Německé sebevědomí a morálka jsou vystaveny tvrdým trhacím zkouškám: na obrazovkách největších televizních stanic se objevují úpěnlivé výzvy nabádající k lidskosti a zastavení masivních nemocničních krádeží ochranných pomůcek a dezinfekce pro lékaře a zdravotnický personál, což ohrožuje jejich zdraví a životy.

Když se člověk v té přemíře informací na chvíli zastaví a zamyslí, tak si připadá jako v těžkém snu, ze kterého se ne a ne probudit. Stále se mi nedaří absurditu reality nějak sladit se svými životními zkušenostmi.

Před pár lety – krátce po vstupu ČR do EU - jsem poslouchal několik let na různých konferencích hořekování bavorských politiků nad hrozícím přílivem levných pracovních sil z postkomunistických zemí – hlavně z Česka a Polska. Bylo nám proto naordinováno sedmileté přechodné období, ukončené až v roce 2011! Za pouhé 4 roky (skutečně jen čtyři!) po jeho skončení se otevřely brány Německa dokořán pro převážně nekvalifikované, často i negramotné migranty odkudkoliv, o kterých mnohdy nikdo nic nevěděl – jméno, věk, země původu i zdůvodnění migrace byly ponechány na libovůli příchozích. No není to zlý sen? Není to totální ztráta pudu sebezáchovy?

Včera jsem během večerních zpráv jedné z hlavních televizních stanic sledoval reportéra, který s mikrofonem v ruce a vyděšeným výrazem v očích komentoval z vrtulníku strašidelný pohled na vylidněná náměstí, pusté dálnice, prázdná parkoviště v nejprůmyslovějších regionech Porýní s dusivou, téměř „černobylskou“ atmosférou. Vidět čtvrtou nejsilnější světovou ekonomiku na kolenou není skutečně nic povznášejícího. Kdyby mi někdo před pouhými třemi měsíci popisoval tenhle scénář, tak se mu budu snažit doporučit rychlou péči psychiatrů. Dnes je to stěží uchopitelná skutečnost.

Před chvíli probleskla bavorským internetem zpráva, že spolková ministryně zemědělství Klöcknerová chystá jedenáctibodový vládní plán opatření, která mají zajistit dostatek zemědělských produktů v Německu z hlediska zajištění pracovních sil. Pokud se nepodaří přesměrovat do zemědělství dostatek pracovníků, může nastat nedostatek některých produktů již v květnu... Přitom před pouhými pěti dny z ministryně – stále ještě bez jakýchkoliv ochranných pomůcek – sálalo sebevědomí při procházení skladu plného zbožím každodenní potřeby... a přitom utrousila, že všeliké „křečkování“ absolutně není zapotřebí, neb sklady jsou – jak lid názorně vidí - plné k prasknutí...

Dá se za těchto okolností ještě vůbec něčemu a někomu věřit? Nebo se spolehnout na vlastní oči?

A to vše kvůli malému nic, o kterém málokdo něco skutečně konkrétního ví, ale to nepatrné nic se bohužel zeširoka rozmachuje kosou...

Není dnešní realita ideálním podhoubím pro konspirační teorie? I pro možné gigantické manipulace nikdy nevídaných rozměrů?!

25. března 2020, Mnichov