Spojené státy, Velká Británie, Austrálie a další země v tomto týdnu oznámily, že na zimní olympijské hry (ZOH), které se uskuteční v únoru v čínském Pekingu, nevypraví žádné politické představitele.

Ze dvou možných špatných scénářů se tedy podle očekávání uskuteční ten přijatelnější (alespoň pro sport), to jest diplomatický bojkot většiny západních států (patrně včetně České republiky) v souvislosti s údajným porušováním lidských práv v čínské ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kde je podle reálných odhadů vězněno v síti „převýchovných“ táborů přes milion osob z řad místních, převážně muslimských národnostních menšin.

Proti rozhodnutí Spojených států Čína ostře protestovala a pohrozila „rezolutními protiopatřeními“, která však blíže nespecifikovala. Podle čínského ministerstva zahraničí USA „za své chyby zaplatí“. Přesto nepochybuji, že pokud zaplatí dost, nic se nestane.

Dobrá zpráva je, že nepůjde o první olympijské hry „nové studené války“, politická schizofrenie se pod pět kruhů naštěstí nevrátí a doktrína politických bojkotů z let osmdesátých (OH v Moskvě 1980 bez sportovců ze Západu a o čtyři roky v opačném gardu OH v Los Angeles) se opakovat nebude. Dnešní multipolární svět je přece jen méně náchylný k podobným eskapádám a přes všechna kolosální prohlášení zájmem všech v podstatě je pouze zachovat současný status quo. Máme tu maximálně morální dilema západních elit – a s tím může Čína docela dobře žít.

USA dnes neřeší zdaleka tolik politiku jako byznys. Ekonomická válka s Čínou je v plném proudu a každý bod dobrý. To je, oč tu běží. Tedy primárně. Osud Ujgurů (bohužel) skutečně zajímá pouze humanitární a lidskoprávní organizace – a samozřejmě média, ta ovšem nezřídka z důvodů zcela zištných. A to stačit nebude.

Západ dnes už není tak silný a konsolidovaný, aby se mohl opravdu efektivně postavit jak stále sílící Číně, tak také Rusku, které se vzhledem k současné úrovni bilaterálních mezi Washingtonem a Moskvou, která úspěšně atakuje bod mrazu, nepochybně postaví na čínskou stranu.

Jak trefně podotýká sinolog Vít Vojta: „Problémy současné Číny nevyřeší bojkoty ani vylučování z mezinárodního prostoru. Pomoci mohou jen všechny formy dialogu a právě integrace našeho a čínského světa prostřednictvím sportu, podnikání, kultury či vědy.“ Nelze než souhlasit.

Dozajista se vyskytnou jedinci z řad sportovců, kteří morální důvody upřednostní před svou účastí na akci, jakou jsou olympijské hry. Když se však podíváme například na náš olympijský tým, který by měl čítat rekordních 130 sportovců, nezdá se, že by jeho členové, při vší úctě, sváděli úporný boj s nějakým fundamentálním morálním dilematem.

Samozřejmě si ještě musíme položit otázku, jak se ke zmiňovaným kontroverzím postaví Mezinárodní olympijský výbor (MOV), který před letními olympijskými hrami v Pekingu v roce 2008 žádal od čínské strany záruky dodržování lidských práv nebo alespoň jejich zlepšení, k čemuž do této doby nedošlo. Odpověď zní: jednoduše. Naklade další podmínky a Čína se naoko znovu zaváže k jejich splnění. Tato hra na schovávanou má jediný cíl – zajistit nadcházejícím olympijským hrám komerční úspěšnost.

Osobně bych preferoval, aby se náš diplomatický bojkot vztahoval i na případné medaile. Pokud by naši sportovci nějaké vybojovali, nechť je odevzdají na českou ambasádu v Pekingu, kde budou ekologicky i ekonomicky znehodnoceny a následně za zvýhodněných podmínek prodány či vydraženy, promiňte, slavnostně předány jakožto dar nás bohatých imperialistů chudým a statečným Ujgurům.

Bude to možná první mise našeho nového ministra zahraničních věcí. Pokud se ovšem nestane další obětí tuzemského hradního bojkotu.