Tak vida, Česká republika si dupne a Kanada stáhne ocas mezi nohy.

Takhle nějak si to představuje český premiér Petr Nečas. Po schůzi vedoucích představitelů zemí (cizím slovem: summit, ale v češtině toho výrazu používají jedině zcela zpitomělí rádoby intelektuálové), tedy po schůzi NATO v Chicagu se premiér Nečas nechal slyšet, že hovořil s kanadským premiérem Stephenem Harperem a dal mu ve vší slušnosti gentlemana (další cizí slovo) najevo, že buď země javorového listí zruší vízovou povinnost pro občany České republiky, kteří cestují do Kanady, nebo se Česká republika vztopoří a učiní vše pro to, aby Evropská unie nepodepsala s Kanadou smlouvu o volném obchodu.

Stephen Harper to považoval za tak důležité, že se o setkání s českým premiérem ve své závěrečné řeči zapomněl zmínit. Ano, pohovořil o otázkách NATO, nadhodil, že hovořil s několika protějšky (z Francie, USA, Holandska, Velké Británie a Německa), ale víc nám toho ten náš tajnůstkář neřekl. Že by se snad opakovala situace, kdy tehdejší český premiér Václav Klaus měl údajně zatajit svým vládním kolegům, že obdržel psaníčko přímo od Mezinárodního měnového fondu, nebo odkud ten dopis tenkrát vlastně přišel? Kdepak. To jen Harper hrozby českého premiéra nevzal vážně. Ale ani dost málo ne.

Také proč?

Jednání o volném trhu mezi Evropskou unií a Kanadou začala před třemi roky. Mimochodem, Kanada obnovila onu vízovou povinnost pro české občany také před třemi roky. Ono to bylo trochu (dost) složitější. Kanada zrušila vízovou povinnost pro české občany v roce 1996. Zavedla ji znovu jako vyděšenou odpověď na nový (a okamžitý) přiliv nových žadatelů o uprchlický stav v roce 1997, opět ji zrušila v roce 2007, zjistila, že se nezměnilo vůbec nic, a zavedla ji znovu v roce 2009.

Jednání o volném trhu se zatím nedostala moc daleko. Jednání o zrušení těch víz také ne.

Proč ne?

Inu, pakliže si EU myslí, že (ústy Daniela Marca Cohna-Bendita) může Kanadě diktovat, co a jak bude dělat se svým přírodním bohatstvím, moc se spletla. Vskutku. Až bude mít Evropa tak dobře chráněnou přírodu jako má Kanada, bude moci začít přemýšlet o tom, že by si začala vyskakovat. Ale bude se muset současně zamyslet nad tím, že Kanada si nenechá poroučet ani od svého souseda na jih od 49. rovnoběžky, a že se Spojenými státy má společného mnohem víc než s Evropskou unií.

Kromě toho, a to by při jeho vzdělání mohlo premiéru Nečasovi dojít také, EU má mnohem větší zájem na dohodě o volném trhu s Kanadou než Kanada s EU. Je to ovšem prostinké: EU se může touto cestou dostat na severoamerické trhy. Máme tady totiž takovou milou drobnost: severoamerickou smlouvu o volném trhu (NAFTA, North American Free Trade Agreement), která zahrnuje Kanadu, USA a Mexiko a ve volných partnerstvích i země Jižní Ameriky. TO je trh, a ne Evropská unie.

Kanada lpí na tom, že pakliže někomu z České republiky, kdo by přijel bez víza a řekl si o uprchlický stav, nevyhoví, musí Česká republika zajistit, že dotyčného nejen přijme zpět doma s otevřenou náručí, ale - a to hlavně - zajistí mu, aby se domů dostal. Kanada totiž opravdu není toho soudu, že by její daňoví poplatníci měli platit za podobná alotria.

Pan premiér Nečas si správně všiml, že kanadská vláda (a potažmo s ní i parlament) právě teď pracuje na novém přistěhovaleckém zákoně. Ten bude zahrnovat jak obyčejné přistěhovalectví, tak uprchlictví. Kdyby si pan premiér Nečas (nebo jeho poradci, těžko může člověk chtít, aby politik četl všechno o věcech, o nichž chce mluvit), tedy, kdyby si pan premiér Nečas onen návrh nového kanadského zákona přečetl, zjistil by ke svému úžasu, že se ani dost málo nebaví o vízových povinnostech, neboť tohle považuje celkem zdařile za správní záležitost patříčného ministerstva. Zjistil by ale také, že návrh nového zákona nejen velice zpřísňuje podmínky pro přijetí do uprchlického stavu, ale též urychluje řízení o žádostech, jakož i zjednodušuje kanadskou proceduru pro vyhoštění těch, kteří neuspěli se žádostmi, aby mohli zůstat v Kanadě jako uprchlíci.

Když Kanada ona víza před lety zavedla, bylo to proto, že počet žadatelů o uprchlický stav z České republiky překročil jakoukoliv míru, rozumnou i nerozumnou. Navíc, Česká republika se už pár desetiletí tváří jako demokratická země a chce, aby ji ostatní vnímali jako demokratickou zemi. Buď je demokratickou zemí, pak z ní nemohou pocházet uprchlíci, nebo není. Členství v NATO a EU naznačují, že je. Případně, že ji tak ostatní vnímají a že jí to tak vyhovuje.

Na druhé straně ale je všeobecně známo, že osudy romských občanů České republiky se ohromně vymykají pojmům, které jsou obvyklé v demokratických zemích. Demografické složení žadatelů o uprchlický stav tyto osudy odráželo poměrně přesně. Pomiňme osočování, že převážná většina romských občanů chtěla odejít ze zemského ráje to na pohled z nějaké obzvláštní mazanosti, málem vyčuranosti. I kdyby to totiž byla nakrásně pravda, a zdá se, že ve většině případů to pravda není, nikdo České republice neodpáře, že má potíž se svými romskými spoluobčany a že neví, jak ji řešit.

A proč by tyhle potíže měla za Českou republiku řešit Kanada?

Takže když se český premiér najednou začne vytahovat, že Kanadě upře přístup do Evropy, bylo by to úsměvné, kdyby to nebyla tak ohromná blbost. V angličtině je takové pěkné úsloví: dejte si pozor na to, co chcete (watch what you wish for). Nedáte-li si (ten pozor), může se vám to zatraceně vymstít. Třeba tím, že se stane to, co jste si přáli, a vy zjistíte, že něco takového jste si mohli přát jedině v naprostém pominutí smyslů.