Odpověď na článek Čím více EU, tím více korupce od Michala Semína

Všudypřítomná korupce si žádá řešení. Pan Semín jedno takové vidí. Vychází z předpokladu, že na domácí lumpy je vidět lépe než na ty mezinárodní, a předpokládá, že je to všude stejné, jen měřítka se liší. Je to dost pesimistický postoj myslet si, že se krade a krást bude a že se tomu nedá zabránit, pouze to lze omezit tím, že v domácím rybníku se bude krást méně. Svou logiku to má. V případě větší integrace národních politik budou ti, kteří se dobře orientují v domácích vodách, nahrazeni těmi, pro něž je mezinárodní prostředí domovem, tedy pravděpodobně ne našimi Jánošíky, ale zkušenými harcovníky mezinárodního kapitálu.

Chtěl bych k tomu ale říci, že myšlenka EU je založena právě na tom, že se vlády jednotlivých členských států zříkají části svých kompetencí a delegují je na společné orgány Evropské unie. To je základní princip a pokud někdo zpochybňuje i ten, tak nemá v EU co dělat. Proč by měl být členem něčeho, co z principu odmítá? My jsme tento základní postulát byli ochotni přijmout – doufám, že ne z toho důvodu, že jsme se těšili na penězovod z Bruselu, ale proto, že jsme se chtěli podílet na budování společné Evropy.

V mnoha lidech byla a je příliš hluboko ukotvená myšlenka, že vstupem do EU vše mělo probíhat vesele a radostněji a nyní – při prvních známkách, že se stroj zadrhl - začínají křičet a cpát se ven. Chápu, že byli euroskeptici od samého začátku a že nyní získávají munici k ostřelování Unie ze všech ráží, ale postoj těch, co EU vítali a nyní nehodlají spolupracovat, mi připadá přinejmenším jako dost omezené chytráctví. Osobně si myslím, že budování společné Evropy je cíl, který není radno opustit, a že konkrétní nesnáze je potřeba překonat a vyřešit jinak, než stažením ocasu a svěřením se do rukou domácím mafiánům. Chtěl bych pana Semína ujistit, že bruselská byrokracie má určitě hodně důvodů se zlepšovat, ale na druhou stranu je ve svých základních parametrech nastavena dobře a výkonně.

Já osobně považuji EU, a zmiňuji to při každé příležitosti, za životaschopný projekt, který se bohužel začal budovat od středu, v rozpacích nad tím, co má být skutečným smyslem a cílem tohoto úsilí. Odstoupení od křesťanských tradic a jejich úmyslné ignorování mi přijde jako ten základní omyl, který poznamenal celého ducha procesu integrace a je dnes viditelný na každém kroku. Každému by mělo být jasné, že nejsme schopni dlouhodobě obstát jako izolované státy vydané na pospas místním bossům, prohnaným lobbistům a rozhádaným vládám. Doba prosperity Západu pomalu končí, nahradí je jiné země a nám zbudou jen vzpomínky, pokud se nepodřídíme společnému étosu a nezačneme budovat takové společenství, které bude s to obstát v této době.

Myslím, že všechny formy liberalismu obsahují příliš mnoho utopického potenciálu na to, aby se mohly stát onou vůdčí myšlenkou i hnacím motorem potřebných změn.