze-li zásadní změny ústavy dosáhnout pouhým zákonem.

Benátské komisi se rovněž, mimo jiné, hrubě nelíbí úmyslné nezveřejňování výnosů ústavního soudu v úředním věstníku, zejména rozhodnutí, v němž soud shledal nový zákon upravující jeho činnost v rozporu s ústavou. Polská premiérka Beata Szydłová si tak vlastně osobuje faktické právo výnosy ústavního soudu vetovat, což je praxe brutálně bořící nezávislost soudní moci.

Neochota vyjít kritice opravdu vstříc patrně zhorší polskou pozici v rámci Evropské unie, kde též probíhá proces posuzování toho, je-li v Polsku porušována ústavnost a ohrožena demokracie. Zpráva Benátské komise sice není právně závazná a Rada Evropy netvoří součást Evropské unie, těžko však očekávat, že by Evropská komise zaujala radikálně odlišnou pozici – pokud tedy nepostaví na první místo politické ohledy či snahu domluvit se s Varšavou za každou cenu.

Polská neústupnost v této záležitosti tak může snadno způsobit vážnou nehodu, nejen polské demokracie jako takové, ale též jejího zapojení do evropských struktur. Z věcně podložených argumentů, opřených o tradici evropské liberální demokracie a právního státu, by se totiž v případech závažného porušení ústavnosti nemělo slevovat.